7°C
Jak se cítíte osm let před stovkou?
„Na pohřbu paní Scheinpflugové před padesáti lety jsem recitovala její poslední báseň – a stala se součástí mého života. Spravedlnosti času, jsem tvůj vyznavač. Za všechny tresty tvrdých slov krupobití, živote, děkuji ti. Je krásné moci věřit v mravní řád, vědět, že za hříchy se nikam neuteklo, tvor tresty znavený se může lehčeji smát, než kdo jim unikl a jehož čeká peklo. Za všechny tresty zasloužený pláč, spravedlnosti času, jsem tvůj vyznavač.“
Chápu. Znala jste se s manželkou Karla Čapka osobně?
„Ano, výjimečná herečka i člověk, žena. Obdivuju ji doteď.“
Vím, že jste učila Květu Fialovou. Ta si stáří pochvalovala. Nechtěla byste mít jako revoluce jen těch 29 let?
„Stáří je náročná disciplína. Blbec. Ale přijímám raději devadesát dva než dvacet devět. To bylo moc náročné. Už bych nechtěla ty číslice přehodit.“
Je pro vás 17. listopad důležitý i mimo narozeniny?
„Ano. Vím, že mladí nemají rádi symboly, ale pro nás je to důležité. Je to můj čas. Slavívala jsem ho bouřlivě.“
Jakou jste měla odezvu na svou druhou knihu Byl to můj osud?
„Velká radost mého nejvyššího stáří. Velmi se mezi lidmi ujala. Stejně jako jsem ráda hrála, i si ráda zapíšu. Řekla jsem na sebe hrozné věci a mohu tím říkat hrozné věci i na druhé. Pravda jediná má smysl.“
Budete ještě psát, nechala jste si něco v záloze?
„Napadají mě teď možná závěrečné věci chytré. Ale už ani jedno hraní, ani jedno psaní. Šmytec.“
Vzdala jste se divadla, teď i psaní. Co bude dál?
„Odpovím vám ústy básníka Jaroslava Seiferta. Halasovi řekla: Nedožiješ se padesáti let. Artuši Černíkovi: Krátce je přežiješ. Nechtěl jsem si dát hádat. Měl jsem strach. Vzala mi ruku násilím. A rozhněvaně křikla: Budeš dlouho živ! A znělo to jako hrozba!“
Ale vypadáte šťastně.
„Oslava byla pěkná. Dobře jsme se najedli i napili, přišli za mnou z Národního divadla, i Honza Ruml. Po té zlomenině krčku zase chodím. Hodně důvodů neskuhrat. Z vyhlídkové věže mých let se dobře pozoruje dění, ale na skutečné poznání je lidský život příliš krátký.“
Prý jste měla tři životy.
„Ano, herecký, disidentský a život návratu, kterému ale přezdívám penze. Všechny byly dlouhé, bohaté a složité.“
Který nejvíc?
„Ten návrat. Váhala jsem půldruhého roku, než jsem se odhodlala.“
Patřila jste k nejkrásnějším herečkám, to jste opravdu nikdy nepomyslela na jiného muže než na Stanislava Milotu?
„Jsme spolu sedmapadesát let, od roku 1961. V dobrém i zlém. Život je nejlepší dramaturg. Standa má svatozář, i když to není vidět.“
