8°C
Jak jste si připomněl padesáté výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968?
„Přivezl jsem na náměstí Kinských na pražském Smíchově torzo ruského tanku.“
Viděl jsem. Proč není růžový?
„Protože jediný tank, který může někam přijet, je zelený okupační. Doba růžových tanků je dávno pryč.“
To zní jako jistý citát z hradního happeningu s červenými trenkami… Jinak jste si 21. srpen nepřipomínal?
„Ale jistě. Třeba tím, že jsem mluvil s řadou lidí o tom, že bolševismus a komunismus zní jako moc pěkný sen, ale že jeho realizace nikdy nevedla k ničemu dobrému a ve výsledku má více obětí než války dohromady!“
Narodil jste se na prahu okupace, v prosinci 1967. Kdy jste se poprvé o tom, že jsou u nás umístěni cizí vojáci, dozvěděl?
„Byly mi asi čtyři a byl jsem ve školce. A to jsem zažil první cenzurní průšvih, kdy otec jedoucí v pražských Dejvicích po kulaťáku, který tehdy nesl nějaký hnusný komančský bolševický název, prohlásil, že místo Lenina, kterého tam postavili, by byl lepší semafor. A já jsem to pro jistotu zopakoval ve školce!“
Co následovalo?
„No, paní učitelka volala rodičům, že to sice slyšela jen ona a ostatní děti, ale že kdyby to některé z nich zopakovalo svému bolševickému fotrovi, tak by bylo zle. Takže mě ve čtyřech letech instruovali – pozor, co se říká doma, to se nikdy neříká venku!“
O dění v Československu vás pak prý velmi dobře informovala dějepisářka na základní škole. Je to pravda?
„Jo, to byla vyhozená vysokoškolská učitelka paní Nedvědová, která si mě s fotografem Davidem Krausem hrozně oblíbila. Sedla si k nám na lavici a soukromě nám říkala, jak se ty věci udály. Ale já byl poměrně dobře instruován z domova, byl jsem zralé dítě.“
Jak hodnotíte situaci v naší zemi dnes?
„Chcete to vážně slyšet?“
Rozhodně!
„Teď jsem projížděl Prahou na kole a permanentně slyšel ruštinu. Takže ruská okupace ještě neskončila! Na velmi krátkou dobu se možná snížila, omezila. Ale ten ruský vliv tady vždy byl a bude.“
Proč, podle vás?
„Rusové tady vždy chtěli být a okupace byl důsledek, protože přestali ztrácet kontrolu nad tím územím, protože si mysleli, že jim historicky od druhé světové války patří. Po devadesátém roce jsme si tedy mysleli, že odešli, ale spletli jsme se. Oba poslední prezidenti byli agenti KGB. Všechny jejich kroky jsou tak strašidelně evidentní!“
Máte na to důkazy?
„To vidíte, ne?“
Nepřísluší mi komentovat dění. Ptám se vás, zda máte pro to tvrzení důkaz.
„Jen to napište. Hlavně kvůli mladým lidem, protože ti si vůbec neuvědomují, jakou destrukci to způsobilo.“
Závěrem mi řekněte, měl jste léto pracovní, nebo odpočinkové? Anebo jste řešil situaci v zemi?
„Když mám čas, tak si vlezu do větroně, poletuju a relaxačně-meditačně kroužím pod mrakama. A zbytek je proložený prací.“
Prozradíte, na čem teď děláte?
„Ne, to vám opravdu neřeknu. Nikdy nikomu svoje plány neprozrazuju. Nechte se překvapit.“
Dva dny se protáhnou…
Povolení k umístění torza tanku měl Černý na dva dny, ovšem najdete ho tam stále. S požehnáním radnice. „Dočasně umístěn, tak tomu říkali…“ usmívá se spokojeně Černý v narážce na to, že sovětští okupanti si dočasný pobyt rovněž protáhli na téměř 23 let… „Přeji si, aby tady existovala konkrétní připomínka toho, že v srpnu 1968 nešlo o žádnou bratrskou pomoc, ale regulérní invazi, během které umírali lidé,“ vysvětlil starosta Prahy 5 Pavel Richter. A Černý je za vstřícnost rád. „Mě totiž děsí, že když se dnes na ulicích zeptáte lidí z generace dvacet třicet let, tak nikdo neví, co byl srpen 68 a jakou destrukci způsobil. Za nás to vědělo každé malé dítě!“ prohlásil Černý na Frekvenci 1.
