14°C
Proč Tina vlastně léčbu odmítla? „Léky jsem brala naposledy tenkrát v nemocnici. Vlastně jsem lékaře od té doby neviděla... nemoci jsem se nelekla a brala ji jako čistou informaci, že tak, jak jsem žila, už dál žít jednoduše nepůjde, ale když něco děláte a jste motivovaní strachem (že umřete), bude zle. A potom mi jednoho dne proletěla hlavou klíčová věta... JÁ NEPOTŘEBUJI UZDRAVIT, POTŘEBUJI POCHOPIT," napsala Tina na sociální síť.
A učinila pro mnoho lidí nepochopitelné rozhodnutí. „Místo, aby mi lékaři říkali, jak mám žít, rozhodla jsem se nechat nemoc, ať mi to řekne sama. A ona mě vedla za ruku. Samozřejmě že přišly další její útoky. Ale nedala jsem si NIKDY ANI JEDNOU LÉKY a jen jsem dýchala a prosila o vysvětlení, i když to byl MASAKR. Nemohla jsem vzít do náruče dítě, tahala jsem za sebou nohu..." popisuje průběh své nemoci Tina, která ani do budoucna neuvažuje, že by chodila na kontroly nebo vyšetření.
Lékaři ale nad jejím přístupem kroutí hlavou. „Apeluji na mladé lidi, aby se léčili, protože to, že je jim dobře teď, neznamená, že se budou mít dobře i později. Je to velmi individuální nemoc a věřte tomu, že probíhá, i když se cítíte klinicky dobře," říká Darina Slezáková z Univerzitní nemocnice v Bratislavě, která o nemoci promluvila pro slovenské Teleráno na Markíze. „Mladý člověk si může myslet, že se mu ulevilo, a delší dobu se cítí v pořádku, ale když podcení léčbu a nemoc se později vrátí, je to potom o moc horší," dodává lékařka.
Sama Tina také všechny ostatní varuje, aby ji nenásledovali. „Nikomu nedoporučuji, aby šel mou cestou. Když budete rebelovat a odmítat léčbu bez toho, abyste věděli proč, mnohem víc si tím můžete uškodit. Protože nevědomost zabíjí," uznává.
Co je roztroušená skleróza
Nemoc, jejíž první příznaky bývají často velmi nenápadné. Může se objevit například přechodná porucha zraku, závrať, trnutí končetin, problémy s vyprazdňováním, atd. Roztroušená skleróza má různé stupně agresivity, nejčastější je však podle neurologů forma, kdy se střídá atak a návrat do normálu, přičemž intervaly jsou různě dlouhé. Každopádně stav pacienta po ataku se vždy zhoršuje, a může dokonce skončit i na vozíku. Onemocnění není léčitelné.
