Ke své manželce Ludmile přišel díky rozsáhlé korespondenci s její o dvacet let starší matkou Sofií. Byl vztah mladého studentíka a zralé ženy jen přátelský? Nebo se na pozadí odehrával vášnivý a zakázaný cit, který se Sofie rozhodla utnout tím, že mu za ženu nabídla vlastní dcerku? Či mu jen dělala zpovědnici a řešila s ním jeho úzkostné stavy? Kdoví, jak to tenkrát na začátku vlastně všechno bylo…

Jisté je, že Vrchlický svou naivní a krásnou Ludmilu miloval, zbožšťoval si ji, dělal z ní éterickou vílu, vlhký sen každého muže. Ludmila však byla žena protřelá a zralá, dobře znalá velkých dramatických děl o nešťastné lásce. A proto si jedno mimomanželské „dramíčko“ hned střihla. Nechala se svést vyhlášeným děvkařem – hercem Národního divadla Jakubem Seifertem. O jejich poměru si šuškali i vrabci na střeše, ale neexistoval Facebook, aby si na něj Ludmila hodila status v komplikovaném vztahu, nebo je někdo otagoval na společné fotce, takže Vrchlický se všechno klasicky dozvěděl jako poslední.

Ludmila podle svých načtených zkušeností z velkých románů očekávala, že jí manžel odpustí nevěru i dvě nemanželské děti a budou žít pokojně a šťastně až do smrti, ale Vrchlický na to už zkrátka neměl nervy. Kromě rodinné krize se totiž dost nepěkně pohádal s mladou uměleckou generací a zůstal nepochopen a zhrzen. A tak si sbalil saky paky a zmizel z Prahy. Manželka hrabala prstíčkem a snažila se jej dostihnout, odprosit a vrátit se, ale Vrchlický nechtěl. Zatrpkl. A pak jej před šedesátkou několikrát přepadla mozková mrtvice. Umřel sám – ponořen mezi tisíce stránek svých děl.

Fotogalerie
5 fotografií