Jak to, že tuto verzi Karel Gott nezpíval?

„Tehdy jsem se při překladu nezaměřoval na příběh včelky Máji, jak to bylo v německém originále, ale napadlo mě najít v textu něco nového a napsal jsem píseň, která se jmenovala Mája a Kája. Natočili jsme základ, Karel Gott přišel do studia, vzal si partituru, tedy notový záznam písně, jenže nějaký vtipálek na obal přes noc dopsal písmenka před jména, která pak zněla: Mamája a Kakája. Mistr partituru odložil a řekl: Tak to ne, to by si z toho lidi dělali legraci. Tehdy jsem odjel do Německa a text Včelka Mája napsal někdo jiný.“

Gott je znám svojí náročností…

„V 70. letech byl nevypočitatelný. To, že jste napsal písničku pro Gotta, jste mohl říct až ve chvíli, kdy už byla vydaná. Mistr dokázal i hotový song vyhodit, když mu nezapadal do koncepce.“

Na čem mu u textů nejvíce záleželo?

„Dříve mu šlo hlavně o to, jak píseň zní, než o to, co se v ní zpívá. Jednou jsem říkal, že ideální text pro Karla je, aby tam byly dlouhé vokály. Nejlépe á. Tak jsem vymyslel verš: Já vám dávám, mávám krávám. Tam je samé á. Ale samozřejmě významově je to hloupost.“

Takže mu šlo hlavně o to, aby se slova dobře zpívala…

„Ano, ale od 90. let mu záleželo naopak převážně na obsahu. Když jsem mu přinesl jeden z posledních textů, on si ho chtěl nejdříve projít bez hudby. Říkal jsem mu, že to je přece text a ne básnička, ale nedal si říct.“

Co byl váš společný největší hit?

„Do re mi la nebo Hvězda k cíli má tě vést. Tyto dvě věci, které jsem mu napsal, mám nejraději. Dále mám rád například píseň Podej mi ruku a Projdem Václavák, kterou jsem psal pro Václava Neckáře.“

S kým jste ještě spolupracoval?

„S Hankou Zagorovou, Evou Pilarovou, Jirkou Kornem, Marií Rottrovou, Olympikům jsem napsal píseň Agáta. Když jsem byl do roku 1982 šéfdramaturgem v hudebním vydavatelství Supraphon, přišel jsem do styku se všemi významnými zpěváky. Karla Černocha jsem například poprvé přivedl do studia já.“

Kolik jste si tehdy mohl říct za jeden text?

„Když to byla původní česká píseň, tak jsem dával písničky tzv. gratis, protože autoři jsou honorovaní za to, že se jim hrají písničky na koncertech, v televizi, na deskách.“

Takže pro české zpěváky jste psal zadarmo?

„Ano, ale zase mi přicházejí tantiémy z písniček, které jsem napsal v 60. a 70. letech. Celkově jsem vytvořil asi 400 textů. Muzikály do toho nepočítám.“

Záviděl jste někdy zpěvákům jejich popularitu?

„Nezáviděl. My zkrátka žijeme ve stínu zpěváků populární hudby. Ovšem musím říct, že od 90. let se zaměřuji na textování muzikálů. To je moje hlavní práce.“

Přeložil jste do češtiny zahraniční muzikály jako Jesus Christ Superstar, Cats, Evitu a nyní Rockyho, Ples upírů a Rebeccu. Není to trochu nevděčná práce?

„Trochu ano. Když slyšíte recenzi na muzikál, nikdy tam nezazní názor na překlad do češtiny. Více si naší práce váží původní autoři.“

Jak poznají, že jste jejich dílo dobře přeložil, když nerozumí česky?

„Oni si sednou do hlediště, dívají se na představení, a když to funguje jako v originále, je to v pořádku. Pokud jde o překlady, dříve je po nás nikdo nekontroloval, takže například frázi dancing in the city, což znamená tancování ve městě, kdosi přeložil jako tanečnice Kity. Nedbalo se na to, jestli text odpovídá přesně obsahu. Teď posíláme překlady originálnímu autorovi a ten je musí schválit. To se stalo nyní i u Rockyho. Tam autorka Lynn Ahrens trvala na tom, aby rýmy byly přesně na stejném místě, jako má ona.“

Jaký rým byl pro vás největší oříšek?

„Hlavní ženská postava v muzikálu Rocky se jmenuje Adriane, což se vyslovuje jako Adrian, ale v češtině je to Adriana. Autorku zaráželo, proč tam píšu Adriana a říkala, že na celém světě je to Adrian. Tak jsem vysvětloval, že na celém světě Adrian neznamená muž, ale v češtině ano.“

Ale to tam máte najednou slabiku navíc...

„No to pak musím to slovo postavit v písni jinam, aby se to dalo dobře zpívat. Jako překladatel máte nad sebou tři pány. Vlastní příběh, češtinu, která má svá specifika, a třetím pánem je hudba. V melodii máte dlouhé a krátké slabiky, což je nutné dodržovat, protože když zpívám láska nebo laská, je to významově rozdíl.“

Spolupráce mezi překladatelem a autorem je tedy intenzivní…

„Ale pokud děláte s autorem, který už vás zná pětadvacet let, jako Tim Rice, tak už ví, co od vás může očekávat. Od něj jsem překládal Jesus Christ Superstar nebo Evitu. Podobně jsem to měl s Michalem Kuncem, kterému jsem letos překládal Ples upírů. Poznali jsme se před patnácti lety, já psal pro Karla Gotta v češtině a on v němčině. Věděl, že Karel Gott má velké nároky na písňové texty, takže předpokládal, že to dělám dobře.“

Jak se při překladech postupuje?

„Nejdříve je třeba udělat otrocký překlad, aby i ostatní, kteří se na muzikálu podílejí, věděli, o čem je a mohli už na něm pracovat. Od produkce dostanete požadavek na dvanáct písniček, které je třeba přednostně přeložit pro zpěváky, kteří se ucházejí o roli. Jsou to sice první verze písní, ale je třeba je napsat tak, aby bylo jasné, jak se budou zpívat.“

Jak dlouho trvá přebásnění muzikálu?

„Každý den píšu šest hodin, takže to vyjde tak na tři až pět měsíců.“

Dodělával jste někdy věci po termínu?

„Ne, já ctím jedenácté přikázání, které praví: Termín je svatý.“ Rekordman  Michael Prostějovský (druhý zleva) společně s Karlem Gottem a dalšími umělci. Muzikál Rocky, ke kterému psal Prostějovský český text, se bude hrát 29. 12. v Kongresovém centru v Praze. Prostějovský napsal pro Karla Gotta několik písní. Jeho Včelka Mája však Mistra neoslovila.

VIDEO: S Karlem Gottem přiletěla Včelka Mája i na rockový festival.

Video
Video se připravuje ...

Karel Gott v akci: Včelka Mája přilétla na rockový festival Blesk - Jiří Krušina

Rekordman Prostějovský: 

Michael Prostějovský se v mládí zajímal o hudební divadlo, což ho přivedlo ke studiu na Karlově univerzitě, kde v 70. letech studoval divadelní a filmovou vědu. Od roku 1983 žil v Německu, v Kolíně nad Rýnem, kde byl redaktorem české redakce rozhlasové stanice Deutschlandfunk a Deutsche Welle. Od roku 1990 žije střídavě v Praze a v Německu. V roce 1994 měl českou premiéru muzikál Jesus Christ Superstar a čtyři roky se hrál v Praze. Měl 1300 repríz, což je rekord.

Fotogalerie
12 fotografií