7°C
Fair play
Kto siaha po hviezdach
Ten musí skrotiť strach
Je krásne zvíťaziť
Len nikdy nestrať cit
„Zajímavá písnička ke stejnojmennému filmu, která se opírala o to, že byl daný nějaký slogan, o co půjde. U jediné věci, kde jsem polemizoval s paní režisérkou, bylo, že ona tam chtěla mít větu »Život hrá fér« a já jsem chtěl mít »Život nehrá fér«. Tady jsme si to museli vyříkat.“
Jak je vidět, nakonec jste zvítězil vy…
„Ano, a od toho jsem se odpíchnul. Text jsem napsal sám a je mi to až záhadou, protože je jiný než moje ostatní texty. Navíc to přišlo v době, kdy jsem byl v Abbey Road v Londýně a mohl jsem tam píseň dokonce nahrát.“
Jak dlouho vám trvalo napsat tuto píseň?
„Já myslím, že to bylo hned. Nejvíce se mi to stává v období, kdy hodně čtu. Je to, jako když se fotbalista před zápasem rozcvičí. To samé, podle mě, platí u skládání písní. Tenkrát jsem měl hodně zajímavé čtivo, takže jsem byl rozcvičený jako ten fotbalista a nápady přicházely samy.“
V písni také zazní »Len nikdy nestrať cit«. Ztratil jste někdy cit?
„Tak samozřejmě, že někdo, komu se hodně daří, může zapomenout na to »Pozor!«.“
Vám se stalo, že jste zapomněl?
„Komu by se to nestalo. Ze dne na den jsem se stal Slavíkem a během chvilky jsem tohle všechno musel strávit a nebyl čas si to nějak více uvědomovat. Člověk si musel sám sebe trochu uhlídat, aby si nepřipadal příliš důležitý.“
Takže jste byl hlavou v oblacích a muselo vás cosi postavit zpátky na zem?
„Mě pravidelně postaví na nohy, a děje se mi to na skoro každém koncertě, že když se nám daří, lidi s námi zpívají a já si pomyslím: Jsme dobrý, jde nám to. Tak to druhé, co přijde, je, že se spletu v textu. Mám nějaký automatický blok, že když si pomyslím, že mi to jde, tak se mi ozve to »Pozor!«.“
Život nehrá fér
Aj tak stále ver
„V tomto rýmu jsem měl ještě jinou možnost. Bylo tam: Život nehrá fér, s tým sa radšej zmier. A já jsem volil mezi těmito variantami a nakonec jsem si vybral »stále ver«.“
Proč?
„Přijde mi to jako zdvojená informace, když řeknu, že život nehraje fér, tak už jsem to povídal. A i tak stále věř je prostě cool. Víte, že život nehraje fér, a přesto neztrácíte víru, že to dobře dopadne.“
A kdy k vám život nehrál fér, když vám zemřel bratr?
„Třeba, a další spousta věcí. Ale když vidíte, co se lidem děje, tak si pokládáte otázku: Proč? A téměř nikdy nenajdete logickou odpověď.“
Zeptal jste se někdy rodičů, proč se bratr zabil?
„Opravdu jsem se nikdy nezeptal. Nebyla ani možnost, protože máma se s tím nikdy nevyrovnala. Nemohl jsem se jí zeptat, nemohl jsem ji trápit, ta otázka by byla jitřením rány.“
Předpokládám, že den, kdy zemřel váš bratr, je pro vaši rodinu černým dnem, a tak se jmenuje i jeden váš hit…
»Mám čierny deň«…
Mám čierny deň, mám dnes skrátka čierny deň
Mám čierny deň, zlou nohou som vykročil…
„To jste vybrala skvěle, ale to není vlastně moje skladba, to napsal můj bratr Jason, já jsem si jen zapamatoval melodii. Nebyl jsem si tím pak úplně jistý, proto jsem jako autora napsal sebe. Pamatuju si ale přesně, kdy jsem ji slyšel. Měli jsme v kuchyni stůl, Jason tam tak seděl a hrál na kytaru tuto skladbu. Byla to vlastně jediná jeho vlastní písnička, kterou jsem si zapamatoval. Zajímavé je, že když jsem dal melodii otextovat Kamilu Peterajovi, aniž bych mu k tomu cokoli říkal, tak jí dal název Čierny deň, nemohl jsem tomu věřit. Je to takový paradox, černý den, zní to jako něco špatného a smutného, ale já tu skladbu mám rád.“
Co pro vás tedy znamená černý den?
„Vidím to asi tak, že je to den, kdy se vám nic nedaří. Snažíte se něco udělat a dopadne to naopak. Jinými slovy den blbec. Ale nejsem si jistý, zda bych chtěl o svých černých pocitech hovořit.“
Tak aspoň prozraďte, co vám dokáže zkazit náladu?
„Víte, někdy je problém v tom, že člověk je sám ten, co přispívá k tomu, že je něco naopak, než by být mělo. Ale tak třeba vám mohou pokazit náladu zprávy, nebo jen drobnosti, když na vás někdo troubí nesmyslně v autě a před vámi je červená. Prostě od drobností až po velké tragédie, které na světě můžete pozorovat.“
Prožíval jste to tak vždycky, nebo se ty pocity věkem mění?
„Kdysi jsem byl odolnější, dnes se dokážu více vcítit do druhého, když se mu něco děje, a to mě až někdy tlačí k zemi. Samozřejmě, že se mi to neděje celé dny, tak by se žít nedalo, ale občas mnou takový zážitek projede. Někdy prostě musím zprávy vypnout, to jsem dříve nedělal.“
Vypnout zprávy, nebo taky vypnout mobil a zmizet někam na měsíc. To je váš tajný sen?
Tajný sen
Sním tajný sen zmiznúť niekam na mesiac
„Toto téma se mi dostává do textů písniček dost často. Vlastně i píseň Volný den je o tom, někam vypadnout a ničím se nestresovat. Já vlastně přemýšlím, jestli se můj tajný sen neopírá o stejnou ideu.“
Splnilo se vám to?
„Nesplnilo. Nepamatuju si, že bych měl třeba dva měsíce prázdnin, možná tak na škole, ale to už je strašně dávno. Když mám dva týdny v kuse volno, tak je to pro mě luxusní záležitost.“
Když už nemáte volno na delší dobu, utíkáte před realitou aspoň na pár hodin?
„Nepotřebuju úplně utíkat, protože dělám jen věci, které mě baví a které jsou pro mě nejpodstatnější. Ale neumím si představit, že bych dnes jezdil na turné jako dříve, kdy jsme hráli prakticky každý den. To kdybych měl dělat dnes, tak asi skončím v nemocnici.“
A jak tedy dobíjíte energii?
„Nejlepší je to, co se mi nedaří – spánek.“
»Nádej (Iba ty)…«
Iba ty vieš
Kadiaľ mám vždy ísť
Bez teba sám
Lietam ako list…
„To je zašifrovaný text. Přesně vím, o čem to je a proč jsem to napsal, ale otázka je, zda to mohu prozradit. Tento text není náhoda, můžu vám říct, že jsem ho napsal naráz a je o naději, ale není to příliš veselý text. Vy jste špion, protože tuto skladbu jsem moc neprezentoval. Necítím se ale na to, abych o tom vyprávěl. To je od vás trefa do černého.“
Takže je to něco pro vás důležitého?
„Ten text obsahuje něco, co není jen tak, a opravdu o tom nemohu a nechci mluvit. Je i o mé ženě, ale jiným způsobem, než když člověk napíše lovesong. Toto je trochu jinde – vážnější.“
Lovesongem jste měl asi na mysli píseň pro vaši životní lásku, ženu Kateřinu. Žárlíte na ni?
Catherine, ja ťa veľmi ľúbim.
Čo len budeš chcieť, všetko na svete sľúbim.
Čo mi prikážeš, všetko urobím rád.
„Žárlím, možná jsem stará škola, ale ne tak, že bych ji střežil doma, nemám chorobu.“
Proč jste se rozešel se svou první ženou?
„Ženil jsem se ve dvaceti letech, nemohli jsme tušit, co nás čeká. Přede mnou teprve všechno bylo. Všechen čas a energii jsem dával do zlepšování se ve zpěvu a na rodinu už mi nějak nezbyl čas. Narodila se nám dcera Denisa a já jsem na půl roku odjel do zahraničí, a když jsem se vrátil, tak mě dcera nepoznala.“
Předpokládám, že to už jste s dalšími dětmi neudělal?
„Ani náhodou, to se všechno změnilo, přišla 90. léta, byla rychlejší auta a mohli jsme se z koncertů vracet. Takže ano, Lindu a Davida už jsem nezanedbával, viděl jsem, jak jdou poprvé do školy atd.“
Jdou ve vašich šlépějích?
„Dcera Linda s námi občas zpívá, když potřebujeme pomoct, ale nemá ambice stát se zpěvačkou. U toho nestačí, že umíte něco zazpívat, musíte taky chtít jít na to pódium. David je trochu jiný případ, ten od malička bubnoval a byl přesvědčený, že je bubeník i bez cvičení. Dneska už i skládá písničky, hraje na kytaru… Sice v Londýně studuje režii a doufám, že to dokončí, ale jinak i při studiu hraje s kapelou, až mi to dělá starosti, ale nebráním mu v tom. Denisa dokáže zazpívat, s ní si ale teď vynahrazujeme čas, který jsme na sebe neměli dříve.“
Říkáte, že v sobě nemají ten správný impulz, jak se projevoval u vás?
„Já jsem měl doslova chorobu a chtíč vylézt na pódium, a když už jsem tam byl, tak jsem zase dostal další chorobu, že musím skládat vlastní písně. Nevím, proč tomu tak bylo, ale bylo.“
»Čo mi prikážeš, všetko urobím rád«.
Změnil jste se kvůli lásce někdy natolik, že byste to už nebyl vy?
„Mám pocit, že moje seznámení s Katkou pro mě naopak znamenalo, že jsem zase byl sám sebou. Tím, jak jsem jezdil po světě, jsem se stal někým jiným a na setkání s Katkou se mi líbilo, že jsem se vrátil ke své přirozenosti. Všechno si sedlo.“
V roce 1982 se stal Žbirka prvním slovenským Zlatým slavíkem.
VIDEO: Žbirka na Gottově soukromém koncertu: Bylo to dojemné!
Žbirka na Gottově soukromém koncertu: Bylo to dojemné! Luboš Procházka, Jan Jedlička
