Blesk se za ní vypravil do Bratronic, kde Haničinec žil a kde je také na místním hřbitově pod vrbičkou, kterou si sám vybral, pochován.

Radko, vzpomínám, jak jsme vašemu manželovi přijeli před deseti lety gratulovat k posledním, 77. narozeninám s trsem banánů…

„Jako kdyby to bylo včera. Ty poslední narozeniny už ale nebyly vůbec veselé. Místo milovaného Prazdroje už Peťulka pil jenom nutriční nápoje a ano, jedl pouze banány. Byl na mě ale pořád moc hodný, i když mu bylo zle. Myslím na něho pořád a teď, jak byla ta strašná vichřice, jsem mu moc děkovala, že mi zachránil střechu nad hlavou.“

Tomu nerozumím.

„Když jsme tady ten domek v Bratronicích koupili, měl na střeše eternit. Peťulka se rozhodl střechu předělat, ale v žádném případě nechtěl tašky, ale kanadskou břidlici. No a teď při té pohromě všem sousedům ulétly tašky a náš domeček zůstal nepoškozen. Tak jsem mu šla hned poděkovat na hrob a tam jsem zjistila, že i jeho Pán Bůh stále opatruje. Dala jsem tam před tou pohromou věnec a svíčku s cylindrem. Vše zůstalo pod tou jeho vrbou nepoškozené. A tak jsem byla spokojená a opět děkovala Dobré vodě.“

Proč seriálu?

„Protože Dobrá voda se kromě Slatiňan a Chrudimi filmovala i v Heřmanově Městci, odkud já pocházím. A tam jsme se s Peťulkou poznali. Chodit jsme spolu ale začali až za pár měsíců později, až když byl seriál dotočen.“

A jak se to stalo?

„Napsala jsem mu potom dopis, ve kterém jsem obdivovala jeho obrovské charisma a podmanivý hlas. On mi hned odepsal a pozval na akci do Hrádku nad Nisou. Přišla jsem naondulovaná a slušelo mně to. Péťa si na mne sáhl, byl rád, že mám čtyřky. Pozval mě na výlet do lesíka.“

Tam proběhlo vaše první milování?

„Ano. On později začátek naší lásky nazval po svém: krásné přeříznutí na lesní cestě. To mne tehdy naštval. Bylo to ale naše první rande a už jsme zůstali spolu. A nelituju.“

Když běžel seriál v televizi, díval se?

„Vždycky. On se rád studoval. Stejně tak ale studoval koně. Moc dobře si pamatuju, jak mi ukazoval v televizi Jasnou a říkal: To není Jasná, to není kobyla, ale hřebec! Jsou to pitomci, nafilmovali místo Jasné jiného koně a přišli na to pozdě. Potom museli dělat ve střižně divy, aby tomu koni nebylo vidět do rozkroku.“

Jaký byl vůbec Petr doma? Před kamerou hrál většinou drsné chlápky, kteří se moc neusmívají.

„Byl to hodný a slušný člověk. Pro svou ponurou povahu si ale u kolegů vysloužil přezdívku nas*aný Columbo, kterého daboval. V autě, když se vytočil, si dokázal pěkně zanadávat. A doma se také čas od času projevil jako cholerik, a tak z toho byla u nás někdy pěkná Itálie. Po pěti minutách už byl ale zase vždycky klid.“

Štval vás vůbec Petr něčím?

„Jistě! Byl to vášnivý nimrod a miloval les. Celý rok se těšil na mysliveckou sezonu. Úplně z toho bláznil. A já potom taky. A ta jeho puška? Ta mi dala potom pěkně zabrat.“

Jednoho dne se rozhodl proti sobě svoji pušku namířit.

„Přesně tak. Od osudové bouračky u Humpolce chřadl. Přežil klinickou smrt, organismus rozežírala rakovina, přidala se gangréna, cukrovka, nemohoucnost. Tehdy jsem mu zbraň z rukou vyrvala na poslední chvíli. Zlobil se na mě. Říkal, že jsem všechno pokazila, že už chtěl být na druhém břehu. Tak jsem mu tu pušku rozebrala a zamkla v trezoru.“

Nehoda u Humpolce se stala v den 10. výročí vaší svatby.

„O Vánocích v roce 1995 tenkrát odjel autem a z nemocnice se mi vrátil až o Velikonocích. Věřím, že kdyby ta nehoda nebyla, letošní Vánoce bychom trávili spolu. Od té klinické smrti to šlo z kopce.“

Operace rakoviny tlustého střeva se nepovedla, nádor stále bujel, zvětšoval se. Tehdy, pár měsíců před Petrovou smrtí, vám nabízeli, že manžela můžete dát do léčebny.

„To jsem okamžitě odmítla. Nemocniční sestra mě naučila, jak denně vypisovat Péťovi hodnoty: cukr v krvi, teplotu, hodnoty moče a dalších sto úkonů. Získala jsem dokonce polohovací postel v hodnotě 120 tisíc, za kterou jsem platila pronájem stejně jako za vozík. Šlo to ho mít doma, jen byl na mne tuze těžký.“

Manžel tehdy kromě banánů nejedl nic. Věděl, že umírá?

„Věděl a všichni ostatní kolem také. Jenom já tomu nechtěla věřit. Mozek mu pracoval do poslední chvíle, což pro něho bylo strašné. Celý život byl hrdý, a tak se cítil ponížený, že ho někdo musí krmit a ošetřovat. Už ani nemluvil, jen se na mě koukal těma svýma očima, které říkaly: Miluju tě, ale dej mi už se životem pokoj. Neboj se mě pustit! Stejně budu pořád s tebou.“

Jak jste spolu prožili poslední den?

„Pamatuji, že byl nádherný západ slunce. Petr seděl v křesle a koukal z okna takovým pohledem, který jsem u něho ještě nikdy neviděla. Loučil se. Potom jsem ho uložila ke spánku a když jsem ho přikrývala, zvláštně na mě koukal. A potom přišly vysoké horečky a 7. listopadu ráno mi Peťulka v náručí umřel. Jenom ale fyzicky, jeho duše je tu se mnou pořád.“

VIDEO – Haničinec dostal posmrtný důkaz lásky! Podívejte se!

Video
délka: 01:18.39

Haničinec dostal posmrtný důkaz lásky! Podívejte se! Hana Höschlová, Petr Soukup

Fotogalerie
15 fotografií