Na malebném hřbitově v Bratronicích kousek od Prahy bylo od rána nezvykle rušno. V rohu u smuteční vrby kameník Petr Dundálek s kolegy rozebíral hrob Petra Haničince, aby mohl umístit nový světlý náhrobek ve tvaru srdce.

„Nakreslila jsem si, jak by to mělo vypadat, a Petr to převedl do mramoru,“ řekla Blesku Radka, která vyrostla v kamenické rodině. S kamarády si hrávali na náhrobcích a rodiče je hubovali, že je poničí.

Na bratronickém hřbitově bývá vdova každou volnou chvíli, protože je jen pár desítek metrů od domku, kde s Petrem žili. Sám Haničinec vždycky žertoval, jaký má pěkný výhled. „Tam budu jednou ležet,“ říkával a ukazoval rukou z okna kuchyně. V listopadu 2007 se jeho věštba bohužel naplnila...

Láska až za hrob

Je vidět, že v hrobě je ještě místo na další urny. „Jednou tady s Péťou budu ležet i já,“ míní Haničincová věcně. Známí se jí často ptali, proč si po Petrově smrti někoho nenašla. Když ovdověla, bylo jí jen 57 let.

„To vůbec nepřipadá v úvahu. Takového, jako byl Petr, bych přece nikdy nenašla! Navíc ho miluju doteď, smrtí nic neskončilo,“ říká upřímně a do očí se jí hrnou slzy. Dnes už poněkolikáté...