Jste šťastná? „Děkuji za optání. Jsem. Kamarádky vždycky říkaly, že třicítka je nejlepší věk a musím to potvrdit. Vím, co od života chci, přitom už mám něco vybudováno. Dělám práci, která mě baví. Mám úžasnou rodinu a skvělého manžela.“
Před časem jste prohlásila, že je dobré si občas od manžela odpočinout… „Já si myslím, že dlouhodobé vztahy fungují hlavně proto, že spolu partneři nejsou každý den. Když manžel točil minulý rok v Brně Četníky z Luhačovic, tak odjel vždy na týden, pak se vrátil na tři dny a zase odjel. My jsme na to zvyklí. Kolikrát se nepotkáme, ani když jsme oba doma.“
Jak to? „On se vrátí z práce, a já jsem například na zájezdovém představení, ze kterého přijíždím ve dvě v noci, a to už spí. Ráno zase odchází dříve, než se probudím já. Víme, že tam jsme, ležíme vedle sebe, ale vlastně se nevidíme.“
A jak spolu vycházíte, když se vidíte? „Poslední čtyři měsíce jsme byli spolu hodně, neměli jsme tolik práce, jezdili jsme na dovolené, po Čechách, za rodinou a kamarády. Neříkám, že jsme si lezli na nervy, ale už se zase těšíme, až každý půjdeme něco točit.“
Je něco, čím vás dokáže váš muž vytočit? „Možná to, že je hrozný kliďas. Já jsem více temperamentní a hysterická, on je však nekonfliktní a já se občas potřebuji hádat.“
S kým se tedy hádáte? „S ním, vlastně sama, protože on jenom poslouchá. Jinak máme trochu otočený režim. Já jsem noční pták, chodím spát pozdě a on je skřivan. V jedenáct hodin večer už je unavený, ale vstává v sedm a je schopen fungovat.“
V čem si nejvíce rozumíte? „Máme podobné koníčky. Rádi cestujeme, milujeme dobré jídlo, baví nás posezení s kamarády a ani jeden z nás není vášnivý sportovec. Po pracovní stránce si vyhovujeme, protože už víme, co od sebe čekat.“
A stejně fajn je to i v soukromí? „Nám to doma funguje i proto, že je režisér, protože si povídáme o práci. Měla jsem i partnery, kteří nebyli z branže, a ti občas nedokázali některé aspekty mé profese pochopit. Že někdy pracuji přes noc, někdy nejsem vůbec doma. Chlapi většinou chtějí, aby byla žena v domácnosti a postarala se o ni. U nás to chodí způsobem – kdo je doma, ten maká.“
Vám nevadí domácí práce? „Ne a mám chlapa, kterému to také nevadí. Dokáže vyprat, nakoupit, umýt nádobí atd. A rád vaří, takže jsem vlastně velmi šťastně vdaná.“
Nežárlíte, když váš manžel točí někde bez vás, že by se do něj mohla zakoukat nějaká jiná herečka? „Samozřejmě že žárlím, ale ve zdravé míře. Nevolám mu desetkrát denně. Dáváme si prostor a myslím, že proto nám to funguje. Já jsem člověk, co se nenechá moc omezovat. Samozřejmě začátky byly trochu těžší. Dříve, když se mu některé věci nelíbily, tak jsem mu řekla, že je měnit nebudu. Byla jsem sólista, ale dneska jsem více partner. Už jsem ochotna dělat i kompromisy, nebo dokonce změny.“
Funguje vám více vztah manžel – manželka nebo režisér – herečka? „Já myslím, že teď je to vyrovnané.“
Když točíte s manželem, můžete nějak ovlivňovat svoji roli? „To ne. Nemohu měnit scény nebo si říkat o větší prostor. Mohu o té roli diskutovat ve zdravé míře a domluvit se s ním, jak určité věci zahrát. Na začátku první série seriálu První republika jsme o tom hodně diskutovali, protože jsem ho brala jako režiséra, ale také jako manžela, takže jsem si k němu dovolila více než k jinému režisérovi. Řekla jsem, že bych to chtěla udělat takhle, ale on namítal, že to cítí jinak, a tak jsme trochu soupeřili. Teď už se to uklidnilo a víme, co si k sobě můžeme dovolit. Známe svoje mantinely. Je fajn s ním pracovat.“
Nyní vás mohou lidé vidět v televizi v druhé řadě První republiky, co byste prozradila o své postavě Magdalény? „Děj se posunul o osm let. Takže moje postava je teď téměř stejně stará jako já. Před třemi lety když se natáčela 1. série, tak jsem hrála osmnáctiletou holku. Nic neztratila ze své emancipovanosti. Pořád si dokáže říci to svoje a bere se za věci, které jsou správné. Magdaléna vede rodinný podnik Škvorových a nemá žádnou milostnou linku. Ta bude až ve třetí sérii.“ Ta se bude točit na podzim… „Ano, teď od listopadu. Druhá série má třináct dílů, je o půlku kratší než ta první,ale zase je to rychlejší styl vyprávění. Teď je to více detektivní a napínavé.“
První republika: Smyšlené těhotenství jako záchrana před vězením i záminka k vydírání Česká televize
Jak jste se cítila v historických kostýmech? „Já je miluji. Cítila jsme se v nich velmi žensky. Je pravda, že když se člověk do takového kostýmu oblékne, tak se automaticky narovná a má více sebevědomí. “
Řešila jste někdy nějaké úpravy pro zvýšení sebevědomí? „Jelikož čelo shrnu až k culíku, tak můžu prohlásit, že třeba žádný botox nemám. Ale nejsem proti tomu. Jestli chce žena vypadat lépe a lépe se cítit, tak ať klidně postoupí nějakou úpravu. Je to každého věc.“
Měla jste někdy z něčeho komplex? „Když jsem dospívala, tak jsem měla komplex ze svého nosu a chtěla jsem si ho nechat plasticky upravit. Pak jsem točila zahraniční pohádku, kde mě německý maskér přesvědčil, ať to nedělám. Dělá mě to prý jedinečnou. Tak jsem nakonec nešla, ale dokážu si představit, že až jednou budu mít děti a nebudu se cítit žensky, tak si klidně zajdu na plastiku prsou. Myslím, že jsem poměrně soudná, tak bych si ke své postavě nedělala čtyřky prsa.“
Po první sérii První republiky jste říkala, že byste chtěla děti, potom po druhé a teď se chystá třetí. A dítě pořád přebíjíte prací… „Já si stále něco vymýšlím, hraju v divadle, navrhuji kolekci spodního prádla, točíme zábavná videa 3 v 1, zkoušela jsem produkci filmu. Teď dítě neplánujeme, až to přijde, tak to přijde. Neřešíme to.“
Spoustu věcí člověk nemusí řešit, když má hodně peněz. Co byste dělala, kdybyste vyhrála třeba dvě miliardy? „Myslím, že si to nedokážu ani úplně představit. Ale vím, že bych to zčásti rozdala. Asi bych dala půlku manželovi. Spíš teda musela a část rozdala mezi rodinu, pak bych nakoupila nemovitosti po světě a cestovala.“
A zůstala byste herečkou? „Určitě. Mě tato profese hrozně baví. Nevydržela bych nic nedělat. A myslím si, že když člověk rychle zbohatne a zapomene na to, co bylo předtím, tak mu to v tom životě pak nemusí úplně vyjít. I když má miliardy na účtě.“
Vypadá to, že v soukromí a práci jste spokojená. Je něco, co vás v životě dokáže vytočit? „Mě dokáže vytočit křivda a to, co mě nejvíce rozčiluje, je hloupost lidí.“
Kdy jste se s ní naposledy setkala? „Nedávno jsem byla s manželem v Keni, kde jsme se šli podívat do sirotčince, vyfotila jsem tam několik fotek s tamějšími dětmi a snímky jsem dala na svůj Facebook s tím, že kdyby někdo chtěl pomáhat dětem i v rozvojové zemi a ne pouze u nás, tak tady to má smyl. Lidi mi začali psát, proč pomáhat černým lidem, nebo ať pomáhám u nás, že oni si to nezaslouží nebo ať si to dítě vezmu domů, když si ho už chovám v náruči. Nejde o to je dostat sem, ale pomoci jim tam. Ty peníze, které se do Afriky posílají, jdou hlavně na vzdělání dětí, aby měly možnost zlepšit úroveň své země.“
Jak dlouho jste tam s nimi byli? „Strávili jsme spolu jeden den. Já jsem z toho měla trochu obavy, protože jsem se bála, co uvidím a že mi jich bude líto, ale ve finále spíš té omezenosti lidí, kteří žíjí ve stejné zemi jako já.“
Proč jste jela na dovolenou do Afriky? „Potřebuji mít aktivní dovolenou. Nebaví mě se jen otáčet celý den na ručníku u bazénu s drinkem v ruce. V Africe jsme cestovali po safari parcích osm dní. Nejdřív jsme byli v Tanzanii a pak v Keni. Měli jsme hodně štěstí na zvířata, která jsme měli možnost vidět fakt zblízka.“
Měla jste strach? „Ne, ačkoliv k nám lvi přicházeli velice blízko, nikdy neútočili na džípy, protože je berou jako součást svého života. Krásný zážitek byl v kempu, když jsme při luxusní večeři viděli asi 40 metrů od nás hrocha, jak se koupe v řece, což je nejvíce nebezpečné zvíře v Africe, ale jenom ve chvíli, kdy stojíte mezi ním a vodou. To vás pak bere jako překážku.“
Čeho jste se tam nejvíce bála? „Pavouků. Jsou tam ti skákací a je jich tam spousta. Naštěstí jsem za celý pobyt viděla jenom jednoho. V jednom kempu nebyla elektřina, proto manžel vždycky večer vešel do stanu přede mnou, s baterkou prohlížel místo, kde jsme měli spát, jestli tam není pavouk, a až když bylo všechno v pořádku, tak jsem tam vešla i já.“
VIDEO: Veronika Arichteva: Proč má v druhé řadě První republiky menší roli? Je to její konec?
Veronika Arichteva: Proč má v druhé řadě První republiky menší roli? Je to její konec? Markéta Reinischová, Jan Jedlička
