Martina Formanová (51) mu na farmě v Connecticutu vystrojila víkendový mejdan. „Bylo to moc příjemné,“ přiznal Forman svým hlubokým hlasem, když se mu Blesk po několika dnech usilovného snažení konečně dovolal. Režisér, který dokáže být i mrzutý, měl výbornou náladu a vůbec mu nevadilo, že jsme ho vyrušili u televizních zpráv. Beztak v nich s největší pravděpodobností řešili prezidenta Trumpa, který ho vytáčí...
Pane režisére, konečně vám můžeme popřát všechno nejlepší k narozeninám!
„Jé, mockrát děkuju. Ale není k čemu přát!“
Ale je! Jaké byly oslavy? Martina na Facebooku psala, že trvaly celý víkend a někteří zůstávali i do rána.
„No, to je pravda. Bylo to náročné, takže teď konečně odpočívám. Bylo to ale moc příjemné, tolik milých lidí bylo kolem mě... V jednu chvíli jsem si připadal, že jsem na place!“
Předpokládám, že o pohoštění se starala manželka. Co se podávalo?
„Především česká plznička a potom všechno to ostatní, co se pije. Já si to už nepamatuji. Vařila ale Martinka. A výborně! Českou kachnu umí znamenitě a potom už vážně nevím, co všechno bylo na stole. Bylo toho opravdu moc a moc.“
Kdo všechno vám přál?
„Gratulantů bylo tolik, že už si ani to nepamatuji!“
A jaké dárky jste dostal?
„Nic! Já jsem ale také všem řekl, že vůbec nic nechci. Všechno mám.“
Předpokládám, že kromě Martiny vás obletovala také vaše devatenáctiletá dvojčata Jim a Andy.
„To je samozřejmé.“
A Petr s Matějem, váš starší pár dvojčat, z Prahy na oslavu přiletěli?
„Nemohli. Mají moc práce a já jsem rád. Ale přáli samozřejmě po telefonu.“
A vaše první dvě manželky Jana Brejchová a Věra Křesadlová gratulovaly také?
„Ani omylem. Ty už na mne dávno zapomněly!“
Týden před vašimi narozeninami dávali v České televizi den co den vaše filmy. Vážně, klobouk dolů!
„Ale nepřehánějte. Jenom se mi možná někdy něco povedlo.“
Jste příliš skromný.
„Skromnosti není nikdy dost.“
Co právě děláte?
„Koukám na zprávy. To je můj odpolední rituál.“
A koukají na vás skrz okno ještě medvědi? Jednou jste nám říkal, že váš největší šok v životě byl obrovský medvěd za oknem.
„No jó, ty máme pořád. Tak jednou za tři měsíce, nebo nevím, za jak dlouho, se objeví. Teď nedávno jsem sledoval maminku se třemi medvíďaty. Štrádovala si to přímo pod naším oknem.“
To jste musel mít nahnáno!
„Když byli jenom za oknem, tak ne. Kdyby ale chtěli dál, tak nevím, nevím...“
Jak vám slouží zdravíčko? A hlavně to vaše pravé oko, o němž jste nám před šesti lety řekl, že onemocnělo makulární degenerací sítnice?
„Je to pořád stejný, možná horší. S okem už nic neudělám. Nedá se to zatím léčit.“
Mluvili jsme také s Janem Třískou, který vám hrál ve filmu Lid versus Larry Flynt. Vyzýval vás, abyste ještě nějaký film vymyslel a dal mu roli. U vás prý bere i štěk!
„Jé, to je hodnej! Děkuji.“
Myslíte, že se ještě o nějakého Oscara pokusíte?
„Neděste mě! Neblázněte! Vždyť ztrácím zrak! A na film je třeba taky plno sil, a ty já už dávno nemám.“
Šest let jste nebyl kvůli zdravotním trampotám v Česku. Už jste myšlenku letět přes oceán defi nitivně vzdal?
„Poslední dobou dost přemýšlím o tom, že bych přiletěl. Uvidíme!“
