Vila na hranici Vinohrad a Strašnic pochází s počátku dvacátých let, a proto když se do ní Pavlína Wolfová s manželem Janem Bubeníkem stěhovali, rekonstrukce byla nezbytná. „Našli jsme původní plány z roku 1923 a naším cílem bylo, aby se dům maximálně shodoval s představami tehdejšího projektanta. Takže zatímco obvykle platí lidé za rozšíření svého domu, my jsme zaplatili spoustu peněz za to, abychom ho zmenšili,“ vysvětlila před deseti lety moderátorka.

V padesátých letech se k domu přidaly přístavby garáží a technické zázemí domu. To Wolfová nechala zbourat a udělat hernu a dětský pokoj. Kromě celkové rekonstrukce, která stála dost peněz, se Pavlína pustila i do nového vybavení bytu, který je v přízemí domu.

Rozhodli jsme se pořídit vybavení levněji. Skoro všechno je tu home made. Nějaký starý nábytek tady byl už po rodině, ostatní dřevo pochází z bazarů. Části, které jednotlivým kusům nábytku chyběly, jsem sama dokreslila a nechala vyrobit. Vždycky jsem chtěla dřevo, a teď ho mám,“ pochvalovala si. To však netušila, že z vily se za pár let bude muset odstěhovat.

Sama zvelebila například čelo postele v ložnici a závěsnou skříňku sestavenou ze dvou nočních stolků, kde místo skla použila ratanový výplet ze židle. A taky dveře krbu, které paní domácí nechala vyrobit u kováře podle inspirace verneovkami. Dvířka klasické vložky tak uzavírá ještě otvor oválný jako okno ponorky.

I když zamlada měla zcela jiné představy o interiéru domu, nakonec skloubila starý nábytek po dědovi s tím moderním. Nechala v něm věšák s dýmkami po Filipovském, od něj vyřezanou dřevěnou lékárnu nebo hodiny, které její dědeček dostal jako svatební dar od Voskovce a Wericha.

Fotogalerie
21 fotografií