14°C
Frýba uspěl v konkurzu už v roce 1969, tedy rok poté, kdy jako třiadvacetiletý nastoupil do televize. Nakonec ale tuto práci na nátlak rodičů, kteří nelibě nesli nastupující normalizaci po potlačení »pražského jara«, nevzal.
Ale na obrazovku ho to táhlo dál, a tak po dalším vyhraném konkurzu neváhal. „Byl jsem ten, kdo zahajoval pravidelné barevné vysílání na Kavčích horách. A naopak poslední, kdo se loučil s hlasatelnou v Měšťanské besedě,“ vzpomínal.
A byl také tím, kolem něhož vznikl jakýsi kult, kdy se jeho fanklub punkerů od roku 1990 na jeho svátek schází a oslavuje Frýbestr. V 80. letech vznikl projekt FBH, který mnohé známé hudební skladby opatřil novými texty, v nichž byl Frýba hrdinou a pozdější druhý muž na obrazovce Alexandr Hemala zloduchem.
»Frýba a láska zvítězí nad Hemalou a nenávistí« zní jedno z recesistických hesel. V roce 1990 pak začalo žít svým životem další heslo – »Miloš Frýba for prezident«, což je název alba skinheadské skupiny Orlík. Jeho příznivci hltali každé jeho slovo, a tak probírali i záhadu jeho »přeřeknutí« den následující po pátku 17. listopadu, kdy začala sametová revoluce. Divákům tehdy oznámil, že je sobota 20. listopadu. Bylo v tom nějaké poselství?
Z obrazovky se legendární hlasatel ztratil v roce 1990, kdy začal dohlížet na celkový program jako tzv. režisér dne. Z legendy se stala záhada. Málokdo ho viděl, podle tehdejších svědků snad i z televize odcházel v přestrojení. Prý těžce nesl, že stárne a tloustne... Jeho soukromý život tak zůstal tajemstvím. Ví se jen, že přežil těžkou autonehodu, zemřel mu otec a v pouhých 52 letech i mladší bratr.
Nepoznávali ho
On sám v roce 2009 prodělal mozkovou mrtvici. Rok poté se v ojedinělém rozhovoru svěřil: „To víte, už to není to, co bývalo. Ale jde to. Sice už nikam nechodím, maximálně tak kolem domu.“ A dodal, že s nikým z bývalých hlasatelů se už nestýká a ani po obrazovce se mu prý nestýská, i když přiznal, že se pořád nadšeně dívá na televizní noviny.
„Žádné aktivity už nemám. Užívám si důchodu a vnoučat. Dokonce jim pravidelně hraji loutkové divadlo,“ vyprávěl. A lidé na ulici? „Už mě málokdy poznávají,“ řekl devět měsíců předtím, než po dalším útoku mrtvice zemřel. Bylo to 30. prosince, tedy dva dny před Novým rokem, kdy si prý rád pravidelně bral hlasatelskou službu.
