Jaroslav Čejka momentálně žije v domově důchodců v Kobylisích a je tu v rámci možností spokojený. „Mám tady pár svých oblíbených knížek, cédéčka a televizi. Sleduji všechno, co mě baví. Vždyť v mládí, ale i jako postarší člověk jsem rád běhal, takže si s chutí dám přenos atletiky, ale i třeba tenisu,“ svěřil se Čejka před dvěma lety deníku Aha!. Momentální zdravotní stav si neuvědomuje. „Jaroušek má lepší a horší dny. V ty horší se s ním nedá mluvit a moc nechápe, kdo za ním vlastně přišel. Už se mi stalo, že se mě zeptal, kdo jsem… A to se známe od dvaašedesátého roku,“ cituje Aha! slova jeho dobrého kamaráda Oldřicha Bašuse.

V ty lepší dny je s ním prý i legrace a snaží se stále bavit okolí. „Minulý týden jsem za ním zase zašel a snažil se zjistit, co by si přál od Ježíška. Nestačil jsem se divit, když mi řekl, že helmu na jízdní kolo,“ svěřil se Bašus, kterého to přání zarazilo. Jaroslav už se nějakou dobu pohybuje pouze na invalidním vozíku.

Jaroslav Čejka by potřeboval rehabilitaci, jenže mu na to chybí peníze. „Když Jaroušek poplatí vše, co se poplatit musí, tak mu z uměleckého důchodu moc peněz nezbyde. Pak nemá ani na rehabilitační sestru. Je to strašně smutné, že člověk, který rozdával radost a smích, skončil opuštěný a bez peněz,“ vyjádřil se o smutném osudu jeho kamarád.

Fotogalerie
14 fotografií