9°C
V současnosti řídí osm společností a plánuje další. „Děláme speciální škvarky, necháváme si dovážet francouzský sekt se značkou Tretter’s, budeme mít tři paštiky Tretter’s, čtyři čokoládové výrobky a Tretter’s vodu, kterou nám bude dodávat jeden přírodní pramen,“ ohromuje výčtem produktů.
A pokračuje: „V zahraničí u moře jedna z mých společností realizuje stavbu apartmánového domu Casa da Famiglia Tretter, určených k dovolené. Buduji z našeho jména značku.“ A evidentně se mu to daří.
Svoje zeleninové chipsy dodává nejenom do českých obchodů, ale i do Belgie, Maďarska, Izraele či na Nový Zéland. Přitom na samém počátku Michal Tretter neměl nic jiného než dobrou intuici, obrovskou píli a tah na bránu.
Scházíme se s ním v Tretter’s Baru, který je celý vymalovaný bordó barvou. Sedáme si ke stolu, na jehož desce je téměř u každého místa k sezení připevněná kovová destička s křestním jménem.
„Co to je?“ ptám se. „To jsou jména lidí, kteří k nám pravidelně chodí třeba už šestnáct let,“ usmívá se podnikatel, když nám servíruje horkou kávu. „Naše klientela je složena z 80 % ze štamgastů. Pokud k nám přijde skupina turistů, většinou se jim slušně omluvím, že máme plno. Myslím, že podniků pro turisty je v centru Prahy dost,“ říká, zapaluje si cigaretu, potahuje z ní, vyfukuje kouř a začíná vyprávět svůj životní příběh.
„Máma chtěla, abych byl elektrikář, já jsem chtěl být archeolog, ale táta pracoval jako zástupce ředitele v hotelu v Plzni a už v útlém věku mi ukazoval, co jeho práce obnáší. Když jsme procházeli hotelem kolem restaurace, tak se mi líbilo cinkání příborů o talíře a řekl jsem si, že bych chtěl dělat to samé, co táta,“ vzpomíná Tretter.
V patnácti se přihlásil na hotelovou školu. V roce 1988 absolvoval na popud svého otce barmanský kurz u pana Pavlíčka. Během čtyř let se účastnil různých barmanských soutěží, je pětinásobným mistrem České republiky a později se stal i mistrem Evropy.
„Většinu soutěží jsem vyhrával tak, že jsem míchal čiré drinky, což je velmi složité, protože vlastně nevíte, co v tom je,“ prozrazuje šibalsky. Díky svému mistrovství se dostal na prestižní akce a v roce 1989, měsíc po revoluci, připravoval drink i prezidentovi Václavu Havlovi, který ho požádal o martini.
Roku 1993 přijel do Prahy John Bandy, který učil hollywoodského herce Toma Cruise pro film Cocktail házet lahvemi. Od něj se Tretter naučil dělat dokonalou barmanskou show. S nabitými zkušenostmi vyrazil zpět do Mnichova, kde tou dobou působil.
Prorazit mezi Mnichovany nebylo lehké. „Nikdo se se mnou nebavil, povídal jsem si sám se sebou. Já byl v Mnichově tak v křeči, že jsem přišel do chladicího boxu a zjistil jsem, že mám prasklé koutky,“ vzpomíná na drsné začátky.
Až po roce tvrdé práce ho začali brát kolegové mezi sebe. Jezdívali na lyže, viděl, že jeden měl porsche, další vlastnil hotel. V tu chvíli si uvědomil, že chce taky něco dokázat.
„Tenkrát mě ve snu navštívil můj děda, který v minulosti vlastnil hotel v Jáchymově a komunisti mu ho vzali. Když jsem se ráno vzbudil, volali mi rodiče, že děda zemřel,“ svěřuje se s nevšedním zážitkem Tretter. V tu chvíli mu prý došlo, že by měl převzít dědovu a tátovu štafetu, a už věděl, že chce otevřít vlastní bar, který bude nést jméno Tretter.
K tomu ale ještě potřeboval vydělat peníze. Ve svých 20 letech začal šéfovat baru v Mnichově, měl pod sebou pět Němců a vydělával 3500 marek měsíčně, což je jako dneska 3500 eur (cca 95 000 Kč). Když mu skončilo vízum v Mnichově, dělal v Itálii a potom jel do New Yorku, kde několik měsíců pracoval a sbíral inspiraci.
Roku 1995 se z New Yorku vrátil do Česka. S tátou začali dělat barmanské kurzy. Jezdil přednášet po školách, nabízel firmám barový catering a pomáhal rozjet podniky ostatním lidem. To byla doba, kdy spal celý rok jenom na hotelu. Neměl prý tři roky ani den volna.
Takové nasazení si brzy vyžádalo svou daň. „V pětadvaceti jsem se složil na ulici,“ přiznává a dodává: „Pravá tvář mi ochrnula, měl jsem náběh na infarkt. Když jsem unavený, tak mi padá pravé víčko.“
Přesto nepolevil. Chtěl otevřít podnik, který bude vypadat, že už funguje 30 let. A tak se zrodil Tretter’s Bar. Jeho podoba vyšla z jeho hlavy, protože s architekty si nikdy neporozuměl. Vše si navrhoval sám a v tom pokračuje dodnes se všemi svými projekty.
Tak je tomu i u jeho zatím posledního překvapení pro jeho zákazníky. O co jde? „Pojďte se mnou,“ zve nás, vstáváme od stolu a jdeme po schodech dolů k modrým dveřím bez kliky, vedle kterých je displej s klávesnicí. Tretter vyťukává tajný kód, dveře se otevírají a my vidíme nádherný zlato-modrý prostor, který připomíná luxus z filmu Velký Gatsby.
„Co je tohle?“ divím se. „Prohibiční bar,“ směje se Tretter. „Kód znají pouze členové Tretter’s Member Clubu.“ Historická pokladna, lahve s kvalitním alkoholem, dobové obrazy krásných žen na stěnách. Místo jako stvořené pro debaty o kvalitním pití.
V těchto prostorách nám Tretter vypráví, že zrovna otevřel Tretter’s Spirit Shop v Kozí ulici s prémiovým alkoholem, kde si můžete koupit například speciální edici bourbonu, kterého je na světě třeba jenom 800 lahví. Lidé si koupí lahev za 3000 Kč, ale za pár let může mít několikanásobnou hodnotu. Souběžně buduje Tretter’s e-shop.
Potom už Tretter přináší ze skladu tři sáčky toho, co ho v poslední době nejvíce zaměstnává. Zeleninové lupínky. „Viděl jsem je v Americe a ve Francii a rozhodl jsem se, že je budu vyrábět u nás. Všichni mi říkali, že jsem magor, že nevím, do čeho jdu. Já tomu věřil a povedlo se,“ říká Tretter.
V Nehvizdech koupil halu, postavil výrobní linku, vyrábí si vše sám, a stejně jako ho kdysi jeho táta vodil do své práce, i on ukazuje podnikání svým dvěma synům. Třeba se i oni brzy nadchnou pro to, co dělá, a budou mu pomáhat šířit věhlas značky Tretter.
