7°C
Ivan Smetáček je i přes svá léta pořád ještě statný chlap, který se líbí ženám. On sám netají, že má přítelkyni, a říká – „to víte, ženské odjakživa letěly na muziku a já se tomu nikdy nebránil.“ Možná i proto prožil roky naplněné neuvěřitelnými zážitky. Mezi ten nejsilnější patří jeho život s Juditou Čeřovskou.
„Víte, já se s Juditou vídal poměrně často na nejrůznějších štacích, buď tady v Československu, nebo v zahraničí. Ale nikdy mezi námi nic nebylo,“ vypráví pan Smetáček. A vzpomíná, jak se na tehdejší nekorunovanou královnu šansonu, ale i pop music a jazzového zpěvu díval.
„Ona dokázala vystřihnout úplně všechno a na mistrovské úrovni. Málokterá z tehdejších zpěvaček se jí vyrovnala.“ Poprvé se ti dva poznali blíž v roce 1961 – při živém televizním vystoupení z pražského hotelu International. Ivan Smetáček tam vystupoval s Traditional Jazz Studio (založil ho jeho bratr Pavel s kamarádem Antonínem Bílým v roce 1959) s jazzovou hudbou a Judita Čeřovská zpívala. „Ona mě tehdy doslova uhranula. Poprvé jsem ji viděl tak zblízka a udělala na mě ohromný dojem,“ říká.
Českoslovenští umělci v té době poměrně často hostovali v Sovětském svazu. Tradiční štace byla trojúhelník Moskva – Leningrad – Kyjev. Od ledna do března 1971 na ni vyrazil Ivan Smetáček s Traditional Jazz Studiem a se zpěvačkami Růženou Helebrantovou a Juditou Čeřovskou.
„Tam jsem za ty tři měsíce pochopil, že bez Judity žít prostě nedokážu. Zamiloval jsem se do ní jako studentík do své první lásky a chtěl jsem jenom jedno – být s ní. Ostatní mi bylo úplně lhostejné.“ Možná že svoje udělalo dlouhé cestování i osamění, ale ti dva se od té doby od sebe doslova nehnuli. Ivan Smetáček se postupně dozvídal detaily z Juditina života, to, s čím se ještě nikomu nesvěřila.
Zpěvačka byla vdaná za právníka Vladimíra Čeřovského, syna předválečného advokáta, jemuž patřila známá kancelář. „Vzal si ji těhotnou,“ popisuje pan Smetáček.
„Judita byla v podstatě obyčejná holka z venkova, z Mostu, její maminka byla Němka a táta Čech. Proto uměla už jako malá perfektně německy a chodila do německé školy.“ Když české pohraničí obsadili v roce 1938 Němci, Juditini rodiče před nimi utekli do Řevnic u Prahy.
Ona sama zůstala v Mostě u babičky, aby mohla dokončit školu. „Už tehdy pěkně zpívala, hlavně v kostelích. Studovala v Berouně obchodní akademii a tam se zpěvu začala věnovat ve studentské kapele intenzivně.“ Po válce se sblížila s jistým velmi známým hokejistou a otěhotněla s ním.
„Byl obráncem v mužstvu, které vyhrálo v letech 1947 a 1949 mistrovství světa. Jmenovat ho nebudu. K Juditě se zachoval špatně.“ Obvinil ji, jak dodnes nechápe pan Smetáček, z nevěry. „Bůhví, s kým to máš,“ vmetl jí do tváře před lidmi a pak se na tenisovém kurtu chlubil, jak se »problému« lehce zbavil.
„Judita s ním pak už nikdy nepromluvila a nevymáhala ani alimenty, strašlivě ji ranil.“ Advokát Vladimír Čeřovský se naopak zachoval jako chlap. Se zpěvačkou se oženil a po narození dcery – dali jí jméno Brigitta (66) – ji adoptoval a celý život se k ní choval jako ke své.
Mezi ní a jejím bratrem Ivanem (63), který se narodil po třech letech, rozdíl nikdy nedělal. Podle Ivana Smetáčka bylo ale Juditino manželství hodně poznamenáno dvěma náklonnostmi jejího manžela – pitím a ženami.
„Judita mi řekla, že mu několikrát dala ultimátum. On pár týdnů sekal dobrotu, ale pak se všechno vrátilo do starých kolejí. Nakonec už spolu ani nežili, jen bydleli. A to je pro manželství málo. No a právě v téhle době jsme spolu koncertovali v Sovětském svazu, kde jsme se sblížili.“
Pan Smetáček byl tehdy také se závazky, manželka Petra mu před rokem porodila dceru Veroniku. „Já ji doma dával z rukou snad jenom, když ji žena kojila. Koupal jsem ji, vozil v kočárku na procházky, hrál si s ní, nosil v náručí. Byla pro mě úplně všechno, ale kvůli Juditě jsem opustil ji i manželku.“
Situace byla ještě vážnější, než by se mohlo zdát. Jazzman totiž pochází z hluboce věřící katolické rodiny a to, jak se zachoval ke své ženě a dceři, mu hlavně jeho matka nikdy neodpustila.
„Až do smrti s Juditou nepromluvila ani slovo. Táta se s tím vyrovnal, bratr taky, ale maminka ne,“ vzpomíná Ivan Smetáček. V té době už došlo k rozvodu mezi Juditou a jejím mužem, a tak se hudebník přistěhoval ke své lásce, do přepychového bytu na Letné.
„Nakonec nám ho vzala Správa diplomatických služeb, ale dali Juditě nový, taky pěkný.“ Hudebník se zpěvačkou do jisté míry spojili svoje kariéry, koncertovali spolu doma i v zahraničí a dařilo se jim.
Čeřovská koupila na Šumavě v Račově poblíž Vimperka chalupu, oba dva tam jezdili odpočívat a také tvořit. „Někdy v té době zemřela Juditina kamarádka Eva Bosáková. Já jí k pohřbu vybral kompozici ze skladeb, na které cvičila. A po nějakém čase se ozval její přítel Jirka Horský. Že se mu to poslední rozloučení s Evou moc líbilo, chtěl se sejít. A tak jsme se poznali.“
Došlo k tomu, co pan Smetáček ještě nyní těžce popisuje. „Víte, já měl kromě Judity hodně přítelkyň a myslím, že ona měla někoho jiného taky, nepátral jsem po tom. A tak se ta intimní stránka našeho společného života někam vytratila.“ Jiří Horský se netajil náklonností k Juditě.
„Já v tom nechtěl překážet ani jí, ani jemu. A tak jsme začali žít vlastně ve třech. On mě v těch intimních věcech nahradil, ale jinak jsme s Juditou žili jako předtím, zůstal jsem jejím partnerem – na dovolených i ve společnosti.“
Po listopadu 1989 se v rodině Čeřovských objevila novina, kterou nikdo nečekal. Ukázalo se, že Juditin tchán a dědeček jejích dětí Brigitty a Ivana, už zmíněný advokát, byl mimořádně zámožný člověk. „A taky předválečný člen KSČ,“ usmívá se Ivan Smetáček. „O tom se nevědělo vůbec.“
Vydělané peníze investoval Čeřovský senior ve své době do obrazů. Sbíral hlavně francouzské impresionisty, Modiglianiho, Moneta, Degase, Renoira nebo Cézanna, ale ve sbírce měl i obraz od Picassa.
„Když jsme se o tom dozvěděli, nikdo nechtěl věřit,“ vzpomíná pan Smetáček. „Představte si, že jeho rodná strana mu po válce sbírku vyvlastnila a předala ji do Národní galerie. A on se s tím, jako ukázněný komunista, smířil!“ Ivan Smetáček tvrdí, že sbírku dědových obrazů získala v restituci jeho vnoučata – Ivan s Brigittou.
Národní galerie jim je vrátila. „Judita s tím byla srozuměna, řekla mi, že Ivan jí slíbil, že veškerou pozůstalost budou dělit třemi.“ Jenže nakonec dal syn matce pouhý milion… „Judita byla hodně zklamaná a chtěla mu ho vrátit. Já ji ale přemluvil, ať máš aspoň něco, říkal jsem jí a ona nakonec poslechla. I když ta sbírka obrazů se hodnotou podle ní blížila stovce milionů korun.“
K rozmíškám s dětmi se přidaly zdravotní problémy. Kvůli rakovině odebrali v nemocnici na Karlově náměstí Juditě Čeřovské i druhou ledvinu, o tu první přišla v roce 1959 po těžké autohavárii.
„Třikrát týdně jsem ji tam vozil na dialýzu, měla silné bolesti břicha a nakonec musela v nemocnici zůstat. Ležela na pokoji ještě s jednou paní a ta mi popsala její poslední chvíle,“ vzpomíná s dojetím pan Smetáček.
„Mně u ní lékaři nedovolili být, že prý od toho jsou tam oni.“ Zpěvačka prý po návratu z WC ztratila rovnováhu a zapotácela se. Pokusila se zachytit postele, ale upadla a zlomila si pánevní kost.
„Operovali ji, nasadili tablety, které jsem jí dával, a přidržoval jí u úst hrnek s čajem na zapití. Ale ona, když si myslela, že se nedívám, je jazykem vystrkovala a schovávala pod polštář. Podle mého názoru už nechtěla žít, byl jsem s ní až do konce,“ krčí rameny Ivan Smetáček. Judita Čeřovská zemřela 9. října 2001 ve věku 72 let.
