Na chvíli, kdy Karel Gott projde dveřmi pražské Lucerny a setká se se svými přáteli, čekaly stovky lidí. A on se těšil, že po roční pauze, kdy sváděl těžký boj s rakovinou mízních uzlin, opět živě zazpívá na pódiu.
Jeho nadšení se nedalo skrýt. Zářil, měl úsměv od ucha k uchu a v očích mu jiskřila radost a napětí. Vypadal šťastně. Jediný, kdo kazil dojem z jeho šťastného návratu, byla jeho manželka Ivana Gottová.
Šla vedle něj, zavěšená do jeho paže a na jediný okamžik nepovytáhla koutky, aby naznačila úsměv. Jen na pár vteřin se pousmála. Převážně se ale tvářila jako ledová a nedobytná královna, kterou celý večer nesmírně otravuje.
Přitom by mohla a měla sdílet jeho radost. Celá Lucerna byla nadšená, že Gotta vidí zase v plné síle na pódium a vidí na jeho tváři rozzářený úsměv. Přivítali ho hlasitým jásotem a potleskem, až Mistra dojali k slzám...
