Je pro vás důležitý hlas partnera?
„Strašně. Samozřejmě, když má někdo pro mě nezajímavý hlas, dokážu to přežít. Kdyby mi však vyloženě jeho hlas vadil, nedokázala bych s tím člověkem být. S kamarádkami například chodíme sportovat a tam potkáváme pána, který má kvákací ženský ječák. To je něco tak strašného, že i kdyby se mi sebevíc líbil, budu mít v posteli půl šestou.“
Co to znamená?
„Vy nevíte, co to je půl šestá? To jste šťastný člověk. Jedná se o označení pro chlapa, který není vzrušený. Obě ručičky směřují dolů.“
Aha, tak to neznám. Takže když má chlap hluboký hlas, máte v posteli dvanáct?
„Samozřejmě záleží i na jiných věcech.“
Váš manžel Richard Genzer má hluboký hlas…
„Taky jsem mu vždycky ležela na hrudníku a říkala jsem: Mluv, mluv.“
A váš současný partner Milan Večes je na tom jak?
„Ten má takový hezký normální mužský baryton.“
Neřekl vám někdy, abyste se rozvedla?
„To po mně nechtěl. On po mně nechce nic a já po něm také ne. Milan je stejně jako já ženatý, hlavně z majetkových a praktických důvodů, takže si nemáme co vyčítat. Až se rozvedu, rozvede se třeba i on a budeme dál spolu.“
Chtěla byste se jmenovat po něm? Večesová?
„Ne. Bude mi padesát a už do smrti zůstanu Finková. Mám svoje jméno jako takovou značku. Teď nejde o to, jestli je dobrá, nebo ne. Je moje. Paní Večesovou by si asi nikdo na zpívání nepozval.“
Jak vycházíte s Richardem Genzerem?
„Já odjakživa bezvadně. Jsem totiž šťastná. On se tady zastaví, když chce vidět děti, a může si je vzít. Chodí spolu do kina, jezdí na výlety. Který chlap, co odešel od rodiny, tohle to má? Kdykoliv zavolá, řeknu: Chceš děti? Vem si je, vraťte se, až budete chtít.“
To máte skvělý přístup. Jdou děti ve vašich šlépějích?
„Vůbec ne, i když Matyáš (7) a Viktorka (17) zpívají oba hezky. Viktorka dokonce se mnou vystupovala v muzikálu Golem a ve Třech mušketýrech nebo zpívala s Jakubem Smolíkem. Tehdy ji to děsně bavilo, ale najednou se stydí, nechce se ukazovat na jevišti, ráda studuje a touží se dál vzdělávat.“
Ona je i sportovkyně, že?
„Ano, hraje košíkovou, a dokonce s holkama vyhrály zlatou medaili za ČR.“
To na ni musíte být hrdá…
„Jsem. Sportuje, má díky tomu vypracované tělo, ale říkala, že by chtěla jít na práva. To se mi moc nelíbí, protože si myslím, že jsou právníci drsní. Musí se hrabat v lidském svinstvu, i když na druhou stranu často brání nevinné. Každopádně dcera zatím ještě pořádně neví. Má skoro samé jedničky, takže uvidíme, co si nakonec vybere.“
Vaše dcera má sedmnáct a syn sedm. Proč je mezi nimi tak velký věkový rozdíl?
„Já jsem chtěla mít druhé dítě, a když bylo Viktorce pět let, otěhotněla jsem, v pátém měsíci se zjistilo, že děťátko není v pořádku, a byl mi vyvolán porod. Za dva roky jsme to zkusili znovu a potratila jsem. Pak jsem otěhotněla do třetice a narodil se nám krásný zdravý syn Matyáš.“
To musíte být silná osobnost, když jste po dvou potratech znovu otěhotněla…
„Chtěla jsem víc dětí, a tak jsme se o to pokoušeli, dokud to nevyšlo. Vždyť je to přece nádhera, když přivedete nového tvora na svět.“
Když jste vy byla malá, nejmenovala jste se Linda Finková. Proč jste si jméno změnila?
„Ale jmenovala! Můj otec se jmenuje Fink, takže jsem Finková od narození, ale jmenovala jsem se Ludmila, a ne Linda. Maminka byla Ludmila Finková také, už zpívala a skládala, ale pak jsem nazpívala písničky jako Ludmila Finková a máminy tantiémy najednou začaly chodit mně a obráceně. Naše manažerka Šárka proto řekla, ať se jmenuju nějak podobně, třeba Linda. Tak jsem se přejmenovala, ale jen na zpívání. V občance mám Ludmila.“
Proč se tedy vaše máma jmenuje Ludmila Nopová?
„No úplně jednoduše: Vzala si Miloše Nopa, mého druhého tatínka.“
Který hlas nejvíce respektujete?
„Nejvíce respektuji svůj vnitřní hlas a potom svoji maminku. Nevím, jestli jsem ji vždycky poslouchala, ale ona je takový klidný člověk a chtěla jsem ji vždy následovat v tom, jak je v pohodě. Pokaždé, když jsem se naštvala na někoho, kdo mi něco nepříjemného udělal, maminka mi řekla: Proč se rozčiluješ? Ten člověk ani neví, že se rozčiluješ a je mu to fuk, zatímco ty si kazíš svoji auru. Snažím se tedy zachovávat si vnitřní klid.“
Vaše maminka je vedoucí oddělení na pražské konzervatoři, kde učíte i vy. Přišla se na vás někdy podívat?
„Přišla, ona i jako vedoucí oddělení musí, ale nevadí mi to. Mně nevadí ani když se přijde podívat pan ředitel. V učení už jsem si natolik jistá, že nemám trému z ničeho. Já už to dělám dost let, vím, co mám žákům říct, hraji k tomu na piano a umím jim to zazpívat.“
Máte pocit, že pod vašim vedením vyrostl nějaký velký talent?
„V Hlasu Československa skončila v první desítce moje žákyně Zuzana Mikulcová. Byla z ní nadšená Dara Rolins i ostatní porotci. Je to Slovenka a tuším, že o ní ještě uslyšíme. Je skvělá – mrkněte na ni na netu a uvidíte, že ji nechválím jen tak. Nikdo z mých zpěváčků zatím není slavný, protože jim je teď maximálně pětadvacet, ale úspěchy už sklízejí. A taky už někteří vydělávají nějaké peníze. Pro studenta super! Jedna má absolventka obeslala pět hudebních univerzit v Anglii, dostala se na čtyři a z páté jí zatím neodpověděli – třeba se tam dostala taky. Z toho mám obrovskou radost.“
Poznáte talent hned?
„Někdy ano. Kolikrát stačí když člověk přijde, koukne na vás a vidíte, že je sebevědomý a milý. Je to malý předpoklad k tomu, že když slušně zazpívá, něco z něj bude. Samozřejmě pak záleží na štěstí a píli.“
Myslíte, že se každý může naučit zpívat?
„Ne. Jsou lidi, kteří nedokážou zazpívat žádný tón, protože nemají absolutně žádný hudební sluch. Pak jsou lidi, kteří nikdy nebudou zpívat dobře, ale zazpívají písničku tak, že to nebude falešné. Vím, že člověk, který začne studovat u mě, se ve zpěvu zlepší o dvě stě procent během měsíce. Naučí se dýchat, pořádně otevírat pusu, přestane kníkat, a to jeho projevu strašně pomůže.“
Co si myslíte, že dělá zpěváka?
„Talent. Asi je důležité, aby byl člověk něčím zajímavý. Jiný nebo divný. Zpěváka dělá výslovnost. Samozřejmě jsou i výjimky, jako Honza Vyčítal, který ráčkuje, a tím je výjimečný. Zpěvák by měl dobře slyšet, musí mít dobrý rytmus. Také ho dělá dobrý manažer.“
A co hit?
„Hit vám musí hrát rádia, což je v dnešní době těžké. Když chcete, aby vám hráli písničku, někde po vás chtějí peníze. Když jsem dělala v rádiu, nestyděli si říct o sto tisíc za to, že budou hrát měsíc písničku z nové desky. Bylo smutné pozorovat zpěvačku, jak přichází s úsměvem, protože jí naslibovali hory doly. Když došlo na domluvu, odcházela nepříčetná vzteky.“
Vy máte jaký rozsah?
„V plném hlasu mám dvě oktávy. Někdo říká, že má čtyři, ale to je nesmysl. Pokud kníkají hlavovými tóny, pak to není plný hlas.“
Vaše znalost zpěvu se vám jistě hodí i u pořadu Tvoje tvář má známý hlas, kde s účinkujícími trénujete písničky. Musíte být i dobrý psycholog?
„Hodí se to, protože někteří účinkující začnou vyšilovat, že se píseň nejsou schopni naučit. Uklidňuji je, že jsou bezva a že to dají. Ono je to totiž pravda, ale když je člověk už unavený a má zkreslený pohled, tak od toho jsem tu já, abych jim dodala klídek. Vysvětluji jim, že mají super příležitost, jak ukázat, co mají za trumfy. Navíc ty, které lidi moc neznali, tak poznají a ty, co znají, poznají z jiného úhlu.“
Jaký jste měla postup, když jste někoho připravovala na nějakého zpěváka?
„Ze začátku jsem musela u každého zjistit, jaký má hlasový rozsah. Petr Vondráček je baryton. A když měl zpívat Bryana Adamse, který je tenor, musel mít hozenou písničku o něco níž. A tak to bylo občas u každého. Na mně bylo mimo jiné zjistit, v jaké tónině nechat udělat základ, aby se nikdo neškrtil nebo nebučel.“
Kdo vás nejvíce překvapil jako zpěvák?
„Jako zpěvák mě nejvíce překvapil David Kraus. To je bomba. Když zpíval Adele v její tónině, bylo to úžasné. Chápete to? Chlap zpíval v ženské tónině úplně čistě. Jinak mě těšili všichni – Simona Matásková si dala záležet a vybrala perfektní profíky. A lidsky taky super kousky! Všichni, co jsme na tom pracovali, tak jsme se skamarádili a bylo to, jako bychom jeli na tábor a těšili se na sebe. Když mi Petr Rychlý začal zpívat Nedvěda, tak jsem se válela smíchy. A vůbec. Nikdy na tuhle partu nezapomenu.“
Jaký zpěvák, kterého měli napodobit, byl největší oříšek?
„Když Hanka Holišová zpívala U Can‘t touch this od zpěváka MC Hammera, to bylo tak rychlé, že to nestíhala vyslovit. Nebo Michael Jackson, u něhož jsme s Hankou hledaly, kde přesně škytá. To nejde přesně napodobit!“
Jak dlouho trval jejich trénink?
„Někdo chodil skoro každý den, někdo, když byla lehčí písnička, řekl, že se to naučí sám. Ovšem taky se stalo, že jsem pak musela opravit jejich naučené chyby.“
Co bylo při učení nejtěžší?
„Blbý je, když písnička nemá přesný rytmus, ale zpomaluje a zrychluje. Nebo když musíte začít bez předehry. Anička Fialová měla zpívat Whitney Huston. Její největší hit začíná do ticha a zazpívat přesně tón bez hudby dokáže jeden člověk z milionu. Takové věci se prostě musí řešit, aby bylo všechno v ažúru.“
Bylo snazší učit české zpěváky, nebo zahraniční?
„To je úplně jedno. V angličtině něco zašumlujete a nevadí to, ale v češtině to je slyšet. Petr Rychlý byl nadšený, když dostal Hafanana od Dana Nekonečného, protože to bylo česky, ale pak zjistil, že to je neuvěřitelný fofr, a sotva stíhal.“
Jak dlouho vy sama studujete tu píseň, kterou má někdo zpívat?
„Mně stačí si tu píseň poslechnout párkrát.“
Jakého zpěváka byste si ráda zazpívala?
„Já bych ráda zpívala pořádný funky třeba od Prince. Nebo Stevie Wonder má úžasné pecky.“
Počítá se s vámi jako s lektorkou i do druhé řady?
„Naštěstí počítá a těším se jako malá. Je to nejlepší práce v mém životě.“
