„Můj muž byl velmi aktivní rybář a jižní Čechy jsou pro rybaření ideální.“ A tak začalo shánění chaloupky. „Ta naše byla schovaná pod velkým javorem a dostala nás na první pohled. Původní majitel dodnes nechápe, že jsme ani nechtěli vidět vnitřek,“ vzpomíná s úsměvem Janů.
Chaloupka leží uprostřed jihočeských lesů a v sousedství jsou jen dvě celoročně obývaná stavení. „Když jsme se nastěhovali, na půdě bylo jen seno a v něm bydlely kuny. Jednou musel můj muž odjet do Prahy a já tam zůstala poprvé přes noc sama. Skončilo to tak, že jsem v jedenáct hodin v noci zabouchala s peřinou pod paží u sousedů a prosila je, aby mě u nich nechali přespat. Kuny na půdě ožily a bylo to, jako kdyby tam chodil chlap. K tomu neznámé zvuky z lesa, prostě jsem byla strašpytel.“
Původně Petra nechtěla na chalupě dělat nic, ale pak změnila názor. "Časem jsem zjistila, že čerstvá rajčata, okurky a bylinky ze skleníku jsou moc dobrá věc a květiny v truhlících, miskách i na záhonech jsou moc hezké." Nejvíc se ale dme pýchou nad tím, že se skamarádila s kotlem ústředního topení a umí topit jako profesionál.
Rekonstrukci řídil Petřin muž Michal. Přistavělo se patro, zrekonstruovalo přízemí a Petra »sloužila« jako pomocný personál. Vařila řemeslníkům a nakonec všechno uklidila.
