To, co jsem viděla, pro mě bylo trochu déjà vu! Posadit sportovce vedle manekýny se už totiž pokusila televize Prima s desetibojařem Romanem Šebrle. Výstup Radka Štěpánka však pro mě byl od toho Šebrleho sympatičtější – zejména proto, že Radek divákům přiznal, že je amatér, a přistoupil k tomu jako k jednorázové zábavné zkušenosti. Roman na to, že profesionálním moderátorem není, nikdy nepřistoupil. Tato Štěpánkova skromnost, kterou jsem u Romana neviděla, mi přišla sympatická.
Samotné moderování však nelze z profesní stránky hodnotit. Radek stál vedle Inny ztuhle, s trošku skelným zrakem četl ze čtecího zařízení cosi, co podle mě ani nevnímal, neotvíral pořádně ústa. Poradila bych mu, aby do projevu dal tolik energie, kterou dává do rakety. Pokud by se nemělo jednat o jednorázovou srandičku, řekla bych, že by potřeboval nejméně rok cvičit, aby si na moderátorskou sesličku vydobyl nárok.
Argument, že jej televize k tomuto oslovila, aby upoutala na Wimbledon, se mi nezdá. Účel by splnila třeba rozhovorem. Mám dojem, že byl postaven do role, která mu nebyla úplně příjemná. Ani jsem nevěděla, jestli mu mám fandit, protože to prostě neuměl. Příjemný pocit jsem ale měla z Inny a z toho, jak se mu snažila pomáhat a nepotopila ho.
