9°C
Jak na to Iveta reagovala? „Vyčetla mi, že jí nepřeju, aby byla šťastná. A dopadlo to, jak to dopadlo. Měla z něj pak strach. Věděla, že si ji najde kdekoliv. Ta svatba, to byl nejhorší počin, co kdy udělala.“
Těch špatných rozhodnutí udělala a nešťastných výroků vyřkla více. Třeba když v knize Neměla jsem se narodit uvedla, že nebyla očekávané, chtěné dítě, když se narodila jako druhá. Bylo to tak? „To byl pro mě šok. Dodnes to vůbec nechápu. Když jsem to poprvé viděla, málem jsem se z toho sesypala. V těhotenství jsem byla šíleně hubená, přibrala jsem všeho všudy něco málo přes pět kilo. Ivana vážila 2,65 a Iveta 2,45 kg. Ultrazvuk nebyl, ale tušila jsem, že to budou dvojčata. Holky jsem milovala naprosto stejně a byla šťastná, že jsou zdravé.“
Je pravda, že jste měla po jejich narození velké komplikace? „Holky byly mým předčasným dárkem k narozeninám. Přišly na svět o 14 dnů dříve den po nich, na Velký pátek. Porodila jsem v 5:30 a v 15 hodin jsem dostala šíleně vysoký tlak. Škubalo mi celé tělo. Pak přišel kolaps ledvin a já byla hodinu v bezvědomí. Kdybych rodila doma, neměla bych šanci. Zemřela bych.“
Vzpomenete si, s čím si jako malá ráda hrála? „Milovala malého modrého medvídka. Když jí bylo pět, byla na operaci s nosními mandlemi a musela ho mít v nemocnici s sebou. Do 18 let tu žila v přírodě a hlavně v klidu.“
Vybaví se vám ještě její odjezd do Prahy? „Jak by ne. Loučili jsme se s ní na nádraží i s členy kapely, se kterou zpívala. Petr Sepéši ji měl čekat u koně. Pak přišly kruté dva měsíce, kdy jsme o ní nic nevěděli. Mobily nebyly a ona se neozvala. Od malička chtěla být zpěvačkou a svého cíle dosáhla. Přála bych si, aby lidé na ni zavzpomínali jako na zpěvačku, která za 30 let udělala hodně práce, pouštěli si její CD a DVD a třeba si i zapálili svíčku na její vzpomínku.“
A co vnuk Artur? Z toho musíte mít radost. Jezdí za vámi? „Artur je to jediné, co mi po Ivetě zůstalo. Dodává mi sílu. Mám radost, že je ve škole šikovný, daří se mu a baví ho muzika. Naštěstí je silná osobnost a i tak těžké situace zvládnul. Byl za mnou loni v létě. Má toho hodně. Těším se, že se zase uvidíme. Občas si voláme.“
A máš pravdu,nezareagoval jsi jako ženská ale spíš jako bezcitný Rychtář ! 
