Není divu, že herec, kterého můžeme vidět v nejsledovanějším seriálu současnosti Policie Modrava, inspiroval svým dechberoucím příběhem scenáristku Lucii Konášovou k napsání filmového scénáře. „Já jsem se s Janem Pohanem sešla asi dvakrát nebo třikrát. On bohužel nečetl finální verzi, ale jen filmovou povídku, která se mu moc líbila. Jakmile jsem scénář měla hotový, chtěla jsem výslednou podobu vytisknout a donést ovázanou mašlí jako dárek,“ svěřuje se Konášová, která to už bohužel nestihla.

Pohan zemřel v pátek 13. února 2015. Nicméně projekt už je ve výrobě a je jen otázkou času, kdy se podaří sehnat dostatek peněz na natáčení podle skutečných událostí. „Je to drama, které popisuje tragické dětství a traumatické mládí tohoto charismatického člověka,“ říká Konášová, která Nedělnímu Blesku popsala některé stěžejní momenty skutečného života tohoto psychicky nezlomného muže.

Masopust

Na svět přichází 7. prosince 1930 jako poloviční Němec Kurt Jüstl. Jeho tatínek je německý obchodní cestující a maminka Angličanka, která umí skvěle česky. V únoru 1934 se všichni těší, až půjdou na maškarní průvod. Na ten už bohužel nikdy s rodinou nedojdou.

Píše se 11. únor 1934. V šest ráno se vrací tatínek Kurta ze služební cesty. Žádá služebnou, aby mu ohřála mléko, potom jde do ložnice, kde spí manželka se čtyřmi dětmi. Přistupuje k ženě, něco jí šeptá do ucha a poté do ní začne střílet. Děti se probouzí a s vytřeštěnýma očima pozorují maminku v kaluži krve. Jejich otec si přikládá hlaveň ke svému spánku a mačká spoušť. Další ohlušující rány. Do pokoje přibíhá služka, ale už nemůže nic dělat. Tragédie zásadním způsobem mění život všech čtyř dětí, které zbyly. Každý jde někam jinam. Bratr Fritz odjíždí do Berlína a později narukuje do SS. Sestra Markéta odchází do kláštera na Moravu, sestra Marie zůstává v Praze a malý Kurt končí v sirotčinci.

V roce 1935 ho adoptuje bývalý ruský legionář a podplukovník Československé armády František Pohan a profesorka jazyků Julie Pohanová. Novým domovem se mu stává pražská čtvrť Santoška. Oba rodiče jsou velice zaměstnaní, takže nejvíce času s malým Kurtem, kterého přejmenovávají na Jana Pohana, tráví babička. Otec je k němu přísný a vyžaduje pořádek. Když se vrací domů od pluku, přivolává Jana a nařizuje: „Ukaž mi knihovničku!“ Malý Jan ukazuje, ale hřbety knih nejsou zarovnané. Otec mu je všechny vyhazuje a poručí mu, aby si je srovnal. Podobně to dělá i s botami, které nejsou dostatečně čisté. Možná i proto si Pohan vytváří nejsilnější citové pouto se svou babičkou, která se o něj stará, vykládá mu pohádky a dává mu léky, když je nemocný.

Návštěva

Jan Pohan si myslí, že jeho adoptivní rodiče jsou jeho biologičtí. Mění se to, až když mu je dvanáct. Druhá světová válka už začala a jednoho dne u nich zvoní sedmnáctiletý bratr, kterého mu maminka představuje jako vzdáleného bratrance. Když v noci leží vedle sebe, najednou se Pohan otočí na Fritze a řekne: „Ty jsi můj bratr, že?“ Fritz kývne, vleze si za ním do postele a všechno mu vypráví. Druhý den Fritz narukuje jako hudebník do nacistických jednotek SS.

Podplukovník Pohan se zapojuje do ilegální organizace Obrana národa, v roce 1940 je zatčen a o dva roky později odsouzen k smrti. Jako svědek u berlínského soudu svědčí Fritz Jüstl. „Jsem syn velkoněmecké říše, jdu hájit zájmy Říše na frontu a můj bratr, který pochází z německého otce, našel u tohoto československého důstojníka nový domov a paradoxně by znovu přišel o rodiče.“ Němci chtějí Františka Pohana popravit, ale na základě bratrovy výpovědi mění trest smrti na doživotí a z poloněmeckého chlapce chtějí udělat německého. Jan Pohan putuje do německého výchovného ústavu. Jednou za měsíc má vycházky a v uniformě Hitlerjugend navštěvuje babičku a maminku. Je jediný Čech mezi dětmi říšských Němců, kteří na něj řvou: „Česká svině“.

Vězení

Tři roky žije v neustálé ostražitosti, bez kamarádů, ale přesto se ho Němcům nedaří převychovat. V květnu 1945 vybíhá stavět barikády a jako patnáctiletý se účastní Pražského povstání. „Je to Němec,“ řve rozvášněný dav Čechů, chytá mladého Jana Pohana a s rukama nad hlavou ho odnášejí k Vltavě. Do ní ho chtějí hodit a poté zastřelit dávkou z kulometu.

Pohan se marně brání. Zmítá se v pevném sevření svých samozvaných katů a tuší neodvratný konec. Naštěstí se v davu objevuje jeden člověk, který se na chlapce zkoumavě zadívá a najednou se mu vybaví, že ho zná. „Nechte ho lidi, vždyť jeho otec je Čech vězněný nacisty,“ přesvědčuje po krvi bažící masu. „Znám jeho mámu, je to Češka,“ dodává zachránce, lidé Pohana staví na nohy a odvádějí do pražské čtvrti Santoška, kde bydlí paní Pohanová.

Když jim překvapená žena otevírá dveře, padne jí vyděšený chlapec do náruče. Přežil. Jeho bratra Fritze při Pražském povstání zatýkají. Pohanův otec se vrací z vězení a Jan mu vyčítá, že se nesnaží více pomoci jeho bratrovi. V roce 1948 Jana Pohana při protestním pochodu během pohřbu prezidenta Beneše zatýkají, odsuzují a zavírají na tři měsíce do pankrácké věznice. Bratr Fritz se nechává odsunout a v západním Německu žije do smrti. S Janem se vídají, sestra Marie umírá na tuberkulózu a Markéta žije na severní Moravě.

Fotogalerie
10 fotografií