9°C
Kdo měl nejvíce fanynek?
Aleš: „Asi Martin a Vašek. Vašek, protože nejlépe zpíval, a Martin byl blonďák, ale ani já a David jsme nestrádali.“
David: „Vzpomínám si na jednu holku, se kterou jsem se potkal, když jsme nebyli tolik známí. Říkala, že přišla na Lunetic, tak jsem hrál blbečka a ptám se jí: Kdo to je? Ona na to: Ty je neznáš? Na ně se musíš podívat. No a pak, když zjistila, že jsem člen Lunetiku, jezdila skoro tři roky na každý koncert.“
Vašek: „Princezna jsi jí říkal.“
David: „Jo, princezna.“
Aleš: „Některé jsme znali už i jménem a kamarádili jsme s nimi. Kvůli jiným jsme ale museli měnit telefonní čísla. Měl jsem třeba sto zmeškaných hovorů za hodinu.“
Co vám fanynky nejčastěji házely na pódium?
Aleš: „Plyšáky, podprsenky, kalhotky.“
Vašek: „Těch byl ranec. To bylo na koště.“
Co jste s nimi dělali?
Aleš: „S kalhotkami nic, ale jedno auto bylo určené speciálně pro plyšáky. Druhý den jsme je vozili do dětských domovů, protože nebylo reálné si je nechávat. Taky na nás holky házely popsané kondomy. Jedinou výjimkou bylo, když jsme vystupovali na Otvoreném dni na Slovensku, kde bylo 50 tisíc lidí. Tam po nás házeli i petky.“
David: „Kameny.“
Aleš: „Petky.“
David: „Kameny, vždyť si před nás stoupali kluci.“
Aleš: „Antifandové házeli vypité PET lahve a my jsme jim řekli: Teď to po nás hoďte, ať máme pokoj. Ochranka před námi běhala s deštníkem jako před prezidentem. V průběhu koncertu však bylo publikum přátelštější a na závěr s námi zpíval celý dav.“
Jistě narůstal i počet dopisů, co vám chodily…
Vašek: „Pošťačka z Meziboří nás proklínala, protože jsme bydleli naproti sobě s Davidem. Ona roznesla po vesnici padesát dopisů a k nám šla s pytli. Pro mě jeden a pro něj druhý.“
Co jste dělali s tolika dopisy?
Aleš: „Schovával jsem je a dodnes je mám na půdě.“
Vašek: „Já jich mám na půdě také hodně. Až budu v důchodu, tak si všechny psaní vezmu na výměnek a budu vzpomínat. Nějaké dívce možná z nostalgie napíšu.“
Holek bylo jistě hodně. Kvůli nim jste měli ochranku?
Vašek: „Jistě, jinak by nás umačkaly. Bez ochranky jsme nemohli během turné ani na nákup. Když jsme šli po městě, tak nás někdo zahlédl, poznal, přidali se další a další a za chvilku jsme chodili po náměstí se zástupem fanoušků.“
Aleš: „Nebo jsme šli ráno do rádia na rozhovor a před ním už na nás čekalo dvě stě holek…“
David: „…které byly hysterické.“
Vašek: „Byly i takové, co chtěly moji přítelkyni hodit pod metro.“
Cože? Co jste dělal?
Vašek: „Řekl jsem jim, že by tohle dělat neměly. Jedna fanynka si myslela, že se mnou několik let chodí. Chtěla mě představit svým rodičům u nedělního oběda. Pak mi za týden přišel další dopis, že jsem asi neměl čas, proto mě u rodičů omluvila. Takhle mě o našem vztahu průběžně informovala snad tři roky.“
Aleš: „Je pravda, že každý z nás měl několik hard core fanynek. Některé jely z Ostravy až do Litvínova, kde byly schopné spát ve stanu. Druhý den jsem je viděl na koncertě, a ještě než jsem dojel domů, už jsem je měl před domem. Po některých museli rodiče vyhlásit celostátní pátrání, protože nevěděli, kde jsou.“
Nezpychli jste, když vám holky takhle padaly k nohám?
David: „Myslím, že jsme se navzájem docela usazovali.“
Aleš: „Neskromně řeknu, že jsme byli dobře vychovaní od rodičů. Samozřejmě byly chvilky, kdy jsme blbli, pili, utráceli.“
Za co nejvíce?
Aleš: „Za oblečení, boty, pařby.“
Vašek: „Tehdy nám bylo osmnáct a nešlo to uhlídat.“
Kolik jste měsíčně vydělávali?
Aleš: „Statisíce.“
David: „Fakt jo? Ty jooo.“
Vašek: „Tys hodně pil, tak si to nepamatuješ.“
Aleš: „Když máte první peníze v kapse a víte, že je druhý den vyděláte, utrácíte a kolikrát to bylo několik tisíc za večer. Nemyslel jsem ovšem jenom na sebe. Také jsem koupil rodičům ledničku, pračku, atd.“
Vašek: „Kdyby v těch letech přišel za námi nějaký finanční poradce a poradil nám, kam máme investovat, bylo by to fajn, ale nikdo takový nebyl.“
Kde jste tehdy hledali soukromí?
David: „Já chodil do lesa. Ten mi vždy vyčistil hlavu.“
Vašek: „Navlíkl jsme se do kožené kombinézy, nasadil si helmu, vyrazil na autodrom, kde jsem podepsal reverz a kroužil dokola.“
Aleš: „Pro mě byl největší relax zůstat doma v rodinném kruhu.“
Jak to v kapele chodilo v dobách největší slávy?
Vašek: „Někdy jsme hráli i 50 koncertů měsíčně, protože jsme měli za jeden den i tři vystoupení. Věci, které jsme měli na sobě, jsme nestačili prát, takže když jsme šli na třetí kšeft za den, nepomohl žádný parfém. Oblečení bylo z umělé látky a zpocené šaty páchly jako rybí pomazánka. Proto fanynky v prvních řadách omdlévaly.“
Nezničila vám sláva vztahy?
Vašek: „Během Luneticu jsem měl dvanáctiletý vztah a vydržel mi.“
Aleš: „On byl věrný.“
David: „Jo to byl.“
Vašek: „Mě by to ani nebavilo. Já jsem spíš zůstal u toho pivka s kamarády.“
David: „Můj vztah vydržel také slávu skupiny. Celých osm let.“
Aleš: „Já byl svobodný. Věk našich obdivovatelek se pohyboval od šesti do šestnácti let, takže mezi nimi se vybírat moc nedalo. Večer, když jsme se šli bavit někam na diskotéku, to bylo už jiné.“
Jak jste to měli v té době se sexem?
Aleš: „Normálně, jako ostatní v našem věku. Kdo byl svobodný užíval si zájem žen, kdo nebyl, vydržel až domů.“
Kdy jste si uvědomili, že jste opravdu slavní?
David: „Když jsme vyhrávali první příčky v televizní hitparádě Eso.“
Aleš: „Skvělý pocit byl také, když manažer přivezl singl v krabicích. Naštěstí to byla doba, kdy se CD kupovala. Prodali jsme jich neuvěřitelných 250 000. Byli jsme tak úspěšní, že nám v Bravu několikrát věnovali osmnáct stran a na titul si nás dávali i zahradnické časopisy.“
Vaše kapela fungovala. Proč jste se vlastně v roce 2002 po sedmi letech rozpadli?
Aleš: „Prvotní impulz byl Martin. Měli jsme domluvené turné a on se na některá vystoupení nedostavil.“
Vašek: „Všichni jsme byli z toho unavení a chtěli jsme si dát pauzičku.“
Aleš: „Ale on to spustil.“
Vašek: „Každý toužil jít svou cestou. Já jsem měl ambice se hudebně někam posunout.“
Než jste skončili, chtěli jste prorazit i v zahraničí. Podnikli jste k tomu nějaké kroky?
Aleš: „Tehdy nikdo ze zahraničí nechápal, jak jsme v tak malé zemi mohli prodat tolik CD. Říkali, jaké by to teprve bylo, kdybyste prorazili v zahraničí. Tehdy byla největší poptávka po chlapeckých skupinách v Číně a Japonsku. Japoncům se naše tvorba líbila, ale už nebyl nikdo, kdo by zaplatil cestu a promo aktivity.“
Co jste dělali po rozpadu kapely?
David: „Otevřel jsem si s přítelkyní čajovnu v Teplicích. Pro podnikání jsme si ale zvolili špatné místo a trochu jsme se zadlužili. Abych vydělal peníze, jel jsem do Irska na prasečí farmu.“
Na prasečí farmu? To musel být oproti vystupování se skupinou rozdíl.
David: „Uzemnilo mě to. Začátky na farmě byly krušné. Nicméně díky této práci jsem zjistil, že mám docela šikovné a tvůrčí ruce. Tak jsem si udělal rekvalifikaci na truhláře. Co se týče soukromí, mám přítelkyni a jsem bezdětný.“
Aleš: „Já jsem se chtěl živit mluvením. V roce 2009 byl na Nově konkurz na české MTV, líbil jsem se jim, ale byl jsem už starý, proto mi nabídli Snídani s Novou, kterou dělám dodnes. V roce 2010 jsem se oženil a mám čtyřletého syna Adama.“
Vašek: „Já dostal nabídku od Universal music, jestli bych nechtěl sólové album. Složili mi písničky, otextoval jsem si je a natočilo se album. Pak jsem dostal nabídku do muzikálu Romeo a Julie, kde jsem ztvárnil roli Romea. Režisér mi říkal, že jsem nejhorší herec, kterého na pódiu zažil. Chodil jsem po jevišti jako medvěd Brtník, ale nakonec jsem se dost naučil. Pak jsem si zařídil hudební studio. V roce 2009 jsem se oženil a o dva roky později se nám narodil syn Vašek.“
Čím se živíte teď?
David: „Žiju z peněz, které jsme si vydělali, a jinak dělám truhlařinu.“
Aleš: „Živím se jako moderátor v televizi, rádiu, případně na různých akcích.“
Vašek: „Jsem hudební producent.“
Jak to teď máte s popularitou?
Vašek: „Mě poznávají prodavačky v masně. Říkají: Jé, nejste vy ten z Luneticu? Já odpovím, že jsem, a poprosím o plecko.“
Aleš: „Často lidi ani neví, jestli jsem to já. Kolikrát jen tak pátravě koukají a nakonec se nesměle zeptají.“
David: „Mě moc nepoznávají.“
Vystupujete už jen pro radost. Kolik chodí lidí?
Aleš: „Kolem tisícovky. Jinak jezdíme vystupovat na diskotéky či plesy. Letos budeme slavit 20 let od založení a na podzim bychom rádi jeli turné. Pět, šest koncertů se vším všudy. Doufáme, že přijde i Martin Kocián.“
Jak se točila slavná písnička Máma?
Jsi moje máma, moje máma, kterou já mám nade vše rád... zní slova jejich největšího hitu. „Na klip Máma jsme chtěli fešácké bílé hadry a produkce nám donesla doktorské zaprané kalhoty z nemocnice. Kdybychom si to tehdy oblékli, vypadali bychom jako nějaká punková kapela,“ vzpomíná Vašek.
Po konzultaci s manažerem šli do města, kde nakoupili bílé tepláky a kvalitní trika, chtěli sice saka, ale na ty prostě nebylo. Přesto je produkce donutila namalovat si rty rudými rtěnkami a oči černými řasenkami s tím, že se to takhle ve světě dělá.
„Když jsem klip viděl poprvé, tak jsem si myslel, že se zahrabu,“ koulí očima Vašek. Aleš to ale nevidí tak černě: „Písnička Máma se stala našim největším hitem a dodnes ji lidi chtějí. Díky ní jsme prorazili.“
