Ze židle Rychtáře zvedl Štaidlův výrok, že jediná správná věc byla vzít si syna Artura (18) před téměř 4 lety do péče. Štaidl při oslavě svých sedmdesátých narozenin přiznal hrdost na to, že „nevzdal boj o syna, ze kterého nakonec vyrostl duševně i fyzicky zdravý a normální kluk.“ „Pan Štaidl by měl mlčet, protože Ivetka se už nemůže bránit,“ rozčiluje se Rychtář.
Navíc mu leží v žaludku alimenty, které skladatel na syna údajně platil. Domnívá se, že to byla almužna. „Na Artura posílal měsíčně pouhých 5 000 korun, přitom jen chůva Golda, která Ivetě pomáhala s péčí o Artura, přišla na 30 000 korun. A kde jsou ostatní věci jako oblečení, energie a další výdaje? Ivetka musela dřít jako kůň, aby se o svého syna vůbec mohla postarat,“ prohlásil rozezleně Josef Rychtář.
Chtěl mít jistotu, že by dům nespadl tomu debilovi Rychtářovi do chřtánu. Stačí, jak ho znesvětil svým zpoceným tělem, jak se válel na pohovce a lidmi nevalného ražení, které tam zadarmo ubytoval 
. Některé i za života Ivety. Ta je dokonce všechny vyhodila, škoda 
, že nevyhodila s nimi i Rychtáře.
ty jsi taky pořád v lihu 
