7°C
Je to zároveň i životní příběh učitelky fyziky Daniely Pakové (69), která se po vymření Werichů stala její opatrovnicí...
Psal se rok 1968, do Prahy vtrhly ruské tanky a Daniela v sedmém měsíci těhotenství rozčileně pobíhala po Letné, kde bydlela. A v ten den došlo k osudovému setkání – kamarádka ji seznámila s Werichovou dcerou Janou (†45). Dostala od ní dětské oblečení. „Byly to moc hezký věci z ciziny, pro nás naprosto nevídaný. Moc mě překvapilo, že se o mě Jana vůbec zajímá. Nakonec se z nás staly velké kamarádky,“ vypráví Daniela.
Měl mě rád
Když se narodil malý Tomáš Pak (dnes 45), obě holky drandily s kočárky ve Stromovce a Dana se stala častou návštěvnicí vily na Kampě, kde Werichovi žili. „Na panu Werichovi bylo vidět, jak je rád, že si děti společně hrajou. A asi bych to neměla říkat, ale mě měl opravdu rád. Nevím ani, čím jsem si to zasloužila...,“ rdí se Daniela.
Manžel Werichovy dcery Jany a otec vnučky Fanči byl gynekolog a jednou dostal nabídku přednášet na univerzitách v cizině. A tak se na dva roky odstěhoval s rodinou do Holandska. „Říkala jsem si, tím je kamarádství s Janou konec, že na mě zapomene. Ona mi ale po dvou letech zavolala, že se vrací a že se na mě těší,“ vzpomíná Paková. Zase chodila na Kampu.
Nemocná Kampa
Když bylo Fanče 13 let, návštěvy už to ale nebyly vůbec veselé. Werich měl nemocné srdce a zápasil s rakovinou hrtanu, jeho manželka Zdena trpěla duševní chorobou a Fančina matka Jana se v té době prala s rakovinou děložního čípku. „Tehdy si mě Jana jednou takhle zavolala a řekla mi – kdyby něco, postaráš se mi o Fanču? Dost mě to zaskočilo. Řekla jsem ale samozřejmě, že ano.“
V onom roce 1980 zemřela Werichova manželka Zdenka, zanedlouho po ní velký Jan sám a za rok svůj boj ze zákeřnou nemocí vzdala i jejich dcera Jana. Vnučka Fanča zůstala úplně sama! Se svým otcem už dlouho nežila. Rodiče se totiž rozvedli.
„Už když na tom Jana byla hodně špatně, Fanča se přestěhovala k nám na Prosek. Bylo nás tam tehdy najednou pět. Já, manžel, synové a samozřejmě Fanča. Musela se spokojit s pokojíčkem o osmi metrech! Vešla se jí tam jenom postel, skříň, kde měla nahoře knížky, dole oblečení, psací stůl a židle,“ vypráví Paková.
Smrt před očima
Když se Janě Werichové přitížilo, musela už být převezena na onkologii do pražské Nemocnice Na Bulovce. „Odtud potom řešila moje opatrovnictví. Nakonec mi byla Fanča soudem svěřena jako schovanka,“ říká Daniela. Fanča věděla, že její maminka umírá, snažila si to ale nepřipouštět.
„Za Janou jsem chodila do nemocnice denně. V tu dobu na Bulovce ležela také moje maminka. Ten den, kdy Jana zemřela, jsem nejdřív šla za mámou. Říkala jsem si – když půjdu první za Janou a ona mi umře, potom maminku nezvládnu. Tak jsem šla za maminkou, potom za Janou, a ona mi umřela opravdu před očima,“ svěřuje se Paková s těmi nejsmutnějšími chvilkami života.
Z Bulovky mířila rovnou domů na Prosek. Fanča se zrovna nakrucovala před zrcadlem. Když ale viděla Daninu uplakanou tvář, hned jí bylo všechno jasné. „Najednou ztuhla a zakřičela: NE! Bylo to moc a moc smutný...,“ líčí Daniela.
