Pavel, který svému otci dlužil přes dva miliony korun, tak má další dluh 30 tisíc. Pro někoho hračka, pro člověka se čtyřtisícovým příjmem pohroma! Ale nešlo to jinak...
Anča měla po kolizi s autem zlomenou a rozdrcenou tlapku. Musela na náročnou operaci. „Dali jí destičky na zpevnění. Musím ji hlídat. Když jdeme na chvilku ven, dám jí na obvaz ponožku. Doma ji pak sundávám, aby se rána nezapařila,“ popsal Pavel.
Osmiletá fenka ohaře je jako Pavlovo dítě. „Anče občas říkám Dona Isabela Lopez podle Stelly Zázvorkové v komedii Což takhle dát si špenát. Je jako šlechtična. Beru ji jako svou dceru,“ přiznává Podlahův syn a hladí věrnou, trochu kulhající Donu po hlavě.
Pavel je šťastný, že se našel člověk, který mu po všem, co se o něm v minulosti napsalo, půjčil peníze na veterináře. „Nemohl jsem o ni přece přijít,“ říká s dlouhým pohledem na Anču, hovící si po procházce s úlevou na zemi na dece.
.Vyřeší se jeho fin. situace ( a to na dlouhou dobu )a ještě se zavděčí otci IN MEMORIAM
