Co jste cítila, když jste se dozvěděla o útoku ve Francii?

„Byl to pro mě obrovský šok! Jak byl ten masakr dopředu chladnokrevně naplánovaný, to je hrozné… Byli zavražděni lidé, kteří dělali novinářskou práci, kreslili karikatury, psali satirické články. Uplatňovali prostě své právo na svobodu projevu.“

Znáte časopis Charlie Hebdo?

„Ano, znám, publikuje často dost drzý a provokativní humor, ale velmi inteligentní, a dělá si někdy dost drsně legraci z různých náboženství, politiků. Rozhodně není nijak protimuslimsky zaměřený.“

Dá se podle vás takovým útokům zabránit?

„To je samozřejmě strašně těžké, ale podle informací z Francie tajná služba už nejméně dvěma či třem atentátům v poslední době zabránila, takže Francie je na tuto válku radikálních muslimů proti demokracii připravena a dělá, co může.“

Máte zprávy, jak to berou běžní Francouzi?

„Ano, velmi je to popudilo, Francouzi si to nechtějí nechat líbit, zvedá se vlna odporu proti všemu muslimskému, což není dobré. Už jsme byli svědky výbuchů před kebaby či mešitou, to jsou první náznaky protimuslimských nálad, které se zřejmě ještě budou stupňovat… Přitvrzují ale i muslimští radikálové, není to rozhodně dobré.“

Francouzi přenášejí svou nevraživost na všechny přistěhovalce?

„Takové tendence tam sílí. Francouzi jsou už nazlobení na všechny, kdo nerespektují zákony. Dosud byla ale situace taková, že se lidé báli označit ty, co nedodržují zákony a nepřizpůsobili se. Báli se, že budou nařčeni z rasismu a xenofobie.“

Jak reagují francouzští politici?

„Snad všichni vyzývají ke klidu, zdůrazňují, že takové metody nejsou vlastní všem muslimům, ale pouze radikálům, že násilí není podstata islámu.“

Zákony nejsou ve Francii dost přísné?

„V některých ohledech ano. Je správné, že se ve Francii staráme o lidi, kteří přijdou ze zemí, kde jsou třeba pronásledováni, nebo jinak trpí. Tito lidé ale prostě musí dodržovat francouzské zákony.“

Jde ale i o zvyklosti a kulturu, ne?

„Přesně. Každý člověk, který se přistěhuje do jiné země, musí respektovat její kulturu, tradice a zvyky. To neznamená, že nemají právo ponechat si svoje náboženství a zvyklosti. Nesmí ale být v rozporu s hodnotami země, kam přišli. Nikdo nikomu nechce zakázat, aby byl třeba muslim, ale není také přípustné, aby ženy chodily v burkách, to prostě do naší země nepatří.“

Vy jste vlastně také emigrantka…

„Ano, jsem, také jsem se musela v mnohém přizpůsobit, když jsem tehdy přišla ještě do totalitního Československa… A dnes také nepojedu do arabské země v minisukni, prostě mám respekt ke zvyklostem cizí země. Je suis Charlie!“ (Jsem Charlie - heslo na podporu časopisu Charlie Hebdo - pozn. red.)

Fotogalerie
14 fotografií