8°C
Herec Marek Daniel
Vystudoval dřevařskou průmyslovku a později na brněnské JAMU herectví. Hrál ve filmech Kolja, Nuda v Brně, Divoké včely nebo postavu zloděje v Horem pádem.
Kromě klasického herectví bavil lidi svými vtipnými výstupy v pořadu Na stojáka. Miluje lodě a sám jich už několik vlastnil. Například šest a půl metru dlouhou kajutovou loď či osmiapůlmetrovou mahagonovou americkou loď s motorem z mercedesu.
Jako prezident Václav Havel
V americkém Kongresu odhalili před pár dny bustu Václava Havla. Stal se tak teprve čtvrtým Evropanem, kterému se této cti dostalo, a Marek Daniel se stal prvním českým hercem, který mohl postavu Havla předvést na televizních obrazovkách.
Maskéři mu udělali podobný účes i knírek, a aby byl obraz hlavy státu kompletní, musel herec svoji mluvu obohatit i o typické ráčkování. Havel o své funkci prezidenta zpočátku tvrdil, že to je ta nejhorší věc, která se mu mohla stát. Daniel zase bral roli jako obrovskou výzvu.
Máte blonďatý melír. To jste si musel nechat udělat kvůli roli?
„Ano. Když jsem hrál Havla v Českém století, odbarvili mě. V Blaníkovi nám musí bejt jedno, co mám na hlavě, protože jinak by to nebylo možné technicky natáčet. Nicméně zrovna ten odrůstající melír Tondovi moc sluší.“
Jaké to pro vás bylo, hrát prezidenta Václava Havla?
„Všelijaké. Radost, zodpovědnost, strach, vzrušení, bádání, opičení a zároveň obava, abych nevlezl do nějaké debilní karikatury, imitace…“
To chápu. Václava Havla si mnoho Čechů považuje jako rodinné stříbro České republiky. Jak to máte s rodinou vy?
„Já mám s manželkou dvě děti ve věku pět let a tři roky. Žena má ještě dospělého syna z prvního vztahu.“
Kdy jste se s manželkou vlastně potkali?
„Bylo to ve Smíchovském přístavu v loděnici před devíti lety. Seznámil nás kamarád. Po roce jsme si dali na lodi Tajemství první pusu. Řeka Vltava nás spojila.“
Vzpomenete si, jak jste ji požádal o ruku?
„Žádal jsem ženu o ruku snad rok. Už nevím. Moc se jí nechtělo, po špatné zkušenosti z prvního vztahu. Nakonec jsem ji ukecal. Pravděpodobně to bylo v autě při přejíždění Jiráskova mostu – tedy nad Vltavou!“
Mají vaše děti herecké sklony?
„Určitě, například moje tříletá dcera se rozhodně nebojí vystupovat na veřejnosti. Minulé jaro jsme seděli na zahrádce U Veselé Kozy, ona se tam s kapelníkem místního dixielandu, který tam ten den vystupoval, dohodla a zazpívala s nimi tři písničky Já mám koně, Prší, prší a Ovčáci. Přirozený talent.“
Čím své potomky nejvíce pobavíte?
„Často za mnou chodí a říkají mi, táto, pojď dělat blbosti. A já je různě zvedám, lochtám a tak…“
Sledují vaše děti Kancelář Blaník? Co si o tom myslí?
„Sledujou to s mámou. Myslím, že to maj rádi, protože tam viděj tatínka. Synek má moc rád i Žížalu. Dalecký, který ho hraje, je idol i proto, že je člen kapely Bombarďák, kterou poslouchá.“
Vaše manželka vybírá pro roli Tondy Blaníka oblečení. Jak to probíhá?
„Dobře. Všem nám ulehčuje práci. Dříve, bez ní, se nám stávalo, že už jsme při třetím převleku nevěděli, co si mám obléct, protože jsme měli hlavy zavařený prací a nedokázali jsme se soustředit na další kostým. Teď je vše určeno dopředu.“
Jak jste se vciťoval do role lobbisty, který ovládá politickou scénu?
„S režisérem Markem Najbrtem jsme se o postavě dlouho bavili a hledali tu správnou polohu. Pak už to vznikalo za chodu, při natáčení prvních dílů. Dále pak jsme domýšleli detaily, které také tvoří charakter této postavy. Například, že Tonda Blaník bude mít rád svou maminku, které bude často volat a ona jemu. Nebo že má rád Karla Kryla. Je rozvedený a má z manželství jedno dítě.“
Většina dílů Kanceláře Blaník reaguje na aktuální témata a problémy, které se v české politice zrovna řeší. Jak to stíháte točit?
„Ono to je velmi náročné hlavně pro scenáristy, protože na napsání jednoho dílu mají velmi málo času. Já občas přispívám svými nápady. Najbrt vše v závěru dramaturgicky upraví. Já mám pak někdy opravdu jen chviličku na to se to naučit. Natáčení trvá jeden den.“
Mně se líbí, že seriál je natočený způsobem, který u českých seriálů není jen tak běžný…
„My jsme chtěli udělat trochu jiný seriál, než na jaký jsou čeští diváci zvyklí. Způsob natáčení, tj. nervózní kamera a spousta střihů, chtěl Marek Najbrt, kterého k tomu inspirovaly některé britcomy. V druhé sérii k nám přibyl režisér Bohdan Sláma, který se nastoleného stylu drží dál.“
Je nějaký rozdíl v režii Marka Najbrta a Bohdana Slámy, který většinou ve svých filmech používá dlouhé záběry, kdežto tady je každou chvíli střih?
„Myslím si, že změna režisérů seriálu vůbec neublížila. Bohdan Sláma nechává hodně přesahy, takže i když už zahrajeme to, co máme, tak neřekne stop. Čeká, co budeme dělat dál, a my se snažíme zůstávat v postavách. Na výsledném střihu to příliš znát není, jenom občas tam šoupne ty věci, které vznikly z toho, jak jsme existovali po odříkání naučeného textu.“
Takže jste měli dost prostoru i na improvizaci?
„Ty scénáře jsou napsané tak dobře a koncept je tak jasný, že moc prostoru na improvizaci není.“
Obvykle tam otevíráte ožehavá témata jako Opencard a někteří politici se tam neobjevují ve zrovna lichotivém světle. Už si někdo stěžoval?
„Zatím si nikdo vyloženě nestěžoval. Ale proč by taky měl? Myslím si, že se nám daří říkat to, co chceme o společnosti říkat, a zároveň to zůstává uměním. Je v tom nadhled. Já nejsem zrovna člověk, který by se hluboce zajímal o politiku. Nicméně díky scénářům se mé povědomí prohlubuje.“
Jak snášíte popularitu?
„Já mám výhodu, že u mě se popularita projevuje maximálně žádostí o podpis nebo o společnou fotku. Horší to mají někteří kolegové. Když jsem viděl, jak reagují lidi třeba na Jirku Macháčka, tak jsem mu to nezáviděl. Mě lidi poznají, ale přesně nevědí, kam mě mají zařadit.“
Pomohla vám někdy popularita?
„V Brně, když jsme hráli Shakespeara, šel jsem si coby radiomodelář zalétat na letiště Mendlánky. Jel jsem tam po dešti, silně rozbahněnou cestou, zapadl do bláta a nemohl jsem vyjet. Vystoupil jsem z auta a požádal lidi, kteří tam chystali větroně, jestli by mi nepomohli. Jeden z chlapů vzal mobil a zavolal letištního traktoristu, kterej mě vytáhl. Nic za to nechtěl. Pak jsem se ptal chlapíka, co traktor zavolal, co jsem dlužnej. Taky nic nechtěl. Řekl mi, že je velkej fanda Tondy Blaníka a je rád, že mu mohl pomoci. Ale myslím, že by mi pomohl, i kdyby mě neznal.“
Dá se dneska uživit herectvím?
„Určitě dá, když máte štěstí. Já dělám projekty, které mě baví, a navíc mě i živí. Dokonce si můžu někdy i vybírat. Mám rád režiséry, kteří uznávají osobité herectví a dávají mu prostor. Pokud má režisér nějakou představu a do té se vás snaží narvat i přesto, že se v ní necítíte dobře, tak je to špatně.“
Už se vás někdo snažil do nějaké postavy narvat?
„To víte, že jo, a nezbývá mi než přání režiséra respektovat. Já také nemám patent na rozum.“
Jako lobbista Antonín Blaník
Marek Daniel v roli této postavy s oblibou skanduje její jméno: „Tooonda Blááánííík.“ Seriálový lobbista vzešel z víru sametové revoluce a vystudoval na inženýra.
Jeho heslem je: Známý lobbista – špatný lobbista. Tahá za nitky české politiky a radí vrcholovým politikům, co mají dělat. Miluje znojemské okurky, při myšlení mu pomáhá silná káva a velmi rád oslavuje narozeniny. Telefonické hovory, které nejsou pro cizí uši, vyřizuje na WC.
Blesk Víte, že?
Na jeden díl Kanceláře Blaník v první sérii dostávali tvůrci 50 000 Kč. Teď dostávají 95 000 Kč. Tento podzim bude natočeno 13 epizod a už teď se plánuje jarní série, která by měla mít celkem třináct dílů.
