14°C
Neměl jste trauma, že jste byl tak dlouho jako herec opomíjený?
„Ano, měl. To je nejhorší na herecké práci. Jste odkázáni na to, že se vám někdo ozve a řekne: Václave, nechceš hrát? Nebo: Pane Kopta, pojďte se nám ukázat. Pokud se nikdo neozve, tak můžete sedět doma a kopat se do zadku.“
Vždyť jste měl kariéru slušně rozjetou filmem Sněženky a machři…
„Sice jsem jako student natočil Sněženky a machry, ale pak bylo ticho po pěšině. Kvůli své pitomé, bačkorovité povaze jsem upadl v zapomnění. Na druhou stranu díky nedostatku herecké práce jsem se více věnoval psaní písniček, hrál jsem s kapelou Bluesberry a vystupoval jsem v Semaforu. Čili jsem souběžně s herectvím vešel do povědomí, že umím psát texty k písničkám.“
Měl jste po Sněženkách a machrech pocit, že budete slavný?
„Ne, já jsem byl vždycky spíše skeptický. Nás bylo hodně moc lidí v ročníku. Mrzelo mě, že třeba Karel Smyczek, který si mě vybral do Sněženek, točil potom seriál Třetí patro, kde hráli skoro všichni, co hráli ve Sněženkách, ale já ne. Myslel jsem si, že jsem ho asi nenadchl, nepřidalo mi to rozhodně na sebevědomí. Všichni lidi, kteří herectví ani nestudovali, tam točili.“
A ptal jste se ho na to někdy?
„Neptal, asi jsem se mu nehodil. Herecká ješitnost je ale v tomhle nevyzpytatelná. Po 25 letech jsem však přibral mnoho kilo a najednou jdu z role do role. Typově zřejmě vyplňuji díru na trhu.“
Pocem srdíčko, dej mi pusinku
Kopta byl v mládí typ na Hamleta, ale on se rozhodl jít do divadla Semafor, kde svou hrou na piano nadchnul Jiřího Suchého. „Měl jsem vždycky tendenci tíhnout k muzice. Navíc mně vadila herecká faleš, kdy se herci potkají a hned rozněžněle na sebe volají: Pocem, srdíčko, dej mi pusinku. To mě štve dodneška,“ ulevuje si Kopta.
To v Semaforu, kde strávil téměř třicet let svého hereckého života, prý nebylo, a když, tak jenom občas.
V době, kdy jste hrál v prvních Sněženkách, jste se seznámil i se svou manželkou Simonou Vrbickou. Kde jste se potkali?
„Ukázková studentská láska. Potkali jsme se na škole, v sedmnácti letech jsme spolu začali chodit, utíkali jsme za školu, bylo to krásný. Samozřejmě, že jsme prožili spoustu krizí, rozchodů, ale vždycky jsme zjistili, že jsme spolu nejšťastnější. Vytvořili jsme dobrý tandem, který dokáže skvěle fungovat. Vím, že kdybych se s ní rozešel, tak bych si rval vlasy.“
Máte něco, v čem se neshodnete?
„Ne v těch zásadních věcech, co se týče výchovy dětí nebo politických postojů se shodneme, a pokud ne, tak to respektuji.“
Máte dvě dcery, nepřál jste si někdy syna?
„Víte, že ani ne? Holčičky jsou úžasné na mazlení. Teď, když se k nim přitulím, už mě samozřejmě pošlou někam, protože jsou téměř dospělé ženské, ale v době, kdy holky byly malé, jsme k sobě měli hodně blízko. Moje žena často hrála, zkoušela, dabovala. Já jsem práce tolik neměl, a tak jsem s holkami trávil mnoho času.“
Vy jste byl na mateřské?
„V podstatě ano. Uměl jsem všechno zastat. Ohřát mléko, odříhnout miminko, přebalit, obléct, no v podstatě kromě kojení jsem zvládal úplně všechno a myslím si, že to bylo dobře, protože mám opravdu bezvadný vztah s dětmi. I doktoři mi říkali, že co se do tří let věku dítěte neupeče, už se pak nedožene. Naštěstí jsem nebyl takový ten rozlítaný tatínek, co večer řekne: Ježiši, už spinkej. Byli jsme hodně času spolu a myslím si, že nám to prospělo.“
Nebojíte se, že vám holky odvedou kluci?
„Bojím. To je ta situace, které se bojí každý tatínek, že koukne z okna ven a vidí, jak tam stojí nějaký kluk, který čeká na tu vaši holčičku. Máte sto chutí vzít brokovnici a zahnat ho, ale víte, že nemůžete, protože už to je jen na ní, a doufáte, že na ni bude hodný a že jí neublíží.“
A už se nějaký nápadník objevil?
„Já do toho nos nestrkám. Něco se prý rýsuje, ale nechci dělat drby. Zajímá se o to moje manželka. Dcera letos nastoupila na gympl, ale jak znám naši Fanču, ona je velice zodpovědná. Někdy až moc a jediný problém, který má, je, že oni tam všichni kouří, a ona ne. Ona je militantní nekuřák.“
Nyní jste dostal hlavní roli v české verzi britského sitcomu Kancl. Už máte dotočeno?
„Natočili jsme prvních šest dílů a připravují se další. Myslím, že režisér Milan Šteindler to dělal hodně pečlivě. Já jsem odešel z divadla, nechal jsem se alternovat a po dobu tří měsíců jsme bydleli v Brně, kde se to točilo.“
Ten šéf v tom Kanclu má být slizoun a docela nevybíravým způsobem dává najevo náklonnost k ženám. Můžete připomenout nějakou takovou situaci?
„Snaží se machrovat před kandidátkou na asistentku, vezme balon a předvádí fotbalový zápas. Jenže když do míče kopne, tak jí ho omylem šlehne do držky. Na večerní zábavě už holka sedí s obrovským monoklem. Nebo baví podřízené různými fóry či vtipnými příměry. Například řekne: Ty jsi tam platný jako čokoládová varná konvice. A propadne šílenému záchvatu smíchu. Mně se tak líbilo, s jakou nenávistí na mě všichni koukali, že jsem dostal opravdový hysterický záchvat, až jsem málem omdlel.“
Drželi jste se hodně britského originálu?
„Ano, pouze se to odehrává v Brně. Z BBC přijel důstojný, poněkud vážný pán, u kterého by vás vůbec nenapadlo, že má co dočinění s humorem. Ten tam s námi trávil asi tři dny a byl velmi spokojený. Když jsme se společně vraceli domů, chtěl jsem mu dát najevo, že jsem jazykově vybavený, a protože jsme byli sami v autě, tak jsem se celou dobu na dálnici z Brna do Prahy učil asi tři zdvořilostní věty. Na letišti jsem mu potom na rozloučenou hrdě řekl jenom: Ahoj.“
Celý rozhovor si můžete přečíst v Nedělním Blesku!
výborně tlusťochu, chtěla bych od tebe taky vyplnit díru 
