9°C
Zatímco váš táta byl dlouhovlasý nekompromisní rocker, z vás si dělají legraci, že jste šamponek…
„Asi proto, že si jen dávám trochu pozor na to, jak vypadám! Asi jako každý sedmnáctiletý.“
Nezvažoval jste nějakou drsnější image?
„Když jsme měli s klukama skupinu, uvažovali jsme o tom, že bychom si malovali nějaké oční linky, abychom vypadali trochu jako Marilyn Manson. Ale dlouho mi to nevydrželo, já na to moc nejsem. Nakonec jsem se rozhodl, že chci při zpívání vypadat hlavně přirozeně.“
Skoro každý muzikant vám přizná, že hudbu začal dělat kvůli holkám. Co vy?
„Taky jsem si ověřil, že když zahraju nebo zazpívám pár zdařilých tónů, skoro každá holka trochu povolí. Když jsme v jedenácti začínali s kapelou, byla to proto pro nás důležitá motivace.“
Asi to fakt zabírá. Na Facebooku už máte třiadvacet tisíc fanynek. Ještě vás ty holky baví?
„Každý, kdo něco dělá, je rád, že se o tom lidi dozvěděli a že se jim to líbí. Tím spíš, když to jsou holky.“
Musíte před nimi někdy utíkat?
„Jen výjimečně, když jsem unavený. Nebo když se jdu ve dvě odpoledne najíst někam do obchoďáku. V té době se tam hrnou i žáci a studenti, aby si dali třeba u McDonalda hamburger. Tak to si někdy narazím nějakou čepici nebo kapuci a nasadím tmavé brejle.“
Víte, že existují i tací, kteří na vás nadávají?
„Není jich nijak moc. Negativních komentářů je třeba na Facebooku minimum, není to žádná nenávistná vlna. Negativní komentáře má občas spíš někdo ze starší generace, lidé, kteří znají a mají rádi tátu a to, co dělám, jim nevyhovuje. Mým vrstevníkům ale už tatínkovo jméno většinou nic neříká, takže tam tohle spojení není.“
Víte, co o vás tvrdí? Že vám tu kariéru táta platí!
„To je hloupost. My nejsme nijak bohatá rodina, žijeme úplně normálně. A tatínek mi nic neplatí, rozhodně nemá na rozhazování.“
Máte jeho písničky vůbec rád?
„Jasně. Z tátova repertoáru dokonce hraju písničku Sluneční hrob. S jeho hudbou jsem vyrůstal, táta mě bral s sebou mezi muzikanty a kamarády z kapely, na festivaly. Lidi kolem skupiny mě vychovávali, byla to součást mého života.“
Teď už jste vlastně jejich konkurent. Potkáváte se s tátou třeba na festivalech?
„Měli jsme spolu hrát na festivalu na Okoři. Zábavné přitom je, že jsme to zjistili až z plakátů! Pak ale táta nemohl, měl zdravotní potíže. Ale těším se, že to zas někdy vyjde. Ale na stejném pódiu jsme se už potkali – když jsem začínal, tak mě s kapelou Colorblinds táta nechal zahrát jako předkapelu svého koncertu ve Vagonu na pražské Národní třídě.“
Taky váš bratr Martin je muzikant. Radil vám?
„Na začátku mi hodně pomohl, dva roky dokonce na té mé kapele spolupracoval. A hodně jsme si v té době povídali. On je v mnohém můj pravý opak – ale o to je pro mě ten jeho pohled cennější, alespoň jsem si mohl uvědomit řadu věcí, o kterých jsem sám nepřemýšlel.“
V čem je jiný než vy?
„On rád dělá své projekty sám. To, aby udělal věci opravdu podle sebe, je pro něj důležitější než masy posluchačů. Já to tak úplně nemám, na publiku mi záleží víc.“
Bratři, mezi kterými je větší věkový rozdíl, spolu často nevycházejí. Vás tohle nepostihlo?
„Myslím, že ne. On je ten věkový rozdíl mezi námi tak velký, že o mě spíš pečoval. Martin je starší o sedmadvacet let!“
Potkáváte se i teď?
„Jasně. Táta se sice rozvedl a vzal si moji mámu, všichni Mišíci ale stále bydlí v jednom domě na Letné.“
Však taky vaše sestra Bára prý může za to, že hrajete i ve filmech.
„Bára hrála v Divadle Radar. Jednou jsem se byl na ni podívat, byla tam i její kamarádka, která dělala sekretářku na castingu filmu Kráska v nesnázích. Ta mě na ten casting pozvala a vzali mě. Bylo mi šest.“
A asi vás to chytlo, protože jste u toho zůstal.
„Určitě, hraní mě baví. Občas je to zážitek, třeba když mě obsadili do historického seriálu Borgiové, hrál jsem nejmladšího syna Rodriga Borgii, Goffreda.“
Jak tohle všechno v sedmnácti stihnete dohromady se školou?
„Studoval jsem na konzervatoři jenom rok, pak jsem to musel přerušit. Nebyl čas. Musel jsem si vybrat: buď zpívání s kapelou a hrání, nebo škola. Navíc jsem zjistil, že konzervatoř není pro lidi, kteří se už kumštem živí, úplně ideální škola.“
Co na to říkali táta s mámou?
„Samozřejmě se na to mé rozhodnutí zpočátku dívali s obavami. Táta mě hned na začátku upozornil, že živit se hudbou není vůbec jednoduché. Že nemám zaručenou žádnou budoucnost. Ale to mi ani říkat nemusel, sám vidím, že takových osobností, jako je otec, které se rockovou nebo popovou muzikou dovedou nejen uživit, ale i zajistit lidi kolem sebe, je jen pár. Jenže v té době se to s mým zpíváním rozjíždělo tak nadějně, že jsem se prostě musel rozhodnout, v čem je moje priorita.“
Takže to rodiče pochopili?
„Teď už jejich obavy myslím opadly. I proto, že jsme se rozumně dohodli – já jsem slíbil, že si školu později určitě dodělám. I mně je jasné, že bez toho to nejde.“
Slíbil jste, že to na koncertních šňůrách nebude samý flám?
„My neflámujeme, většinou jedeme po koncertě hned domů. Relaxujeme spíš v té dodávce, kterou všichni jezdíme. To mám moc rád, je tam vždycky skvělá legrace. Docela si dáváme sodu.“
Jakou sodu?
„No třeba náš kytarista má tři fanynky, které za ním skoro všude jezdí. A tak si vždycky děláme srandu, jestli tam zase budou a co bude kolem nich nového.“
Jen tři? To vám může závidět. Můžete vy vlastně před tou hordou fanynek vůbec přiznat, že máte holku?
„Ale jo, že mám holku, se už nějakou chvíli ví. A fanynky to náhodou docela skously. Je to totiž Sára Sandeva, holka, která se mnou účinkovala v mém videoklipu Tvoje světy. A asi proto, že ji fanynky znají už z toho videa, už ji berou jako někoho, kdo ke mně patří.“
A Sára na ně nežárlí?
„Ani ne. Ona má, asi hlavně proto, že hrála v seriálu Gympl, taky fanoušků víc než dost…“
Šílí po něm jako po Beatles!
Posměšnou přezdívku Šamponek Adam Mišík (17) získal zřejmě kvůli písničce ze svého prvního alba, kde zpívá: „Chci být tvůj Johnny, z reklamy na šampony“. Nemusí mu to však vadit, pubertální dívky navzdory posměškům závistivců na Adamových koncertech šílí podobně, jako když na pódiu stávali mladí Beatles nebo když se Česko zmítalo pod vlnou Lunetiků.
A ti, kdo se ve světě pop-music vyznají, tvrdí, že Adam je první česká hvězda, která se dá přirovnat k celosvětovému teenagerskému idolu Justinu Bieberovi.
Čím to je? Adam je jednak hezký kluk, jednak zdědil talent a charisma po svém tátovi Vladimíru Mišíkovi, kterého zbožňovaly snad všechny mladé české rockerky v sedmdesátých a osmdesátých letech.
Takže když dnes leckterá mladá holka doma okouzleně prohlásí: „Ten Mišík je boží“, maminka často zasněně dodá: „Jo, Mišíka já taky milovala!“
