Získala jste Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. A prý zuříte, že si vás lidé dodnes automaticky ztotožňují s markýzou Angelikou, které jste svým hlasem dodala neopakovatelný půvab. Je to pravda?

„Není. Angelika byl krásný dabing a dodnes je to krásný film. V té době, v těch 60. letech, mi dokonce někteří lichometníci tvrdili, že jsem jim ji i trošku připomínala, takže vůbec se nezlobím. Naopak.“

Paní Švormová, jak to je? Váš synovec z Cest domů mafián Záviš je za mřížemi a vy jste coby jeho tetička Ester vypadla z kola ven. Vrátíte se ještě do seriálu?

„Ráda bych, ale opravdu nevím. Ptala jsem se scenáristů i režisérů a neumějí nebo nechtějí mi odpovědět. Raději jsem se smířila s tím, že se nevrátím. Natočila jsem asi deset obrazů, bylo to fajn a život jde dál. A navíc, já se opravdu nenudím.“

To znamená?

„No že v Divadle na Vinohradech mám hlavní roli, a řekla bych, že poměrně těžkou, v Bytné na zabití. Je to senzační černá komedie v režii Juraje Deáka a hodně mě to baví. A potom stále jezdím několik zájezdovek křížem krážem po celé republice. A musím zaklepat na dřevo, že ty předlouhé cesty na otočku, především na Moravu, moje záda stále ještě vydrží.“

Zjevně vám prospívá, že máte o osmnáct let mladšího manžela Jana Pateru (60)…

„Tak to mi prospívá opravdu velmi. Bez něho bych byla namydlená. Manžel mi poskytuje absolutní servis. Nezlobí, nakupuje, vaří, uklízí a jezdí pro mě do divadla, abych nechodila potmě domů. Já vlastně jenom peru. To není zas až taková práce strčit prádlo do pračky, vytáhnout ho a pověsit.“

Co vlastně váš muž dělá nebo dělal?

„Teď už nic, stará se o mě. Celý život ale pracoval v oblasti gastronomie, proto je také tak skvělý kuchař. On opravdu umí naprosto všechno. A nejenže to skvěle chutná, ale vypadá to všechno tak nádherně, že je to na fotografii.“

Když jste si v roce 1982 manžela brala, nebála jste se toho věkového rozdílu?

„Vůbec ne! A jsem dokonce pyšná, že jsem tady tu módu mladších manželů zavedla o mnoho let dřív, než tak začaly činit hollywoodské a jiné světové hvězdy.“

Mnoho let byl vaším životním partnerem ženatý spisovatel Jan Otčenášek (†55), který byl autorem i řady scénářů k filmům a seriálům, kde jste hrála. Jan je tedy váš první manžel?

„Ano. Vdávala jsem se poměrně pozdě, ale poštěstilo se mi potkat partnera, který je naprosto spolehlivý, dává mi důvěru i lásku a vytváří rodinné zázemí. Je mi s ním moc dobře. Také spolu rádi chodíme do přírody. Milujeme toulky přírodou, je to takový náš velký společný koníček.“

A vy jste jeho první manželkou?

„Kdepak. Manžel je rozvedený a z toho manželství má i děti.“

Vy děti nemáte. Jan Otčenášek děti měl a vy jste se jich, protože byl ženatý, kvůli němu vzdala. Když jste si vzala manžela, bylo vám 47 let, tedy na děti asi už pozdě. Nevadí vám, že nejste maminkou?

„A víte, že ne? Podívejte, na děti jsou velmi různé názory. Na jednu stranu je určitě prima je mít a jsou radostí našeho života. Znám ale i případy, kdy vám dělají jenom bolest. Začnou s drogami, kradou a dělají ještě mnohem horší věci. Takže, já neříkám, že jsem ráda, že je nemám, ale říkám, že nelituji, že děti nemám. Důležité pro mě je, že manžel je otcem a spokojeným.“

Takže jste i vy velmi spokojená žena jak v osobním, tak pracovním životě. Co si vlastně od života ještě přejete?

„Aby mě nepřešlo ještě dlouho to nutkání k tvořivosti, které mě činí šťastnou.“