Jaké jste doma dostala instrukce ohledně chlapů?

"První větší rady proběhly kolem čtrnácti, to si vybavuje přesně. S babičkou, kterou jsem nesmírně milovala, jsem probírala svůj první polibek. Věděla o něm jako první."

Co říkala?

"Právě seděla na záchodě. Nevadilo mi to, protože jsem jí ten zážitek musela sdělit okamžitě. Bylo mi patnáct a hned se mě začala ptát: Jéé, Aličko, a jak to bylo, kde to bylo, nic víc? A ruce měl kde? Odpověď zněla: Já nevím, na zábradlí? Netušila jsem, že by je měl mít někde jinde. V tomhle jsem byla úplný tele."

Tak to ty rady nebyly asi stoprocentní.

„Tehdy jsem netušila… Taky jsem dostala knížku a tam bylo všechno vysvětlené. Od menstruace, sexu až k otěhotnění. S maminkou jsme to pročítaly, takže jsem od patnácti byla připravená do života. Zúročila jsem to ale až v osmnácti.“ (směje se) 

Pamatujete si, kdy jste se o kluky začala zajímat víc než jen jako o kamarády?

„Na základce na konci osmé třídy. To jsem si říkala hmmm, těch tu je. Chodila jsem na sportovní školu, kde bylo hodně pěkných kluků. Bylo se na co dívat, ale protože jsem byla to tele, tak nebylo nic. Pak jsem šla na střední uměleckoprůmyslovou školu a tam jich bylo taky dost. Rozhled byl veliký, ale od mamky jsem byla vychovaná, že se mám zatím jen koukat.“ 

Kdy přišlo první zlomené srdce?

„Já jsem ho zlomila, ale jsme kamarádi dodneška. Náš vztah prostě vyšuměl, nic zásadního v tom nebylo, ale to neznamená, že jsem se netrápila.“

Volala jste o pomoc mamince, když srdce bolelo?

"Samozřejmě, mamka byla první. Dostala jsem klasickou odpověď, že to přebolí a spraví se to. Máma je můj parťák dodneška. Ví na mě všechno a radí, co mám a nemám dělat, do čeho by nešla… Dělala jsem opravdu zajímavé věci, stejně jako moje sestra. Mamka si s námi občas užila, ale teď na to vzpomínáme a strašně se tomu smějeme.“ 

Alespoň jednu tu opravdu zajímavou věc bych moc ráda slyšela.

„Dobře, tak napůl ji řeknu. Jednou jsem měla doma partičku lidí a ztratily se nám příbory. Prostě je potřebovali, protože cestovali jen s krosnou, a mamku chytil strašný amok, jak jsem takové lidi vůbec mohla pustit domů.“

Je podobný živel i vaše dcera Alice?

„Prakticky bych řekla, že je to moje kopie. Když někam přijde, tak se stydí asi dvě minuty, pak to rozjede. Když jsou spolu s Vašíkem, tak to je dvojitá dávka.“ 

Čím vás zatím nejvíc překvapila?

„Přišla za mnou maminka v jedné herně s tím, že si musí odskočit na toaletu a ať dám pozor, že by holčička mohla Aličku malinko provokovat. Byla asi o rok a půl starší než dcera. Než se holčička stačila nadechnout k akci, tak ji Alička okamžitě zpacifi kovala! Holčička si nedovolila vůbec nic. Ale pozor! Není útočná, vysvětluji dětem, že nemůžou nikomu omezovat jeho prostor, dodržují to, ale pokud někdo zaútočí, umí se bránit.“ 

To mi řekněte, kde to ta holka odkoukala?

„To nevím. (směje se) Ale co se týká mě a mojí mámy, tak jsem zjistila, že jsem maminčina naprostá kopie. Je živá, rozkřičená, je jí všude hrozně moc. Přijde mezi lidi a všichni to vědí.“

V čem jste úplně stejné?

„Mamka mluví do telefonu na opraváře, který má přidělat světlo na stěnu. V životě ho neviděla a říká mu: Broučínku můj zlatý, vy jste miláček. Já vám strašně děkuju, zlatíčko moje. Bude kafíčko… Řeknu jí, že je to strašný, ať to nedělá. Za hodinu volám já někomu, koho potřebuju, a slyšíte jen: Vy jste zlatíčko moje… Takže je to přesně stejný!“

Prostě klasické zneužívání ženských zbraní. „Ano!“ (směje se)

Kdy se vám ty ženské zbraně naopak vymstily?

„U jednoho policisty, byl to mimochodem velký fešák. Hodila jsem oko, že to nebude ani za body, natož za pokutu, ale šeredně jsem se spletla! Ten mi to nasolil takovým stylem, že jsem lapala po dechu a domů jsem odjížděla v totální depresi.“

Z toho, že už to nefunguje?

Ne už! Naštěstí to funguje, ale zrovna na něj to neplatilo. Čím víc jsem dělala rozkošnickou, tím víc mi to dával sežrat.“

Třeba jste nebyla jeho typ.

„To rozhodně ne. Je možné, že byl třeba na kluky, to by to vysvětlilo. Vidíte, tím si to můžu omluvit, takže se to vlastně nepočítá.“ (směje se)

Je nějaká ženská vlastnost, která vám chybí?

„Rozhodně je to smysl pro pořádek v papírech, účetnictví… Teď jsem třeba nově ztratila občanku. Vím, že doma někde je, ale prostě ji nemůžu najít, takže si jdu pro novou.“ 

Něco mi říká, že pro ženské na úřadě už budete známá firma.

„Už vědí. Volají mi: Paní Bendová, až budete mít čas, zastavte se prosím uhradit tu vodu. Přitom to není tak, že bych to nechtěla zaplatit, prostě se k tomu častokrát jen nedostanu.“

Nevím, ale řekla bych, že byste zvládla si v tom udělat systém.

„No jo, ale když se snažím s tím něco udělat, tak jsem akorát měsíc ve stresu a nic s tím nezmůžu. Snažím se, aby mi třeba pomohl přítel Michal, ale ten je na tom podobně jako já. Všechno platím, to jo, jen s malým zpožděním.“

S manželem jste se rozešli, ale nerozvedli, teď jste zadaná. Proč nejste zase Veselá, jak jste se jmenovala za svobodna?

„Nechtěla bych, aby moje děti měly jiné příjmení než já...“ 

…a také by si vás s tím jménem asi nikdo nespojil.

„Ne, to opravdu není ten důvod. Myslím, že můj ksicht už je tak zavedený, že to nehrozí.“ 

Když jste odešla od manžela a zůstala sama s dětmi, neměla jste z některých praktických věcí hrůzu?

„Ne, jsem zvyklá se starat sama o sebe už od té doby, co jsem odešla z domova. Nic nenechávám na chlapech, takže mě nic nemůže zaskočit. A když by se naskytla nějaká situace, vždy vím číslo na někoho, komu zavolat, a ten mi pomůže. Přišroubuje poličku, spraví auto…“

Tyhle samostatné ženy ale muži moc rádi nemívají.

„To je jejich problém, pokud se s tím nějaký nedokáže srovnat, má smůlu. Já jsem zkrátka taková a měnit se nebudu.“

Bylo v minulosti něco, co jste mámě váhala sdělit?

„V okamžiku, kdy jsme se sestrou byly ještě mladé a bez dětí, chodily jsme z mejdanů a jedna z nás nebyla třeba schopná vůbec dojít. To jsme se pak spolčily, držely basu a nic mámě neřekly.“

Spíš mě napadlo, jak se mámě říká, že se ve filmu objevíte úplně nahá.

„Mamka je nejlepší kamarádka, takže to je, jako kdybych to říkala kamarádce. Její reakce zní: Jen se ukazuj, dokud je co. To tvoje tělíčko by už za pár let taky nikdo nemusel chtít vidět.“ (směje se) 

Takže vám režiséři volají s tím, že tohle dají té Bendové, která se nestydí?

„To rozhodně ne! Když hraju, jsou to většinou velké role a to by asi holka, která hraje epizodní, malé roličky, nedala. Nahé scény prostě do života, a tím pádem i do filmu, patří. Nevadí mi je hrát.“

Není to i tím, že jste modelka a zkrátka k tomu tělu přistupujete jinak než herečky?

„Ne, svléká se spousta hereček, jen se podívejte na internet, tam jich je. Jen já zkrátka nemám širokou pánev a prsa jedničky, tak se o tom víc mluví a je to víc vidět.“

V novém seriálu Svatby v Benátkách, který teď v neděli začne na Primě, to taky bude stát za to?

„Určitě něco proběhne. Lola Brajčič, kterou hraju, není rozhodně žádná teta, ale taková malá potvora. Ambiciózní majitelka salonu, která má ráda peníze, a tak se vdala za staršího pána. Na druhou stranu se o ty peníze umí hezky postarat a investovat je, nic nerozfofruje.“

Jak řešíte peníze vy? Ušetříte něco?

„Seriál točím tenhle rok a další už třeba nemusí být, takže jsem tváří několika kosmetických značek, z toho mi plynou peníze. Neležím jen na gauči a nečekám, co mi spadne do klína. Musím se otáčet.“

Kdo vám pomáhá, když točíte?

„Pomůže přítel, maminka, občas i paní, která nám doma uklízí. Chůvu nemám a musím si to zařídit tak, aby se to dalo zvládnout. Obě děti chodí do školky, Vašík teď po prázdninách nastupuje do první třídy. Uvidíme, jak to dál zamíchá rodinným životem.“

Už jste se z rodinných důvodů někdy na natáčení omlouvala?

„Ne. Zpoždění, které trvá sedm minut, není tragédie. Jednou se stalo, v době, když byly Velmi křehké vztahy, tak jsem zaspala a dorazila o dvě hodiny později. Tak to se trochu křičelo a nestíhalo. To jsou ale výjimečné situace.“ 

Jako herečka jste vystřídala dost seriálových partnerů. Kterého byste měla v běžném životě po boku nejraději?

„No, Michal Dlouhý byl vrah. Konstantin Lavroněnko byl trestanec… Kdo ještě? (směje se) Asi Sašu Rašilova, ten hrál takového milého, normálního muže, který se stará o rodinu.“

Když jste zmínila Lavroněnka, všimla jsem si, že máte fotky z té vaší nekompromisní milostné scény z filmu Kajínek na Facebooku.

„Už mi to říkalo pár lidí, ale musím vás zklamat, není to můj profi l. Žádný nemám, nevím, kdo si ho založil a vydává se za mě. Navíc si píše s mými kolegy, a to s pořádnými hrubkami. Já, premiant třídy! Jsem pak za hloupou. Takže prosím, to nejsem já!“

Někdo asi chtěl vyzkoušet žít v té vaší kůži filmové sexbomby. Filmové sexbomby… To zní velkolepě, že?

„Zní to hezky, co bych to nepřiznala. (směje se) V zrcadle se ale rozhodně neprohlížím a plastiky nepodstupuji. Nechávám to na přírodě a pak se uvidí. Jasně že mám vrásky, ale co, ty má v mém věku každá.“

Ale neříkejte mi, že nedržíte nějaké diety. Jste strašně hubená!

„Ne. Aličce jsou čtyři, po porodu jsem se srovnala a už dva roky mám stejnou váhu. Ale hodně s dětmi sportuji. Bazén, brusle, kolo, pískoviště, les, pak zase bazén. Do toho natáčení, práce… Posilovnu jsem si zařídila tímhle způsobem. A nakonec – všem bych to doporučila.“

Očima autorky!

Sešly jsme se v ateliérech, kde se natáčí nový seriál Svatby v Benátkách. Alice s sebou přivedla obě děti, Aličku i Vašíka, a ty to tam dokázaly pořádně roztočit. Je vidět, že herečka se s ničím nemaže, stíhá líčení, focení, koutkem oka hlídá děti, jestli právě neničí dekorace, a reaguje na mé dotazy. Nakonec toho ale bylo přece jen příliš, tak jsme se domluvily, že se sejdeme v klidu a doděláme tohle povídání.