Už podle vzhledu špindíry Pavla muselo být jeho panenkám jasné, že jeho příbytek nebude načančaný luxus, kde budou moct po nábytku přejíždět bílou rukavicí, aniž by se umazaly. Ale takový binec, který spatřily, když svého farmáře navštívily, je doslova šokoval.

„Pomóóc, chci domů,“ křičela Pavlova favoritka Saša, stejně tak jako její sokyně Lída. V chalupě na ně totiž čekala zanedbaná kuchyň, která byla zavalená špinavým nádobím, oprýskané police, ohřívač s dvěma zrezivělými plotýnkami a podlaha z betonu.

Dámy se ani nemusely rozhlížet, aby zaregistrovaly všemožnou havěť, která se v kuchyni nacházela. Na zdi se vyjímal obrovský pavouk, který tam s Pavlem už nějaký ten pátek žil. „Pro mě jsou důležitější zvířata, než ten vnitřek,“ přiznal Pavel, který v životě neviděl smetáček s lopatkou natož vysavač.

Stopy po čistotě nenašly ani v koupelně. Zažloutlá vana nikdy nepoznala rejžák, umyvadlo mělo utržené kohoutky, spáry kachliček byly naplněné plísní. Záchod Pavel zalévá vodou z konve a v rozbitém zrcadle se vyvolené panenky mohly jen těžko upravit.

To nejhorší však šokované dámy ještě čekalo. Když přišla řada na jídlo, Pavel se pochlubil "vystrojenou tabulí". „Večeři máte v kýblu,“ pronesl a vytáhl z pod stolu špinavý kýbl s pár vejci uvnitř. Pro syna, kterého Lída s sebou na farmu nečekaně přivezla, měl Pavel pouze sušenky. „Dítě může přežít na sušenkách,“ řekl s klidem farmář a mohl jen doufat, že alespoň jednu ze svým nápadnic přesvědčí, že život v takové špíně, není zas tak hrozný...