Blesk: Jako jedna z mála jste zůstala s původním přítelem. Přitom už loni v červnu se proslýchalo, že se hádáte a rozcházíte.

„Svým způsobem se tím bavím. Neříkám, že jsme ideální pár, že se ve všem shodneme, to bych ani nechtěla, byla by to nuda. Například já mám při učení ráda hudbu, a on ticho, což je v garsonce, v níž spolu žijeme, trochu problém. Ale nám to prostě klape. Ten rok byl pro Filipa určitě těžký, ale on byl trpělivý.“

Nežárlí na vás?

„Myslím, že trochu ano, a jsem za to ráda. Chlap musí trochu žárlit.“

A má důvod? Určitě vás chtělo ulovit pár bohatších pánů…

„Během toho roku se jich pár našlo, ale neměla jsem důvod tomu přikládat důležitost. Mám svého chlapa! A že bych si říkala, jé, ten je bohatej? Na to já nejsem, vyznávám úplně jiné hodnoty.“

A jak jste tedy snášela, když jste se ve filmu Bony a klid 2 líbala s úplně cizím člověkem?

„Těchhle scén s Kubou Prachařem jsem se hrozně bála. Jsem věrnej typ a připadá mi absurdní, že mám políbit někoho úplně cizího. Po pár dnech natáčení jsem ale pochopila, že je to práce. Před vámi je pořád někdo s klapkou, s kamerou. Tam jde o to to odehrát a pak se jde na kafe…“

Když se režisér Vít Olmer dozvěděl, že má v jeho filmu hrát nějaká misska, děsil se toho.

„Tak to jsme byli dva. Když přišla nabídka, byla jsem současně nadšená i vyděšená. Nechtěla jsem ten film zkazit nebo ze sebe udělat šaška. Ještě na kamerových zkouškách jsem se dost styděla.“

Nicméně nakonec režisér po natáčení prohlašoval, že jste byla výborná.

„Postupně mi to začalo jít a na place jsem ze sebe vydala všechno. Ostatně, v dětství jsem byla velký komediant.“

Jací na vás byli drsňáci, jako například Roman Skamene?

„Měla jsem z těch velkých jmen strach, ale všichni byli hrozně milí. Radili mi, jak se uvolnit, jak se rozmluvit… Možná to bylo i tím, že jsem se nechovala jako nějaká primadona.“

Takže místo modelingu se spíš vydáte na dráhu herečky?

„Ne že bych se tomu bránila, ale spíš budu pracovat v marketingu. Právě dokončuji marketingovou komunikaci na Vysoké škole finanční a správní v angličtině.“

Jak to všechno zvládáte?

„Myslíte časově? Byly chvíle, kdy jsem ztrácela síly a myslela, že už nemůžu, ale naštěstí jsem měla velkou podporu. Mám hodnýho chlapa a rodinu, která mě podporuje, a dobrý kamarády, všechny jsem si tímhle rokem ověřila. Bylo to hektické, ale naštěstí jsem nic nevzdala a nakonec to zvládla. A pokud jde o angličtinu, naštěstí jsem studovala na bakaláře půl roku v Anglii v programu Erasmus, tam jsem se nadchla pro tento jazyk a anglickou kulturu.“

Neuvažovala jste, že byste se nakonec do Anglie přestěhovala?

„Dost dlouho jsem na to myslela, ono se o tom lehce sní, ale těžko plánuje, když končíte školu a víte, že budete mít jiné starosti. Až budou za mnou missí povinnosti, tak možná…“

Jednou z těch milejších »povinností« byla i Miss Universe v Moskvě, kde jste získala titul Bond Girl.

„To byla soutěž v plavkách a volila v ní veřejnost. Samotná soutěž byla velká škola. Přijela jsem tam a uviděla 86 nádherných dívek z celého světa. Trochu jsem se lekla, ale pak jsem poznala, že jsou většinou normální, že se s nimi dá mluvit. Jen pár z nich mělo ostré lokty a chtěly za každou cenu vyhrát – samozřejmě hlavně ty z Latinské Ameriky. Já si to především užívala. I když přiznám, že ve finále ten moment zklamání byl.“

Troufnete si odhadnout, jak bude vypadat váš život za pět let?

„Možná budu mít už rodinu… Teď mi bude 24 let, takže to budu mít nejvyšší čas.“