Martine, jak se to celé seběhlo?

„To přesně nevím, všiml jsem si přes výlohu, že se na ulici hádají dvě skupinky chlapů. Nevěnoval jsem tomu pozornost. Po chvíli se rozletěly dveře klubu. Všichni vlítli dovnitř, hrozný řev, káceli stoly i židle. Moc se na ostatní návštěvníky neohlíželi, lítaly tam pěsti i rány teleskopickým obuškem.“

Kdo před kým utíkal?

„To se nedá říct, že by někdo před někým utíkal. Rány lítaly hlava nehlava. Já jsem stál u baru a měl jsem strach. Stál jsem jak přikovaný a ani se nehnul.“

Co se dělo dál?

„Najednou se přede mnou se objevil chlap v pruhovaném tričku, další do něj strčil a on na mě padnul a zalehnul mě. Později jsem zjistil, že se jednalo o toho boxera Horáčka. Jak na mně Horáček ležel, tak do něj ten druhý chlap dvakrát bodnul nožem.“ 

Viděl jste ten nůž?

„Ne, to ne. Zjistil jsem to až později. Snažil jsem se zpod něj vymanit. Když se mi to povedlo, tak jsem zjistil, že jsem celý od krve. Ani jsem nepostřehl, kdy útočníci zmizeli. Podíval jsem se zpátky na Horáčka. Ten měl i ránu na hlavě a tu se mu snažili jeho kamarádi ošetřovat. Nikdo z nich netušil, že je pobodaný. Až po chvíli mu krev začala prosakovat skrz oblečení.“

Za jak dlouho dorazila policie a záchranáři?

„Policie tam byla do dvou minut, ale záchranáři až asi za osm minut, což mi na centrum Prahy přijde opravdu pozdě.“