S Herbertem chodíte za maminkou každý den?
“Ano, střídáme se a plníme všechna přání maminky. “

Co to znamená?
“Seženeme, doneseme, na co si vzpomene. Kolikrát to jsou bojovky, my to ale děláme rádi, protože má radost.”

Jak to myslíte, bojovky?
“Tu chce přinést biskupský chlebíček, ale ten pravý, který u nás téměř neexistuje. Takže jezdím celý den po Praze, ale nakonec jí ho s vyplazeným jazykem donesu. Nebo teď si přála hrníček na dušičky s pokličkou a bylinky, aby si mohla dělat různé čaje.”

A sehnala?
“Sehnala, ale bez pokličky. A co jsem oběhala obchodů…”

A bylo zle?
“Nebylo, maminka je zlatíčko. Ani to nekomentovala.”

O čem si v nemocnici matka s dcerou povídá?
“Maminka strašně ráda vzpomíná. Má neuvěřitelnou paměť a ráda vypráví historky z natáčení. Třeba tuhle vyprávěla o jednom ze svých prvních filmů Probuzení režiséra Jiřího Krejčíka. Rozpovídala se o tom, co natáčení všechno předcházelo, že se třeba nechala zavřít do pasťáku a tak. Baví mě to poslouchat. Maminka dokáže být neuvěřitelně vtipná, sarkasticky vtipná. Často to dopadne tak, že se na jejím pokoji srotí i personal a poslouchá se mnou.”

Mamince to pořád dost pálí…
“Zdá se, že čím dál tím víc.”

Vaše maminka se pro deník Blesk rozhodla promluvit o své nemoci, přestože celý život rozhovory odmítala. Proč?
 “Vysvětlila jsem jí, že by bylo dobré uvést věci na pravou míru. Ne vy, ale, nechci jmenovat, jiná média začala různě spekulovat a vycházely i naprosté lži. A to byl velký nápor nejen na maminku, ale na celou naši rodinu. Maminku to samozřejmě velmi trápilo.”

Takže žádné velké přemlouvání, i když šlo o osobní rozhovor a k tomu z nemocnice?
“Překvapilo mě to, ale ani ne. Mámu ty upoutávky v televizi na ty nesmysly strašně rozčilovaly. Pochopila, že je dobré se k celé věci vyjádřit a že udělá nejlépe, když tak učiní sama.”

A co vy Terezo, v televizi s vámi běží seriál Terapie. A jinak?
“Minulý rok byl báječný, letos je to už horší, tak to ale u herců chodí. Byla bych za nějakou zajímavou televizní nebo filmovou nabídku moc ráda. Cítím, že mám dispozice, čas i chuť.” 

Vy ale děláte charitu, je to tak?
“Ano. Jsem ve správní radě Nadačního konta dětské chirutgie v Motole profesora Šnajdara. O tom se ale nemá mluvit, to se má činit.”