Centrum pro léčbu rezistentní depresivní poruchy jí viditelně svědčí. Oblíbená herečka také vypadá bezvadně. Už nemá ten útrpný výraz v obličeji. Jen za volant si ještě nemůže sednout.
Řidiče jí ovšem s láskou dělá manžel Luděk Munzar (80). „Když mi bylo nejhůř, staral se o mě od rána do večera. Vařil. Je to moje zlato,“ svěřila Hlaváčová s tím, že bez manžela by do Bohnic nejenže nedojela, ale neměla by ani tu odvahu.
Strach z lidí
O tom, že ambulantní léčba jí dělá opravdu dobře, svědčí i fakt, že herečka byla po vyšetření schopna sama dojít do lékárny a vyzvednout si předepsané léky. I to za ni dosud dělal jen její manžel...
A světe div se, poté, co si sama nakoupila, vydala se s Luďkem na oběd do jejich oblíbené čínské restaurace. Navzdory tomu, že má fóbii z lidí! „Nedělá mi dobře, když je kolem mě moc rušno...,“ tvrdí herečka.
Jiný člověk
Z nemocné Hlaváčové je zkrátka jako mávnutím kouzelného proutku někdo úplně jiný. Stala se z ní bojovnice, která se rozhodla, že ji deprese nesrazí na kolena. Začala dokonce učit opět na DAMU, chce hrát a především začít se starat o manžela, který má nesnesitelné bolesti nohy a už se neobejde bez hole. Vrátit mu tak jeho láskyplnou péči.
Jana Hlaváčová: Roličku bych vzala
BLESK: Paní Hlaváčová, jak se vám daří?
„Jakžtakž. Není to úplně dobrý, ale bojuju.“
BLESK: Prý znovu učíte na DAMU?
„Dvakrát týdně. Musím přece něco dělat.“
BLESK: Tak to už je vám dobře.
„Není mi hůř.“
BLESK: A co si takhle ještě zahrát ve filmu?
„Malou roličku bych vzala. Záleží, kolik by bylo natáčecích dní.“
BLESK: Znamená to, že na větší roli si netroufáte?
„Ne. Teď jsem musela odmítnout nabídku režiséra Hynka Bočana. Nedělá mi dobře, když mám kolem sebe moc lidí. Zvlášť, když se mi najednou udělá špatně.“
.
hej
