Letí to, viďte? Už to budou dva měsíce, co se vám změnil svět.
„Hodně se zmenšil, protože Maruška se stala středobodem mého obzoru. Všechno ostatní je nedůležité a vše se točí kolem ní. Je na prvním místě, i přede mnou. Což je na druhou stranu zvláštní. Najednou se tu objeví cizinec, kterého člověk strašně moc miluje. Teprve až když spinká, tak přemýšlím, co budu dělat já. Na to JÁ teď zkrátka není moc času.“ 

Najednou můžete říkat »moje dcera«. To je pocit!
„Já cítím lásku, tu největší. Vidím ten její obrázek, jak vypadá, bezzubý úsměv, který je čím dál krásnější. Je to moje malinká vlasatá housenka. Strašně jsem si přála, aby se narodila s vláskama.“

Vnímáte tu zodpovědnost?
„Samozřejmě. Když se Maruška narodila, hrozně plakala, jakmile mi ji dali, přestala. Najednou jsem byla máma a byla jsem hrozně pyšná, že mě poznala.“

Ono se na ni asi stačí jen tak dívat, jak spokojeně oddychuje.
„Koukám na ni, ale přiznám se, že je hodně zvídavé dítě a moc přes den nespí, kouká a pozoruje. Občas má plačtivé dny jako každé miminko. Když jsem sama doma, tak na ni zamilovaně koukám, a nejvíc je, když kojím. To je to největší propojení mezi námi. Malinkou ručičkou mi chytne prst a je neuvěřitelně blažená. Taky hodně chováme. Hlavně teď, protože musím psát texty na novou desku s kapelou. Tak jednou rukou houpu, druhou na počítači píšu. Uvidíme, co z toho v takových podmínkách vznikne.“

Jaký to byl pocit, když vám dali Marušku poprvé do náruče?
„Byla jsem bez sebe, plakala jsem a byla dojatá. Strašně moc jsem si miminko přála. To, co mě kopalo v bříšku, bylo najednou u mě. Oddychla jsem si, že je zdravá.“

Po tom všem, že? Měla jste rizikové těhotenství a nakonec rodila císařským řezem…
„Nemohla jsem vstát, tak mi ji nosili a pokaždé jsem byla smutná, jakmile s ní odcházeli pryč. Už v ten okamžik jsem věděla, že je nejkrásnější na světě, geniální a nejhodnější.“ (směje se)

Byl váš partner po vašem boku?
„Stál u hlavy. Někteří doktoři si rodí vlastní děti, ale to jsme nechtěli. Choval se jako nastávající tatínek, držel mě za ruku a to bylo nejvíc. Byl moc dojatý, protože se ho před koncem porodu pan primář zeptal, zda se nechce jít podívat. Míra, jak byl v tom tatínkovském opojení, se jen zeptal: Můžu, můžu se dívat?“ 

Ač porodník, prožíval porod jako všichni ostatní tatínkové?
„Určitě. A říkal, že se nejvíc těší, až to skončí, protože tam jeho kompetence končí. Není pediatr. Jako gynekolog se mnou intenzivně prožíval to rizikové těhotenství – viděl tisíce případů, které byly podobné, a taky několik, které nedopadly dobře.“

Má ho už Maruška omotaného kolem prstu?
„Pro muže je to asi těžší, když miminko nenosí v bříšku. Pamatuju si, když poprvé malá kopla do břicha tak, že to cítil. Byl dojatý. Nejvíc ho ale dostalo, když jsme seděli po porodu všichni na pokoji, Marušku náručí a zamilovaným pohledem se na ni díval a Maruška úplně fascinovaně koukala zase na něj.“

Někdy bývají doma dohady. Nejdřív o to, zda si nechat prozradit pohlaví dítěte, potom o jména. Jak to bylo u vás?
„Oba jsme chtěli znát, co se narodí, i když nikdy nemáte stoprocentní jistotu. Ohledně jména jsem byla překvapená, že jsme se vůbec nedohadovali. Já jsem si kdysi přála Matyldu, ale teď jsem chtěla jméno vybírat s Mírou. O Marii bylo rozhodnuto hned, protože se to jméno v našich rodinách objevuje často. Obě naše babičky byly Marušky, a navíc je to jméno biblické.“

Zdálo se vám během těhotenství o porodu?
„Jednou se mi zdálo, že začala strašně kopat v bříšku a najednou mi ze strany břicha vykouknul můj pejsek s mokrou hlavou, olíznul se a zase zalezl zpátky. Nevím, co to znamenalo, ale probudila jsem se a dostala záchvat smíchu. Je zvláštní, jak si ten mozek vymýšlí.“

Vzpomenete si na první věc, kterou jste pro malou koupila?
„To byly ulítlé šatičky s tylovou sukní. Koupila jsem je v pátém měsíci až v Austrálii, dřív jsem se bála, abych to nezakřikla. Dlouho jsem se dohadovala s prodavačkou v obchodě, protože tam mají jiné velikosti, že se do toho nemůže vejít. Když jsem jí šaty po porodu oblékla, byly jí dokonce velké. Narodila se strašně malá. Nakonec je měla na sobě na jednu fotku a tím to haslo.“ 

Člověk těch věcí asi taky hodně dostane.
„Vlastně jako první, co jsem pro ni měla, byla bláznivá a legrační bodýčka od kamarádky. Od německého kamaráda, který je obrovský fotbalový fanoušek hamburského St. Pauli, minidres. Nejvíc ráda jsem ale za pleny, to každý rodič ocení.“

Co má Maruška z vás a co po příteli?
„Příroda to tak zařídila, že když se miminko narodí, tak je hodně po tatínkovi, aby si byl jistý, že je opravdu jeho. (směje se) Takže se hodně podobná Mírovi, má nos, vlásky a hodně silný hlas.“

Jste zvyklá cestovat, jezdíte na koncerty s kapelou. Hádám, že na tom malá moc nezmění.
„Ne, kdyby to šlo, tak s ní klidně odletím, zatím mám ale strach, že je to moc brzo. Kdybych mohla, tak se vydám za tetou přes zimu do Los Angeles, na dovolenou třeba na Kanáry. Druhá věc je ta, že začínám pracovat, a Míra má taky práci.“ 

Je těžké se zapojit hned do pracovních povinností?
„Přiznávám, že se mi od ní moc nechce. Před sebou mám čtyři představení Bídníků a hlídat bude tatínek. První velké cestování bude v prosinci letadlem do Německa, kde máme s kapelou Die Happy miniturné. Na natáčení Gymplu si ji asi budu brát s sebou. Velkou roli tam nemám, Maruška je hodná, a tak myslím, že to půjde.“

Seriálová Džajna má kupodivu taky dítě. Neuvažovala jste, že by tam hrála Maruška s vámi?
„Zatím jsem točila s cizím miminem jen jednou několik obrazů. Jinak jsem jezdila jen s prázdným kočárkem, takže uvidíme. Moc jsem o tom nepřemýšlela. Ale dětskou hvězdu bych z ní rozhodně mít nechtěla. Mají hrozně těžké dětství a to já nechci. Přeju si, aby měla tak krásné jako já."

Video
délka: 01:44.40

Exkluzivní focení. Marta Jandová poprvé ukázala dceru! Sandra Apostolidisová, Jan Jedlička

Jaké bylo?
„Nejkrásnější bylo díky mojí nejúžasnější mamince a také díky tomu, že je s tátou legrace. S Olympikem měli tehdy i třicet koncertů do měsíce, ale v létě měli prázdniny. Táta nebyl moc vychovávací, byl to kamarád.“

Nestačilo by být v životě jen matkou? Mít to jako profesi?
„Přiznám se, že jsem o tom po porodu i částečně uvažovala. Přece jen nejsem mladá maminka. Baví mě, co dělám, jsem ráda za pracovní nabídky, ale přála bych si ještě jedno miminko. Práci budu brát tak, abych neměla nadupaný diář a děti mezitím vychovával někdo jiný. Chci, aby měly maminku, ne chůvu."

Co vám teď udělá největší radost?
„Přiznám se, i když je to trochu sobecké, že když ji dám do postýlky a ona šest hodin spí. Nestává se to moc často. Budí mě tak dvakrát za noc a ráno vstáváme v šest s tatínkem.

Když ji hlídá jen přítel, máte strach?
„Poprvé jsem byla spíš taková nejistá, přece jen byla prvně bez maminky. Po prvních deseti minutách jsem Mírovi hned psala, zda je vše v pořádku, a odpovědí mi byla fotka, jak spinká. Pak mi poslal fotku prázdné lahvičky a já věděla, že je vše v pořádku."

Povídáte si s Maruškou?
„Spíš jí vkládám slova do úst. Když má tu svoji »vyprávěcí«, kouká na mě, strašně máchá rukama a vydává zvuky, tak se ji snažím dabovat. Třeba si dá ruku k uchu a já hned začnu: Tak si představ, volala jsem dědovi a ten zrovna obědval…“ 

Čekala bych, že jí spíš zpíváte.
„To taky, a nejvíc zabírají koledy s mými vymyšlenými texty. Když jedu autem, probudí se a začne si povídat, tak hned zpívám, třeba o tom, jak nás předjelo červené auto… Na hudbu reaguje hodně.“ 

Žádný pořádný rockový nářez s Die Happy se ještě nekonal?
„No to ne, víc reaguje na jednoduchou melodii než na pořádný rock. Čas ale ukáže. (směje se) Ale objevila jsem skvělou věc. Cédéčko od zpěvačky Pink, kde jsou její největší hity udělané jen jako melodie. Zjistila jsem, že to má spousta kapel: Led Zeppelin, Guns N’Roses… Tak jsem si říkala, že jí udělám i Die Happy v této podobě, a tátovi řeknu, ať to udělá s Olympikem. To ji bude bavit.“ 

Zavřete teď oči. Představte si, že ji vedete do první třídy...
„Dovedu si to představit, všechno tak strašně rychle utíká… I proto si chci zatím užít ty chvíle, kdy je ještě malinká. Když jsem si ji přinesla domů, byl to malinký uzlíček, teď začíná mít malé faldíky a já už jsem strašně zvědavá, jak bude vypadat dál, jaké bude mít vlásky, charakter… Těším se na to, co přijde.“

Fotogalerie
9 fotografií