„Pro sedavou práci, jakou máte vy, jsou tanga daleko lepší než normální trenky, protože se vám pak nezapaří zadek,“ vysvětluje mi výhody tří spojených tkaniček Konarovská. A tak si je s despektem obléknu, rychle se nasoukám do riflí a vyrážím do práce.

Zpráva, co mám na sobě, se redakcí šíří rychlostí blesku. Kolegové se mi smějí a ptají se na mé pocity.

Já jsem při sezení 
u počítače sice zapomněl na zadní šňůrku, ale když jsem vstal, ihned jsem ji znovu vnímal.

Měl jsem pocit, jako by každý viděl, že jsem trochu jiný. Svoji slečnu jsem předem nevaroval, což byla chyba. Když jsem přišel domů, bez upozornění jsem si stáhnul kalhoty. „Ježiši,“ vykřikla a s vytřeštěnýma očima sledovala můj klín.

„Hoď se do klidu, baby!“ řekl jsem ji gigolovským hlasem, aniž bych si uvědomil, jak moc mě tanga změnila.

Naštěstí jsem se rychle vzpamatoval, stáhnul si je a nasadil si oblíbené trenýrky. Přítelkyně plakala dojetím, že mě má zpátky, a já si uvědomil, že tanga nejsou pro každého.

Fotogalerie
2 fotografie