8°C
Kde se tahle scéna odehrála?
„Na koncertu v Olomouci, kde vystupovala paní Hegerová a Petr ji tam doprovázel na klavír. Šla jsem na zámku po schodech nahoru, kde stála spousta lidí, ale já viděla jen jeho. Když si na to vzpomenu, jako by to bylo včera a ono je to už 23 let.“
Jak se pozná, že je to ten pravý?
„To se pozná až po letech, hned to nevíte. Netušíte, jak se bude chovat v krizových situacích, když se vám narodí dítě...“
A když nastaly ty krizové situace?
„Tak jsem pochopila, že on je opravdu ten pravý. Vybavuji si, jak jsem byla těhotná, a protože se mi udělalo špatně, přijela pro mne sanita. Když se Petr vrátil ze šnůry z Německa, našel prázdný byt a na zemi poházené kanyly. Nevěděl, co se stalo, neměli jsme ještě mobily, ale on se mě vydal hledat po pražských nemocnicích.“
Jak důležitá je ve vztahu tolerance?
„Když má Petr před premiérou, tak ho neruším a neotravuji s nesmysly. Když skládá něco těžkého, vím, že ho nemůžu obtěžovat.“
Prochází láska i žaludkem?
„Je známá věc, že když po chlapovi něco chcete, tak musí být najedený. Nemám velký repertoár, kuchařku nikdy nenapíšu. Výčet mých rolí je větší, ale Petr je vděčný strávník.“
Nežárlí Petr na krásnou a úspěšnou herečku?
„Pokud ano, dobře to skrývá. Ani já nežárlím, spíš mám o něj strach. Třeba jede pět hodin, odehraje tříhodinový koncert a jede zpátky, protože rád spí doma.“
Nechala jste si svoje příjmení. Bavili jste se o tom před svatbou?
„Bavili a nechala jsem si ho, protože jsem poslední generace Morávků.“
Proč jste synovi dala stejné jméno?
„Zamilované matky dávají jména po otcích. (směje se) Jestli si myslíte, že když na něj zavolám, tak přijdou oba, omyl! Nepřijde ani jeden.“
Řeší to, že má slavné rodiče?
„Vyrůstal v tom, takže mu to přijde normální. Děti ve škole mě měly docela rády. Jedině Dora z pohádky Z pekla štěstí jim vrtala v hlavě, ale když měl narozeniny, tak pozval děti ze třídy. Chvilku sice koukaly a pak už jim to divné nepřišlo.“
Už syn ví, čím by chtěl být?
„Jednou přišel s tím, že chce být psycholog. To by se mi líbilo. Myslím, že psychologů je tu v téhle době zapotřebí a bude mít vždycky práci. Ještě je ale brzo.“
Vodí už si domů slečny?
„Ještě ne, ale o holky se zajímá. Myslím, že jsem jeho kamarádka, se kterou to probere, ale asi by byl nerad, kdybych o tom tady s vámi mluvila.“
Jaká budete tchyně? „Doufám, že hodná.”
To vám říká šestý smysl? „No, doufám. Vždyť ženské ho většinou mívají.“
