Do péče lékařů se bývalá hvězda Schovanek či Fešáků dostala poté, co se zabarikádovala v koupelně svého bytu ve Zbuzanech. Ohrožovala svoji dceru Julianu (16) nožem a pak vyhrožovala sebevraždou. Celý incident ze srpna loňského roku bere Horecká po šedesáti dnech strávených v Bohnicích po svém.

I když přiznává, že trpěla halucinacemi, tak prý nejvíce doplatila na komunikaci s pátou dimenzí, kterou obviňuje ze všeho zlého, co se jí stalo. Jak prožívala léčení, jak zpětně vnímá incident z loňského roku a jakou roli v něm sehrály temné síly? To se dočtete v exkluzivním rozhovoru, který Hana Horecká poskytla deníku Blesk.

Dva měsíce jste loni na konci léta strávila s diagnózou akutní psychóza v léčebně, ale ještě dlouho potom o vás nebylo slyšet…

„Ještě sedm měsíců po návratu domů jsem bez hnutí celé dny ležela v posteli se zavřenýma očima, střídala dvě polohy a měla jsem nepopsatelný odpor k čemukoli jinému. Jako by mi někdo vysál všechnu sílu. Hubla jsem, byla jsem kost a kůže. Léky vůbec nezabíraly, nic mi nepomáhalo… Bylo to přežívání, umírání. Dobře mi bylo jenom v noci, zdály se mi hezké sny.“

Myslíte, že jste skončila na psychiatrii kvůli nějakým temným silám?

„Byla bych blázen, kdybych tvrdila opak. Nejsem první ani poslední, komu se to přihodilo. Na takové »nemoci« žádné klasické léky bohužel nefungují.“

Jak probíhalo celé léčení?

„Jestli je nějaká obří nejistota v oblasti zdravotnictví, pak je to prý psychiatrie… Ostatní ženy v léčebně si spolu povídaly, pily kávu, chodily na procházky, byly plné života. Já jsem od té doby, co jsem začala jíst léky, celé dny ležela bez hnutí a jenom mi šrotoval mozek.“

Čím si vysvětlujete, že jste pobyt v Bohnicích na rozdíl od ostatních tak špatně snášela?

„Musel to být asi obrovský zásah do mého organismu, všechny ty chemikálie, které jsem začala jíst. Posledních mnoho let jsem nepozřela žádný klasický lék, dokonce ani při bolesti po operaci. Ale určitě to nebyl jediný důvod.“

Cítila jste se tam jako blázen?

„V léčebně byli různí závislí lidé, sebevrazi i lidé, kteří slyšeli hlasy a nemohli se jich zbavit. Já jsem žádné nezvané hlasy nikdy neslyšela. Naopak, o komunikaci s anděly prostřednictvím channelingu jsem sama stála, chtěla jsem ovládat automatické psaní. Dařilo se mi to od ledna do srpna 2011, ale část té doby jsem bohužel nevědomky komunikovala s nižšími bytostmi z astrální sféry, které mnou manipulovaly. Neuvědomovala jsem si mimořádnou nebezpečnost těch aktivit. Ztratila pud sebezáchovy. Pár dní před tím dvacátým srpnem jsem byla pořád »napojená «.“

Kvůli těmto silám tedy došlo k vašemu zkratu?

„Dostala jsem se do víru pekla. Došlo k přetížení rozumu a ten zkratoval. Něco jsem přeskočila v domnění, že už to mám zmáklé a můžu o level výš. Došlo k obrovskému psychickému vyčerpání, halucinacím a kolapsu. Kdyby k němu nedošlo, o rozum bych nepřišla, ale nedokázala bych nalézt klid a stávala bych se agresivní. Do tohoto stadia poruchy se to zaplať pánbůh nedostalo a jsem prý v pořádku.“

Co se týče magie, budete teď opatrnější?

„Každá magie je špatně. Než nějaké čáry máry, lepší je žádat o spolupráci anděly. Ti jsou nad magií. Budu samozřejmě dávat velký pozor, abych používala víc srdce než rozum. To byla taky jedna z mých chyb.“

Komunikujete ještě s anděly?

„Napojit se na kanál k otevřenému sdílení informací, tedy na Akášickou kroniku, a komunikovat napřímo bez kyvadla si po té lekci, kterou jsem dostala, zatím netroufám. Je to opravdu moc nebezpečné.“

Než jste skončila v péči lékařů, tvrdila jste, že zásah policie u vás doma bylo spiknutí a že si někdo objednal vaši vraždu. Vnímáte to stále stejně?

„Fakt je, že byt ob jedno patro pode mnou má na dveřích ceduli, že je obstaven »mým« exekutorem. Určitě je to náhoda, ale mně to v tom tranzu, v jakém jsem tehdy byla, jako náhoda nepřipadalo. Spojilo se víc věcí dohromady. Poslední asi dva roky jsem si byla vědoma toho, že na mě někteří lidé, kteří umějí pracovat s energiemi, provádějí černomagické útoky. Cítila jsem je a kromě toho jsem dostávala moc divné a nebezpečné e-maily z různých adres.“

Připouštíte tedy, že se všechno nestalo tak, jak jste líčila. Měla jste halucinace?

„Halucinace jsem tehdy opravdu měla a zásah policie byl nutný. Lékaři se mi snažili pomoci, ale oni se na tyhle věci dívají bohužel úplně jinou optikou než šamani. Škoda že ty dva pohledy nejdou propojit, to by teprve bylo léčení… Myslím, že by se psychické choroby měly řešit aspoň zčásti alternativně. Bylo by to daleko šetrnější a z pohledu Boha určitě správnější.“

Dokonce jste prý svoji dceru Julianu ohrožovala nožem…

„Nůž jsem měla jen na svou obranu. Věřila jsem, že mě falešní policisté chtějí zabít. Byla jsem s tím nožem zavřená na toaletě. Celý ten zásah trval sedm hodin…“

Fotogalerie
10 fotografií