Jezdila často k Werichovým na chatu do Velhartic, byla Janovi oporou, když udeřila rakovina a nemohl mluvit. Odečítala mu jeho přání z očí. Dokonce to byla právě Adamová, kdo doprovodil Wericha na nechvalně známé shromáždění v Národním divadle, kde herec v domnění, že podepisuje prezenční listinu, stvrdil svým podpisem »antichartu «.
Vyčítali mu to potom do konce jeho života a Adamová litovala, že ho těžce nemocného lépe neochránila. Herečka měla stejně jako Werich kritický postoj ke komunistickému režimu, což jí do značné míry brzdilo kariéru. Navíc se vdala za buržoazního synka ze slavné nakladatelské rodiny Julia Alberta.
Hereččin manžel musel po únoru 1948 zanechat zaměstnání, k němuž ho opravňovalo vysokoškolské vzdělání. Pracoval pak jako řidič a správce horské chaty. Měli spolu dva syny, ale Jaroslava s nimi dlouho doma nepobyla. Díky matce, která jí děti hlídala, mohla hned po šestinedělí nastoupit zpět do divadla. Film Adamovou zřejmě taky z politických důvodů dost zanedbával. Za zmínku stojí, že si zahrála s Werichem v Kočáru nejsvětější svátosti, v posledních letech měla roli v Želarech a v komedii Líbáš jako Bůh.
Pan Werich uznával pouze pánskou hereckou společnost a tuto zval pravidleně na Štěrý den dopoledne k sobě domů, jediná žena, kterou bral jako parťáka byla Stella Zázvorková. 
To z důvodu, že byla velice inteligentní, hovořila několika světovými jazyky a měla báječný smysl pro humor, který on tak zbožňoval...Je lhostejné, co kdo o něm dnes za pomluvy pronáší, byl a zůstane navždy pan herec!! 
Tak když mu byla tak nablízku, tak snad viděla co podepisuje. Takže kecy v kleci 
