18°C
Největší radost má Iveta z toho, že je ve stálém spojení s Arturem. I s Josefem vše klape, jak má, a tak si připadá hezčí a mladší. Naposledy se takhle dobře prý cítila před třinácti lety s Arturovým otcem, Ladislavem Štaidlem.
Ruka už ji nebolí, ale stále Ivetu omezuje například při vaření. Naštěstí při zpívání to nevadí, takže se může poctivě připravovat na nazpívání vokálů k hudbě z filmu Hranaři.
Pondělí
Dnes jsem skoro celý den asistovala u Josefova kamaráda s manželkou při montování žebříkového topení do koupelny (Josef asi fakt umí úplně všechno…). Teda, asistovala. Jen pozorováním, vypila jsem několik kafí, snědla dvoje trubičky a povídala jsem si s jejich dcerami a přítelem, kteří přišli na pokec. Takže kdyby chtěl ode mne někdo namontovat a zapojit žebřík do koupelny, až se mi spraví rameno, jsem plně k dispozici. Myslím, že bych to, co jsem odkoukala, perfektně zvládla, s vrtačkou to koneckonců umím.
Ale teď vážně. Do toho nám přišel telefonát, že zemřel pes Bad, kterého měla manželka Josefa. Je pravda, že už byl dlouho nemocný na srdce a že se taková smutná situace čekala každým dnem, ale moc mne to zasáhlo. Chtěla jsem Darinku nějak povzbudit, ale vím, že by mne nepřijala. Josef nechal práci prací a jel hned vykopat hrob na jejich zahradě, kde Badíčka pochovali. Zapálila jsem svíčku. Byl to zlatý pes. Večer mne pak čekalo pracovní jednání.
Úterý
Dnes jsem se pročítala Facebookem, připravovala jsem si dokumenty pro moji paní účetní (uf, nesnáším papírování), poslouchala muziku k filmu Hranaři, abych se mohla připravit na nazpívání vokálů. Symfonický orchestr už základy natočil, takže teď je potřeba základy smíchat a připravit pro zpěv. Zatím nemám termín nahrávání.
Přijel Josef s úžasnou kližkou z masny a začal vařit guláš (pořád mám zakázáno i vařit a na počítači stále píšu jen jednou rukou). Pak přijel jeho syn Honza s přítelkyní, které jsem konečně mohla dát dárek k narozeninám. Myslím, že měla radost. A já taky, moc ráda dárky dávám (tedy pokud na ně mám ☺). Dali jsme si medovník a navečer byl guláš hotov. Byl dokonalý, moc nám chutnal. Pepo, jseš fakt dobrej!
Středa
Dnes se nějak nic nedělo, byla jsem doma, ležela jsem asi do tří (mám to nařízeno od pana doktora), rameno bolelo víc, než předtím, udělala se mi tam nějaká boulička. Dren, který tam byl po operaci, způsobil, že se tam vytváří nějaká tekutina, a ta boule se musí vždy propíchnout. Fuj! Promiňte. Protože mi doma z toho nicnedělání začalo »hrabat«, jeli jsme s Josefem na dobrou večeři (já tomu vždy říkám, že mne jde vyvenčit). Už vidím, jak mne zase ve všech módních policiích a podobně začnou kritizovat, že jsem přibrala dvě kila.
Čtvrtek
Vypadá to, že už přestaly vycházet nesmyslné články, je to dost velká úleva. Anebo klid před bouří. Pro mne je hlavní, že jsem pořád ve spojení s Arťou, že on je v pohodě a že rána na rameni se doufám slušně hojí. A že mám vedle sebe někoho, kdo mne konečně nebere jako Ivetu Bartošovou – zpěvačku, ale jenom jako ženu a člověka. Taky obrovská úleva a každý den je tím radostnější a radostnější. Cítím za sebou velkou oporu, kterou jsem dřív neměla. Té si neuvěřitelně vážím. Naposledy jsem ji měla s Láďou Štaidlem. Už je to třináct let, co jsme od sebe, ten čas ale letí. No a třináct let jsme byli předtím spolu. Jak symbolické.
Dnes jsem úspěšně vyřídila velký rest, tak mám další radost. Byla jsem po delší době u svého kamaráda a výborného kadeřníka, který mi dal dohromady vlasy – barva, střih. Jsem moc spokojená a připadám si mladší a hezčí. A poznala jsem jeho manžela. Jsou moc fajn. Až budu zdravá, budem spolu chodit na zumbu, už aby to bylo! Josef mi dnes přivezl velké dýně, které jsem si položila na zem k francouzským oknům. Zase radost, je to maličkost, ale ten prázdný dům začal být zase o kousek útulnější. Večer jsme navštívili naši oblíbenou hospůdku v Jevanech, kde jsem žila dva roky. Ráda se tam vracím. Pozor – dnes jsem si nevzala ani jeden prášek proti bolesti, až v noci. Velký pokrok! I když to pořád bolí.
Pátek
Dnes jsem od rána vyřizovala s Josefem (protože nemám auto a nemůžu s tím ramenem ani řídit) banky, poštu atd. Úřední den. Teď sedím a píšu tou jednou rukou (už mi to jde líp) a nevím, co bude dál. Jooo – večer jsme pozvaní k Josefovým kamarádům na čaj, tak se těším. Zbytek vám napíšu zítra. Přeju hezký začátek víkendu všem!
Sobota
Dnes jsem se doma probírala s vizážistou a stylistou Sašou mým oblečením a botami, protože chystáme focení ohledně filmu Hranaři a další fotky budou na mé nové webové stránky. Po dlouhé době budu fotit s Jakubem Ludvíkem. S tím oblečením to byl docela problém, protože vše jsem už měla jednou dvakrát na sobě a ty fotky vyšly snad ve všech novinách. Když si vezmu oblečení nebo kostým podruhé, dostanu v médiích »vynadáno«, co že jsem si to dovolila, si to samé obléknout znovu. Dokonce už někde řešili, že mám na sobě podruhé stejnou podprsenku. Komické, ne? Ale já se tím netrápím, už se tomu vždy směju. To bych musela »vykrádat banky«, abych si šaty mohla vzít vždy jen jednou. Tak raději volím možnost si šaty půjčit v nějakém butiku nebo salonu. Ještě že ty šance jsou. Ale fotky budou určitě krásný, Ludvík je skvělý fotograf. Řešili jsme pak účesy atd., atd.
Potom jsem byla na návštěvě u Josefa doma ve firmě a večer jsme byli pozváni na klobásy na pivě do jednoho velkého srubu. Mňam. Zhlédla jsem při tom už asi podesátý tříhodinový live koncert Pink Floyd. Pak mi Artur do telefonu zazpíval jejich největší hit. A musím říct, že moc dobře. Byl to prima den.
Neděle
Spala jsem docela dlouho, poklízela a upekla kuře s bramborem. Všechno musím dělat s tou rukou tak pomalu. Je pochmourný počasí, čtyři odpoledne a já mám sto chutí si lehnout k televizi. Asi to udělám, musím teď odeslat deníček Blesku, takže už mám vlastně volno. Je přece neděle a já jsem marod. Přeju vám všem hezký začátek nového týdne.
