7°C
STŘEDA 19. 10., 15:45 ŽELEZNIČNÍ STANICE PRAHA-BRANÍK
Klip písně Půlnoční k filmu Alois Nebel se točil na nádraží. A tak teď sedíme v typicky české nádražní hospůdce, venku prší a je lezavo, tady uvnitř teploučko. Obsluha milá a překvapená. Aby ne, mají dnes výjimečné hosty. Václava Neckáře a jeho bratra Jana.
Když jste od producentů dostal nabídku natočit klip, tušil jste, že Půlnoční odstartuje váš velkolepý návrat?
Václav: „Hned jsem věděl, že ta píseň je nádherná, strašně se mi líbila, ale že bude mít takový úspěch, o tom se mi ani nesnilo.“
Působil jste takovým zasněným dojemem…
Václav: „Ta písnička mi šla ze srdce, je v ní všechno…“
Hlavně smutek.
Jan: „Hodně emocí…“
Václav: „Je smutná, ale je v ní víc. Také víra, naděje, těžko to slovy popsat…“
Právě od vás tohle zní velmi přesvědčivě. Po mrtvici v roce 2002 jste přestal mluvit, zapomněl texty písní, všechno jste se pak musel učit od začátku.
Václav: „Bylo to tak, 500 písniček bylo pryč, najednou jsem neuměl německy, ani slovo anglicky a rusky. Nedokázal jsem správně seřadit slova ve větě, bylo to hrozné, nevěděl jsem, co se se mnou děje.“
Pamatujete si ještě na ty chvíle?
Václav: „Ano, to zatmění se mých vzpomínek nedotklo. Tehdy jsem v televizi, bylo to pondělí, točil při zkoušce písničku Můj brácha má prima bráchu. A druhý den jsem měl živé vysílání, ve kterém jsem měl říkat vtipy. Režisér Adamec mi přinesl papírky, na kterých byly napsané. Podíval jsem se na ty papíry na chodbě a nedal jsem to vůbec dohromady, nedokázal jsem to ani přečíst…“
A bylo vám špatně, neztratil jste vědomí?
Václav: „To vůbec ne, nebylo mi špatně, nebolela mě hlava, jen mě to tak nějak táhlo doleva…“
Jan: „A Jirka Adamec hned poznal, že to je asi mozková příhoda, měl s tím už zkušenost. Tak mi řekl, abych hned odvezl Vaška do nemocnice.“
Kdo vlastně řídil, když jste jeli do televize, snad ne Václav?
Jan: „To víte že Vašek! Řídil, jel po dálnici 130, bez problémů. Jen po cestě najednou přestal mluvit. Když jsem mu něco říkal, neodpovídal, a když mu zazvonil telefon, podal mi ho, věděl, že nemůže mluvit. Přijel k televizi, normálně zaparkoval, jen nemluvil.“
Takže vás mrtvice postihla za volantem?
Václav: „Ano, během cesty…“
To ale mohl Václav třeba ztratit vědomí!
Jan: „Hmm, měli jsme štěstí.“
Od toho okamžiku začala vaše dlouhá cesta, během níž jste se znovu naučil mluvit, učil se texty písní. Zatím jako poslední, slova Půlnoční. Tušil jste, že má internet takovou sílu, aby vás přes noc znovu vynesl do výšin?
Václav: „To vůbec, nevěděl jsem, jak to funguje a co to umí. Byl jsem úplně v šoku. Příjemném šoku…“
Hodně lidí teď říká, že má novou vánoční píseň!
Václav: „To se samozřejmě poslouchá krásně, děkuju, aleluja!“
Všechny dojímá gesto, kdy vztahujete ruce k nebi… mrazí z toho…, to asi nebylo ve scénáři?!
Václav: „Nebylo, to mě napadlo při natáčení, prostě jsem najednou vztáhl ruce k nebesům… a modlil se…“
Jste věřící?
Václav: „Nejsem praktikující věřící, do kostela moc nechodím. Jsem v církvi Československé husitské, nejsem katolík. Máme i farářky…“ (usmívá se)
A věříte, že Půlnoční znamená váš návrat na výsluní?
Václav: „To, co zažívám díky Půlnoční, je krásné a příjemné, ale je to zatím jen jedna písnička.“
A chystáte další?
Václav: „Kluci pro mě připravili sedm písniček, hlavně balady, ale ještě jsem je neslyšel. Musím se naučit texty a budeme ještě letos s mlaďochy natáčet.“
Budou to také takové pecky?
Václav: „To je těžko říct… Já si o každé svojí písničce vždycky myslím, že se chytne, že to bude hit.“
Honzo, vy jste prý mluvčím Václava, ale ten mluví dobře, vystačí si…
Jan: „Konečně mohu z naší dvojice být ten, co víc mluví, dřív, ještě před tou Vaškovou příhodou, mě ani nepustil ke slovu!“ (směje se)
16:45 – 17:30 V AUTĚ NA TRASE DO CHOTOUNĚ
Z nádraží v Praze-Braníku jsme vyrazili do malé středočeské obce Chotouň. Na statek, kde chovají dostihové koně. Václav jednoho z nich sponzoruje.
Váš bratr Jan jede v druhém autě, musíte se obejít bez mluvčího…
Václav: „To zvládneme. Tady doprava, na Jižní spojku.“
To je ta vaše navigátorská paměť, jak mi říkal brácha?
Václav: „Jo, můžeme jezdit bez navigace, pamatuji si všechny trasy, co jsme kdy jezdili, teď se držte vpravo…“
Nemáte dojem, že se vám za 40 let zpívání změnil hlas, že jste trochu níž?
Václav: „Trošku ano, ale není to tak strašný.“
Co říkáte srovnání, že jste český Johnny Cash?
Václav: „To není dobré srovnání, on měl úplně jiný hlas, to byl spíš Walda Matuška.“
Když si ale poslechnete třeba smutnou baladu Hurt od Cashe, to jste si výrazově hodně blízko…
Václav: „To je možné..., ale já jsem zpíval spíš balady Leonarda Cohena.“
Nechme tedy Cashe stranou a pojďme ke Golden Kids, proč jste vlastně tehdy v roce 1970 skončili, na vrcholu slávy?
Václav: „Martě Kubišové tehdy zakázali vystupovat. To byla taková sviňárna, nařkli ji také, že nafotila porno.“
A svědčil jste u soudu proti tehdejšímu šéfovi Pragokoncertu Hrabalovi?
Václav: „Ano, vždyť to s těmi fotkami nebyla pravda.“
Podruhé jste šel k soudu opět kvůli Martě, před dvěma lety…
Václav: „Ano, svědčil jsem proti Heleně Vondráčkové, podle mě byla v právu Marta, ale nechci už se k tomu vracet.“
Předpokládám, že s Helenou se už asi nekamarádíte?
Václav: „Nestýkáme se.“
Ale třeba na Šíleně smutnou princeznu, kde jste hrál s Helenou, vzpomínáte rád, ne?
Václav: „Samozřejmě, díky té pohádce znají naše písničky čtyři generace dětí a možná i díky tomu trochu znají i mě…“
A když vás pak teenageři viděli v klipu Půlnoční…
Václav: „Je to možné, třeba to tak fungovalo… Teď zahněte doleva, pomalu, ještě pár metrů a tady vpravo je ten statek, můžete zajet do dvora…
17:30 STATEK V CHOTOUNI
Na statku nás očekával správce a hned zavedl Václava do stájí ke krásnému hnědákovi. Václav ho pohladil a přitiskl svou tvář na hlavu koně. Když mu nabídl ovoce, nechtěl si kůň vzít. „Je přežranej,“ komentoval to s úsměvem správce.
Proč máte tak rád koně?
Václav: „Od malička, už jako dítě jsem jezdil na prázdniny na statek. Tam jsem spával na seně nad maštalí, tam jsme měli dva páry koní. Ty otec zapřáhl do žebřiňáku a na něm jsme s bráchou strašně rádi jezdili… Od té doby mám rád zvířata a zvlášť koně.“
Proto jste v roce 2005 natočil album Oči koní?
Václav: „Ano, v těch jejich očích je velká otevřenost…“
A jak se jmenuje tenhle váš kůň?
Václav: „Není můj, jen ho sponzoruji, jak vidíte, je moc krásný. Je to dvouletý mladíček. (Už byl dvakrát pátý v dostihu, dodává hrdě správce). Jmenuje se Blackandgreen, je to anglický plnokrevník.“
Jezdíte na něm?
Václav: „Teď už ne, úplně mi stačí, když mu mohu udělat radost nějakým pamlskem a pohladit ho.“
Zvládnete nápor práce, který může díky úspěchu Půlnoční přijít? Jak se cítíte?
Václav: „Je mi dobře, mám hodně energie, hlavně mě pořád baví zpívat… jen musím ještě trochu zhubnout.“
Proč, vždyť jste akorát!
Václav: „Ještě nějaké to kilo. Od března jsem jich shodil šest, pomalu, ale jistě. Hubneme s bráchou…“
Jan: „Říkal jsem si, že ve dvou se to lépe táhne, tak jsem pravidelně dva dny v týdnu u něj doma a navařím dietku. S bráchou jsme úplně změnili jídelníček a hubneme společně. Já míval skoro devadesát kilo, teď mám 74, brácha o dvě kila víc, tak ještě musí zhubnout.“
Takže na svůj oblíbený bůček už nesmí brácha ani pomyslet?
Jan: „Pomyslet ano, ale nesmí se na něj ani podívat. To by hned dostal chuť (směje se) Ale vážně. Až ještě pár kiko zhubne, tak si při tomhle stravování může jednou týdně takový menší úlet dovolit.“
Co je podstatou vaší diety?
Jan: „To vlastně není dieta, to je jen zvláštní, podle mě zdravý způsob stravování. Základem je hodně zeleniny, kuřecí a krůtí maso, mořské ryby. Jen málo hovězího a vepřové vůbec. Hlavně pak kdy a co jíst a v jakém množství. Nejenže se po tom hubne, ale hlavně máme hodně energie. Funguje to.“
Určitě funguje! Vždyť Václav Neckář je teď zase všude, dává rozhovory v rádiu, televizi, v novinách, časopisech…
Václav: „Je to neskutečné, jsem šťastný!“
Jan: „A nemyslíš, Vašku, že je teď najednou až trochu přeneckářováno?“
Václav: „Asi jo, ale to nevadí, užívám si to, je to jako tehdy před lety, před čtyřiceti lety…“
Jan: „No myslím, že tehdy toho určitě nebylo tolik a nebyl jsi všude…“
Václav: „To je fakt, pár novin, Melodie, Mladý svět, víc toho nevycházelo…“
Teď jste tedy zase nahoře, jak se vůbec živíte muzikou?
Jan: „Jako důchodci se máme dobře, to je snad jasné (potutelně se usmívá), brácha taky a celá kapela je v pohodě!“
Václav: „Díky Půlnoční se to zase obrací k lepšímu. Už v létě jsme koncertovali v podstatě každou sobotu a začínají zase chodit nabídky na další vystoupení. A na jaře, když všechno půjde dobře a vyjde deska, tak vyrazíme na turné společně s Umakartem.“
S bráchou a Bacily?
Václav: „Ano, vždyť slavíme 40 let fungování kapely…“
Před létem to ale prý bylo slabší, pořadatelé si prý mysleli, že jste nemocný, odřekli některé koncerty…
Václav: „Když jsem v březnu dostal křeče do ruky, až jsem ji měl celou zkřivenou, zavolal syn záchranku. A v médiích se hned objevilo, že mám zase mrtvici.“
A co vám bylo?
Václav: „Přesně nevím, ale stačilo, aby mě pan doktor dal chvíli na kapačku, křeče přestaly a byl jsem úplně v pořádku.“
Těch nemocí kolem vás ale obchází…
Václav: „To ano, nemocný je i můj přítel Zdeněk Rytíř, nemůže ani mluvit. A také moje manželka je nemocná. Třikrát týdně chodí na dialýzu, má umělou chlopeň, leží doma a nechodí ven. Starám se o ni, mám velkou starost.“
Kdo vám pomáhá?
Václav: „Náš syn Vašík a také brácha Honza, ještě že je mám!“
Produkční Pavel Strnad:
„Důvod, proč jsme si vybrali Václava Neckáře pro Půlnoční, byl jednoduchý, chtěli jsme, aby ve fi lmu zazněly písně v podání zpěváků, kteří byli populární v době, kdy se fi lm odehrává a kterých si vážíme. Václav Neckář byl první volba pro tuhle písničku a byli jsme moc rádi, že tu nabídku přijal. Navíc ho ve fi lmu Alois Nebel miluje Květa a doma na stěně má jeho plakát!“
Žádná překážka pro něj nebyla dost vysoko
UMĚLECKÉ MILNÍKY
Václav Neckář začal svoji kariéru jako dětský operní zpěvák v Ústí nad Labem. Po maturitě se čtyřikrát pokoušel dostat na DAMU. V roce 1962 nastoupil do Divadla pracujících v Mostě - jako »křoví«. O dva roky později nastoupil do plzeňského hudebního divadla Alfa. Tam také potkal svou celoživotní partnerku Jaroslavu (71), se kterou má syna Václava (37). V polovině šedesátých let zakotvil v pražském Divadle Rokoko, kdo se poznal s Helenou Vondráčkovou a Martou Kubišovou, se kterými později založil trio Golden Kids. Režisér Jiří Menzel si Neckáře vybral do hlavní role mladičkého nádražáka Miloše Hrmy v Oscarem oceněném snímku Ostře sledované vlaky. Další nezapomenutelné postavy Neckář ztvárnil například v Šíleně smutné princezně nebo Skřiváncích na niti. Těm, kteří ho nevzali na DAMU, zkrátka vytřel zrak. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let začalo fi lmových nabídek ubývat. Důvodem bylo, že se zastal Marty Kubišové poté, co jí komunisté zakázali zpívat. Jemu samotnému však režim alespoň do hudební kariéry nezasahoval, s kapelou Bacily se tehdy Neckář vypracoval mezi špičku československé hudební scény.
GOLDEN KIDS
Legendární kapela slavila ohromné úspěchy, bohužel krátce. Komunisté totiž v roce 1970 zakázali Martě Kubišové zpívat. Záminkou se staly podvržené pornografi cké snímky. Skutečným důvodem zákazu ale byla odvaha Kubišové kritizovat tehdejší normalizační režim. Hvězdné trio se na pódiu znovu sešlo až po revoluci, konkrétně v letech 1994, 1995 a 1997. Vždy se ale jednalo o jednorázové koncerty a žádný comeback se nekonal. Ten měl přijít před třemi lety. Při příležitosti čtyřicátého výročí založení Golden Kids se chystalo velké turné kapely, jenže kvůli sporům mezi Kubišovou a manželem Heleny Vondráčkové Martinem Michalem z toho sešlo. Vše vyvrcholilo soudní tahanicí.
NÁVRAT NA VÝSLUNÍ NAVZDORY OSUDU
Po revoluci se Václavu Neckářovi přestalo dařit. Malá vytíženost a špatná životospráva způsobily, že Václav začal přibírat. Vše vyvrcholilo na podzim roku 2002 mrtvicí, po níž zpěvák ztratil paměť a schopnost mluvit. Ani v tak těžké chvíli se nevzdával. Nejprve se znovu naučil mluvit, později se snažil zapamatovat si slova vlastních písní. Z několika stovek písniček se ale, i s trpělivou pomocí odborníků, znovu naučil jen zhruba dvě desítky nejznámějších hitů. Vedle nemoci se zpěvák musel vypořádat také s nepravdivým nařčením, že spolupracoval s komunistickou tajnou policií. Nakonec překážky dokázal překonat a na jeviště se vrátil. Nyní zažívá ohromný comeback díky songu k fi lmu Alois Nebel, který nese název Půlnoční. Píseň dokázala oslovit naprosto všechny generace, včetně teenagerů.
