Neckář po kolapsu: Musím zaměstnat mozek

7. března 2011 ● 05:01

Zpět
na

Václav Neckář (67) byl v neděli propuštěn z VFN na pražském Karlově náměstí domů. Tam ho pro podezření na mozkovou příhodu odvezla ve čtvrtek záchranka. Mrtvici lékaři naštěstí vyloučili, kapačky zpěváka po kolapsu posílily, a tak ho mohl syn Jan Neckář ml. (36) odvézt domů. Zpěvák se přivítal s manželkou a hned poté skočil po holicím strojku. Mluvil pomalu a s dlouhými pauzami, občas zadrhnul, působil ale odpočatě a klidně.

Václave, vy jste se v nemocnici neholil?

„Ne. Byl jsem na kapačkách.“

Propustit z nemocnice vás měli až v pondělí. Vy jste odešel na reverz?

„To ne. Pan doktor mi už v sobotu řekl, že vlastně není důvod v nemocnici dál být, protože jsem v pořádku. Byl jsem rád, mám nemocnou manželku a nerad ji nechávám doma samotnou.“

A jakou vám sdělili diagnózu?

„Momentální slabost. Byl jsem nevyspalý, přetažený a užíval jsem prášky ve špatné kombinaci. Mám už nové.“

To se vám muselo ulevit. Po devíti letech druhá mrtvice by vám určitě hodně ublížila…

„To už by byl se mnou konec.“

Měl byste se asi víc šetřit. Nezakázali vám lékaři náhodou pracovat?

„Kdepak. Naopak. Musím se hýbat, a protože nejsem žádnej sportovec, musím koncertovat. To je také pohyb. Když zpívám, tak skáču. Díky písničkám také zaměstnávám mozek. A to je důležité. Řekli mi jen, že mám pít víc vody a pravidelně spát. To mi moc nejde.“

Proč?

„Protože jsem v psychické nepohodě. Manželka jezdí třikrát do týdne na dialýzu. Vstáváme v 5 ráno a potom na ni do odpoledne čekám, než ji sanitka zase přiveze. To mě moc trápí a lepší to už bohužel nebude.“

Fanoušci a plný sál je tedy pro vás balzám…

„Teď budu mít tři koncerty na Slovensku a moc se na ně těším. Do té doby se dám ještě víc do kupy. Asi budu trochu unavený, ale přes den se prospím. Na Slovensku jsem plánoval ještě víc koncertů, možná budou, záleží na tom, jak ustojím tyhle na východě. Tam už se asi nikdy nepodívám, je to tak daleko a stárnu a to je všechno horší. A hned potom zpívám s Martou Kubišovou v Liberci.“

A jak se budete dávat do kupy?

„Začnu tím, že se pojedu podívat na svého koně a přivezu mu mrkev. Je závodní a mám ho ustájeného v Chotouni. Ty jeho oči mě uklidňují, a to potřebuju.“

Skupina Bacily slaví v srpnu 40 let. Těšíte se?

„Já slavit nesmím. Rád bych ale nový program. Znám nazpaměť jen ten, který jsem se naučil před devíti lety po mozkové příhodě. Už jsem se začal s bráchou Honzou a synem učit další písničky. Teď ale nevím, jak mi to po tom kolapsu půjde. Uvidíme. Rád bych aspoň nějakou změnu. Kvůli fanouškům. Díky nim jsem se dostal z první mrtvice. Nechtěl jsem je zklamat.“