petrdo: Jako zamlada Wanastowi Vjecy přežily loňský odchod baskytaristy P.B.Ch., což je dobrá zpráva nejenom pro jejich fanoušky, ale i pro příznivce pravověrného rocku inspirovaného v 70. a 80. letech minulého století. Avízuje to již úvodní riff alba, syrový start písně Letíme na Wenuši. Poté to připomenou i další skladby, zejména ty ve druhé polovině kolekce, které jsou v porovnání s tou první tvrdší a syrovější. Sympatickou tečkou alba je coververze hitu Plastika Bertranda z roku 1977 Ca plane pour moi, legrace, jež připomíná punkovou dobu vzniku Wanastowek. Robert Kodym je dlouhodobě nesmírně talentovaný autor. Umí napsat plnokrevnou rockovou pecku (Letíme na Wenuši, Kulomet, Pod zemí mám swůj ráj), a dovede jí dát i sametový popový háv (Korálky z karneolu, Krew a stopy čarodějných bylin). Jeho texty jsou plné neotřelých obratů, postupů a slov. Ty k tvrdším skladbám jsou patřičně syrové a bláznivé (Sereblity), ty k popovým zase malebné až romantické (Veronika) Wanastowi Vjecy jsou nadčasová kapela. Písně, které jsou na novince, mohla mít klidně na albech z devadesátých let. Ctí totiž kořeny, neuniká jim kvůli pokročilému času, a proto zní stejně svěže jako zamlada. Nadto žongluje schopností vskutku vzácnou: umí napsat a zaranžovat dobrou písničku. (jaš)