Pondělí

Moji milí čtenáři, během čtyř týdenních dílů se změnilo tolik věcí. Ale spíš mám pocit, že jsem se změnila já. A to hodně. Ale je pravda, že během několika dnů se stalo tolik událostí, pozitivních událostí, které snad přišly odněkud z nebe. To není možné!! Ale vlastně je, stalo se to. Děkuju někomu tam nahoře, že mne zkouší, že mne trénuje do další půlky mého života. Připadám si šťastná, ale nechci to slovo vlastně ani vyslovit, ani napsat. Kdybych tak mohla vymyslet nějaké jiné. Je to víc než štěstí, ale neznala bych ho, kdybych nepadla na úplné dno… Nebo spíš »poddno«, tam jsem byla. Ale stalo se a teď se zvedám. A vážím si každé vteřiny i pocitu, ať smutného, nebo veselého, které můj život provázejí. Je to nepopsatelný pocit, mít kolem sebe jen skutečně málo opravdových přátel, kteří mne neberou jenom jako »značku Iveta Bartošová«, ale jako člověka a ženu.

Úterý

A je to tu! Mám konečně svoje vlastní facebookové stránky, do kterých mi nikdo nezasahuje, na kterých si můžu JÁ SAMA (!!!) psát se svými fanoušky i nefanoušky a číst všechny vaše názory a pocity. A to díky Zdeňku Kubíkovi, který mi nabídl krásnou práci. Nazpívat vokály (písně bez textu) do nového fi lmu Hranaři, který je úžasný, a moc se na tu práci těším. Premiéra bude velmi brzy! Dnes jsme měli společně u mne doma schůzku a plánovali jsme další skvělé projekty, které Zdeněk chrlí jeden za druhým! Zatím se mi všechny líbí. Fakt! Prožívám s ním i něco jiného. Jeho moc příjemná přítelkyně každým dnem porodí jejich holčičku… Prý to bude holčička. Ale hlavně, ať jsou zdraví… maminka i děťátko… a šťastnej táta. Takže pořád koukám na mobil, kdy mi přijde ta krásná zpráva: ANO, JSOU OBĚ ZDRAVÉ A TA MALÁ SE JMENUJE… Připomíná mi to moje nádherné období, kdy jsem rodila Artura. Prožívám to s nimi.

Středa

Dnes jsme měli další pracovní jednání, mám nový notebook, neboť ten starý mi odešel, takže mám s přepisováním všech dat dost starostí – znáte to – hlavou se mi honí nové nápady a mám chuť zpívat! A hrát… třeba. V noci, když skoro pokaždé nemůžu spát, čtu knihy, na které jsem neměla čas, časopisy, jako je Reflex, dívám se na skvělé filmy a nebo jen tak luštím křížovky. Přes den ještě stihnu uvařit a uklidit, vyprat atd., neboť rodina (tedy upřímně jenom chlapi s přítelkyněmi) Rychtářů, a samozřejmě pán rodiny Josef, která se mne ujala, ke mně jezdí každý den a pomáhá s čímkoliv. Vše ještě nezvládám. Rameno, klíční kost, vazy a žebra pořád pěkně bolí, takže jsem dnes byla opět v nemocnici na rentgenu, jestli mi všechno srůstá v pořádku.

Fotogalerie

21 fotografií

Artur měl už několik svých koncertů

Autor: Pavel Hofman

Čtvrtek

Je večer… Dnes jsem byla skoro celý den sama, udělala jsem si den pro sebe. Srovnávám si myšlenky, čtu reakce na Facebooku, odpovídám (ale musím se vám omluvit, čtu všechno, ale nestačím odpovídat všem, a tím pádem nemůžu sedět celý den u PC). Mám spoustu povinností ohledně domu a účetnictví, Artura, mimosoudní dohody, musím se připravovat několik hodin denně na zpívání. Hlasivky jsou prý ten nejjemnější sval v těle. Je to pravda. Můžu vám to potvrdit. Stačí málo... Jedna malá špatná zpráva, a hlas najednou není… I tak jsem zvládala skoro všechny koncerty, je to moje práce a dělám ji VŽDY, jak nejlépe umím. Každopádně vám všem, kteří mi držíte palce, chci upřímně poděkovat! Moc mi pomáháte!

Pátek

Je ráno, vše v pohodě, Gejša hárá, ona i kocour nakrmeni, kamarádka mi přijela spravit zlomený nehet, je zlatá, prala jsem, vařila, prostě normální věci, které ode mne nějak pořád nikdo neočekává. Ale je mi to jedno. Musí. Já si chci žít SVŮJ život. Jsou zatím jen dvě hodiny odpoledne, ale musím odevzdat redakci popsaný celý pátek. Copak já vím, co bude dnes navečer, večer a v noci? Nebudu si vymýšlet, takže píšu jen do té druhé hodiny. Přišel Artur ze školy, dal mi velkou pusu a zase jel za babičkou a domů k tátovi... Byl úplně v pohodě. Co víc si můžu přát???

Sobota

Konec pátku byl moc fajn, kamarádi mne pozvali na skvělou večeři, takže jsem se odreagovala. Dost jsme se nasmáli. A dostala jsem dárek, fi lm Stmívání, abych se mohla podívat na ten zatím poslední díl, který půjde do kin. V sobotu jsem si vypucovala celý dům. Jaká nádhera!

Neděle

Dnes píšu, čtu, zpívám, žehlím, zametám, vařím, sem tam vyjdu na zahradu. Ale ještě se trochu bojím, co kdyby tam byli? Myslím ti foťáci... Nemám co skrývat, ale je to nepříjemné. Je mi líto, že jsem včera nemohla na Arťův koncert. Prosil mě, že bude lepší, když tam nebudu, protože tam budou zase paparazzi. Poslechla jsem a mám slíbenou nahrávku. Peču králíka na bůčku. Třeba někdo přijde a bude mu chutnat.