Iveta Bartošová (45)

Když je mi do zpěvu, zpívám si Karlovy hity!

Když jsem se v roce 1966 narodila, získal právě Karel Gott s písničkou Mám rozprávkový dom zlatou lyru v mezinárodní písničkové soutěži v Bratislavě a  Supraphon mu udělil první zlatou desku. To znamená, že jsem se narodila do éry Karla Gotta a s jeho písničkami jsem vyrůstala. Jako malá holčička jsem si prý vždycky utrhla nějakou kytku, dala jsem si ji před sebe  jako mikrofon a spustila jsem některý z Karlových hitů. Dodnes jich zpaměti umím spoustu, a když je mi do zpěvu, tak si častěji zpívám některou jeho písničku než tu svoji.

Když se mě někdo zeptal, čím jednou chci být, pravidelně jsem opakovala, že chci být Karlem Gottem. Později jsem to jenom trochu pozměnila, když jsem začala tvrdit, že chci být zpěvačkou. Opravdu, a to přísahám, jsem nikdy neuvažovala o žádné jiné profesi. Viděla jsem se na pódiu, chtěla jsem zpívat a mým snem bylo, že bych si třeba jednou taky mohla zazpívat s Karlem Gottem. Ale tohle jsem radši nikomu nahlas neříkala, aby si ostatní neťukali na čelo.

Jenomže osud se rozhodl, že mi pomůže, a posílal mi do cesty lidi, kteří mi v uskutečnění mého snu pomáhali. Byla jich celá řada a nechci je jmenovat, protože bych velmi nerada na někoho zapomněla. Ta cesta byla celkem rychlá, protože už v  roce 1987, když mi bylo jedenadvacet,  jsem se stala členkou týmu Karla Gotta a několik let jsem zpívala nejen s ním, ale také s jeho kapelou. Jestli je někdo v naší branži opravdu talentovaný a pracovitý, pak je to Karel.

Jitka Zelenková (61)

Karlova módní policie mě dostala na mizinu!

Karel byl a je perfekcionista, a navíc kolega, jaký se dnes už nevidí. Přál si totiž, aby všichni jeho sólisté měli na koncertech úspěch. Ať to byl Felix Slováček, Rudolf Rokl, Vašek Týfa anebo já s Janou. Karel si pochopitelně přál, aby to holkám nejenom zpívalo, ale i slušelo. Od té doby se traduje věta Felixe Slováčka: Kdyby si Jitka nekupovala tolik hadrů, mohla mít minimálně vilu.

Na každé turné jsem si pořizovala stále nové a nové kostýmy, a když už jsem jich měla poměrně slušnou řádku, přišel Karel s tím, že si na speciální vystoupení v nóbl mnichovském hotelu Bayerische Hof musíme pořídit nové šaty, a řekl dokonce v jaké barvě. Když jsem tehdy špitla, že mám ty a ty a ony, tak Karel řekl s tím svým typickým, lehce povytaženým obočím: Ale Diana Ross (slavná americká diva) má přece šaty v každé barvě. Kupovala jsem si tehdy kostýmy v Německu z vlastních honorářu a propadla jsem touze být dokonalá tak dokonale, že jsem za celá ta léta nic neušetřila a byla prakticky pořád na nule.

Když pak později nastoupila Lída Nopová, nyní profesorka zpěvu na Státní konzervatoři, i ta svedla hned na začátku boj s Karlovou »módní policií«. Vyřešila to ovšem originálně. Pořídila si na svoje první turné s Karlem krásné, zelené, šifonové, naplisované šaty á la stromeček. Měly tři díly, postupně sešité dohromady. Karlovi to tehdy nějak nesedlou a přišel za mnou, jestli bych Lídě nemohla nějak šikovně sdělit, že to není ono. Lída vzala nůžky a ustřihla spodní díl. Rázem se z toho staly šaty do půli lítek, ale nebylo to nezajímavé. Karlovi ale stále něco vadilo. Lída tedy vzala nůžky a ustřihla střední díl. Stal se z toho poměrně atraktivní vršek ke kalhotám, které si koupila a barevně sladila. Když přišel Karel potřetí, Lída vzala – ale pozor! – nůžtičky na manikúru a v naprostém klidu, před koncertem, rozstřihala ten zbytek na mililinkaté kousíčky. I takhle se s Karlem řešily problémy s oblékáním.

Fotogalerie
12 fotografií