Petra Janů (58)

Karlovi moje sádra nevadila…

Moc ráda vzpomínám na jeden večer s Karlem. Bylo to v druhé polovině devadesátých let a já měla velmi vážnou autonehodu. Naštěstí jsem přežila, ale rozlámaná noha skončila v sádře. V té době jsem už měla nasmlouvané vánoční turné s Karlem Gottem, kde jsem byla jeho hostem. Chtěla jsem za každou cenu dostát dohodě, slibu, smlouvě. Prostě jsem se rozhodla, že Karla nezklamu a duet z Fantoma opery si s ním na turné vždycky zazpívám. Jen jsem se bála, jestli mě Karel takhle vymóděnou bude vůbec chtít. Chtěl. Byla jsem ráda. Vezme mě takhle vyfintěnou ale publikum? Měla jsem strach. Všechno ale dopadlo nad mé očekávání. No, takže koncert začíná, Karel vchází na pódium a zpívá: Přicházíš jak záblesk… No a v tu chvíli se k němu šinu já -  o dvou berlích a v sádře. Prostě něžný éterický záblesk. Lidé ale řičeli nadšením a turné bylo veleúspěšné a vždycky stejná reakce. Kdyby někdy Karel potřeboval potlesk vstoje, což on nepotřebuje, protože ho vždycky má, ať zavolá, vezmu si berle a přijdu mu udělat záblesk.

Hana Zagorová (64)

Karel je moje slabost…

„Karel je moje slabost! A nejen moje. Už několik generací žen ho zbožňuje a několik generací mužů jej uznává. Charisma může rozdávat, hlasem umí zasáhnout i ty nejspodnější tóny ženské duše. Vím o čem mluvím. Má šarm, má rád dobré jídlo a krásné věci, umí žít a také stárnout s noblesou. Mám ho ráda a vážím si ho.“

Marcela Holanová (60)

Bruslila jsem s Karlem se zlomeným krčkem

„Bylo to v roce 1986, když jsme měli s Karlem poprvé s písničkou Čau lásko vystoupit v televizním pořadu. Točil to Jiří Adamec  v Hradci Králové a vymyslel si, že pořad Dva z jednoho města tentokrát bude na ledu. No a protože Karel zdatný bruslař opravdu nebyl a já  jsem zase byla celkem dobrá bruslařka, řekla jsem si, že mu budu oporou. A velkou, takže jsem trénovala dlouho dopředu na Štvanici. Jednou jsem tam vzala manžela Karla Šípa, abych se pochlubila s výskokem. A on na mě: Marcelo, ještě jednou a trošku výš, vždyť to umíš. Tak já skočila znovu, spadla jsem na rameno a zlomila jsem si ho v krčku. Bolest jak blázen, sádra až k pasu. Karel začal být nervózní a já taky. Přesto jsem se rozhodla, že za každou cenu tu písničku na tom ledě zazpívám. No a abych Karlovi nedělala v tom sádrovém krunýři ostudu, u doktora mi ho na tu chvilku sundali a nadopovali mě injekcemi proti bolesti, které mě samozřejmě zblbly. Karel trnul, ale ve finále jsme to oba ustáli. Karel ani žádnou oporu nepotřeboval, držel se na bruslích skvěle, a já to přežila. Jakmile jsem skončila, honem za doktorem a znovu jsem byla v krunýři.

Na Karla vzpomínám opravdu moc ráda a byl dokonce při mně po celou dobu mého prvního turné v životě. To jsem takhle byla ve studiu u Karla Svobody v Jevanech a on mi říká: Máš první turné, půjčím ti na něj zlatý mikrofon, který jsem dostal od Karla Gotta. A tak jsem celé dva měcíce zpívala s Gottem, jeho jméno bylo i na mikrofonu vyryto. Docela by měl zajímal osud toho mikrofonu, kdo ho má? Vendula, Karlův syn Petr nebo už není? Karla mám moc ráda. Jen mě mrzí, že ačkoliv mu můj bývalý muž napsal písničku Když muž se ženou snídá, mě se s Gottem posnídat nepodařilo.

Fotogalerie
14 fotografií