9°C
Dara Rolins (38)
Karel po mně dojídal obědy
Když mi bylo 14 let a v Lucerně jsem s Karlem Gottem poprvé zpívala Zvonky štěstí, byl to pro mě zázrak a nadosmrti zážitek a obrovská zkušenost.
To musím říct na začátek. No a pokud si vybavuji koncerty s ním a zájezdy po Čechách, Slovensku a po Německu, musím přiznat, že nikdy nezapomenu na stolování s Karlem. Celá kapela, Karel i já jsme mívali vždycky společné obědy. Já velice často nedojedla, byla jsem dítě a ty porce na mě byly opravdu moc velké. Tak jsem dala příbor na stranu, jako že to už mohou odnést, a v tu chvíli se ozval vždycky Karel. Myslím, že mě i sledoval. Podíval se na mne s takovým tím jeho pozdvihnutým obočím a řekl: „No, prosím tě, Darinko, vždyť je to tak dobré! To je přece škoda to tu nechat!“ Já mu řekla, že už vážně nemůžu, no a potom to Karel vždycky po mně dojedl. Ne proto, že by měl hlad, to absolutně ne. Byl tak ale naučený od maminky a tatínka. Karel byl válečné dítě a tehdy byli lidé vděčni i za chleba se sádlem. On si tuhle zkušenost přinesl z domova.
No prostě dodnes, když už nemůžu a nechávám jídlo na talíři, říkám si: Kdyby tady byl tak Karel, co by řekl…
Eva Pilarová (71)
Karla úplně zblbnul psí polibek
Tohle už je ale hodně dávno. Zdeněk Podskalský natáčel televizní pořad Babiččina krabička. S Karlem jsme tam vyfasovali společnou píseň. Já tehdy hlídala novofoundlanďáka a musela ho tedy vzít do studia. Režisér ale nadšením zakřičel: Ten pes v tom musí hrát! Karel ještě nedorazil, tak jsme nazkoušeli písničku bez Karla, ale zato se psem. Tomu se nečekaná role velmi zalíbila. Psíček ovšem svoji radost dával najevo tím, že kohokoli měl v dosahu, tak ho zulíbal. Pokud líbal štáb, nic se nedělo. Pokud mne, maskérka byla na mrtvici, protože se to olízání zdařilo třikrát.
Když ale přišel konečně Karel, byla pohroma. Psíček zavětřil, že toho ještě nepusinkoval a když vyšel Karel z maskérny, přímo se na něho vrhl. Karel byl okamžitě odlíčen a v naprostém šoku. Tak ho znovu nalíčili a režisér Karla požádal, aby si podle scénáře lehl na zem. Karel tak učinil a nevím, co se stalo v té psí hlavě, Karel se evidentně netopil, novofoundlanďák ho začal zachraňovat. Takže znovu maskérna, protože Karel byl tentokrát mokrý celý. Rekvizitář psa potom raději uvázal, neboť Podskalskému už docházela trpělivost.
Jenže Karla pes úplně zblbl, takže se ke zděšení nás všech otázal režiséra: Já ale nevím, po kolikáté sloce mám začít! A Podskalský: „Eva vám dá před nástupem znamení a nenápadně vás zatahá za nohu. A tak jsme začali. Pejsek byl přivázaný, na Karla nemohl, Karel ležel, já zpívala sloky. A když měl začít Gott, lehce jsem se podle domluvy dotkla jeho nohy. Na to se Karel posadil a bezelstně se mě zeptal: „Co chceš?" Ty polibky psa ho prostě úplně omámily.“
