22°C
Častým tématem vašich filmů je rodina, vy sám jste ji ale založil až v 39 letech. Proč tak pozdě?
„Čekali jsme, až moje žena Lenka dokončí studia. Studovala architekturu, ale protože má dvanáct dioptrií, tak jí lékaři nedoporučovali, aby dělala profesi, jejíž převážnou součástí je rýsování u umělého osvětlení. Hledala proto jinou školu a nakonec ji skoro ve třiceti vzali na práva.“
Spolu už máte dvě děti. Jonáše a Toničku. Změnilo vás otcovství?
„No jasně, člověk je více ve stresu a má spoustu jiných starostí, než míval.“
Svého syna už jste obsadil do filmu Medvídek…
„Tomu se nedá říkat obsadil. Potřeboval jsem hlavně kojence a přišlo mi hloupé půjčovat si dítě z kojeneckého ústavu, když jsem měl dvouměsíčního syna doma. Docela mě ale pobavilo, že na IMDB (internetový filmový server) je vedený jako herec.“
Tak malé dítě se určitě nestravovalo v cateringu?
(usmívá se) „Jistě že ne. O Jonáše se starala moje žena a řekl bych, že to je jedna z mála žen, která kojila v sakristii břevnovského chrámu svaté Markéty.“
Tam jste nechali svého potomka i pokřtít, že?
„Ano.“
Vy jste věřící?
„Jsem tak vychovaný, ale nejsem praktikující katolík. Na Velikonoce, na Vánoce nebo když je mše za nějakého našeho blízkého, tak do kostela zavítám, ale to je asi tak vše.“
Ve vašich filmech často pracujete s erotikou, takže s tím zjevně z pohledu víry nemáte problém. Jak se vlastně díváte na sex ve filmu?
„Když ho režíruje Pedro Almodóvar nebo David Lynch, tak je to bomba, ale jinak… žádných filmů není víc než pornofilmů. Všechno už tu bylo. Na internetu zadáte zvířata, babičky, tlouštíky, cokoliv, a všechno je. Já mám rád sex ve filmu, když je humorný jako třeba v Pelíškách nebo v Nestydovi. To se člověk pobaví.“
Ale v Krásce v nesnázích moc humorný není.
„Tam jsem sex použil jako jednu z hlavních věcí, která ještě drží rozpadající se vztah pohromadě, ale je nepříjemné to natáčet. I když některým hercům je to úplně jedno. Luknár (herecký představitel sexuálního partnera Ani Geislerové ve filmu Kráska v nesnázích – pozn. red.) točí sexuální scénu tak, že už od rána chodí nahý po place, a když mu řeknete, aby se oblékl, tak se hájí tím, že si má štáb zvykat.“
To je potom tato scéna nepříjemná asi spíše pro štáb… Co plánujete do budoucna za film?
„Diváci se, alespoň doufám, mohou těšit na snímek Svatá čtveřice, kde bude spousta sexuálních scén! Do role jednoho manželského páru jsem obsadil sourozence, takže netuším, jak to budu točit!“ (směje se)
A mezi nimi budou také erotické scény?
„Ano, ale humorné.“
To zní hodně zajímavě! Pojďme ale teď k jinému žánru, přístupnému i dětem a mládeži… Plánujete nějaký dětský film?
„Kdybych měl tak dobrý scénář, jako byl Liverpoolský brankář, kterého jsme ocenili letos na festivalu ve Zlíně, kde jsem byl jedním z porotců, tak bych dětský film natočil rád.“
Jak vy vzpomínáte na svoje dětství?
„Žiji ve stejném domě, kde jsem se narodil. Tedy na kraji Prokopského údolí. Tam jsme měli v dětství klukovskou partu a inspirováni Foglarem a Rychlými šípy jsme podnikali různé klukoviny. Také jsme hráli fotbal, dělali atletiku atd.“
A jezdil jste na tábory?
„Jezdil jsem na Slapy na pionýrské tábory, kde jsme se hlavně plavili na lodích. Brzo ráno jsme vstávali a obdivovali hausbóty zahalené mlhou, což se nám líbilo a později mě to inspirovalo ke koupi domku v přístavu. Já jsem v dětství také hodně sportoval, ale poté mě to na gymplu přešlo.“
Už vůbec nesportujete?
„Ne. Jenom jezdím na lodi. Mám takovou starou loď, kde se bohužel věčně něco posírá. Když vyjedu na vodu, tak jsem v euforii, ale pak mi chcípne motor a jsem zase ve stresu. Potom musím někomu volat, aby pro mě přijel. Takže mojí největší relaxací je ležet a číst si.“
Když už jste mluvil o svém mládí… Vzpomenete si na první lásku?
„Co říct o první lásce? Dostával jsem třeba dopisy s obtištěnýma rtěnkama a spíše než o vztah šlo o prestiž. Nějaká dívka se třeba líbila všem klukům, mně se podařilo vlichotit jí do přízně, a když pak seděla vedle mě u táboráku, tak to byl skvělý pocit. Zkušenosti z táborů jsem měl později i jako praktikant a mnoho zážitků jsme s Jarchovským promítli do filmu Pějme píseň dohola."
To byl první film, kde hrála Aňa Geislerová. Její a zároveň váš poslední film Nevinnost jste promítl dokonce Miloši Formanovi, co na něj říkal?
„Závěrečná scéna toho filmu se odehrává na Máchově jezeře a on na Máchově jezeře strávil svoje dětství, protože tam jeho rodina má penzion. Přišel tam o panictví, bydlel tam, takže má k tomuto místu velmi vřelý vztah, a i to asi přispělo k tomu, že se mu film líbil. Nejraději z našich filmů má ale Musíme si pomáhat.“
S filmem Musíme si pomáhat jste byli nominovaní na Oscara. Jak jste prožívali oscarový večer?
„My jsme tam byli v roli takového neznervózněného komparzu. Tehdy byl totiž nominován i snímek Tygr a drak a nikdo nepochyboval, že to dostane právě on. A taky to dostal. Přesto jsme ale do poslední chvíle doufali.“
Co vás nejvíce zaujalo na tom honosném ceremoniálu?
„Když Trojan s Jarchovským odešli kouřit, tak najednou přiběhli chlápci v obleku a zasedli jim místa. Herečka Anna Šišková, která tam byla s námi, jim ihned začala vysvětlovat, že ta místa jsou obsazená, ale oni ji uklidňovali, že to je vše v pořádku. Takových perfektně oblečených náhradních diváků, kteří vždycky sednou na místo toho, kdo odejde, je tam schovaných vzadu ve stínu sálu stovky. Hlediště totiž ani na chvilku nesmí vypadat prázdné.“
Oscara jste nezískali, což je škoda, film Musíme si pomáhat se nicméně díky vám dostal i na divadelní scénu.
„Ano, půl roku jsme to teď nehráli kvůli těhotenství herečky Lenky Vlasákové. Ale v září se to bude hrát v Divadle Na Jezerce. Takže všechny srdečně zvu.“
JAN HŘEBEJK (* 27. června 1967)
Vystudoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU, ve své práci se pak zaměřil hlavně na filmovou, televizní a divadelní režii. Za své filmy získal třikrát Českého lva, za film Musíme si pomáhat nominaci na Oscara. Jeho filmy se téměř pokaždé staly diváckými trháky, např. Pelíšky, Pupendo, Horem pádem, Kráska v nesnázích, či Kawasakiho růže. Je ženatý a s manželkou Lenkou má dvě děti.
